Tenkrát v listopadu byla úžasná atmosféra a v lidech bylo veliké očekávání. Slibovali nám, že se do pěti let budeme mít jako v Rakousku..To jsem opravdu nechápal, nechápal jsem proč bych se měl mít jako někdo někde v Rakousku. Zaplať pánBůh, že už nezáleželo na nikom jiném než na mně jak se jednou budu mít.

Píšete 25 let svobody, já bych napsal 25 let po komunismu..Ale je to jen podle úhlu pohledu.

Jsem šťastný, že nemusím žít ve strachu jako moji rodiče, mohu komukoli cokoli namítnout a nemusím se bát, že za to budou trpět moji blízcí.

Nebylo těžké se za těch 25 let naučit žít tak jak si přeji, ale přiznám se, že to často bolelo, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Hlavně proto, že si spousta lidí myslela, že se budou mít jako v tom Rakousku aniž by se o to sami museli přičinit

Na svém synovi a jeho kamarádech už vidím ohromný pokrok v myšlení, oni. kdybychom jim to občas nepřípomínali by vlastně ani netušili, jak spokojeně a skoro bezstarostně si dnes mohou žít. Díky tomu jsem i já strašlivě moc šťastný.

Závěrem bych snad jen dodal poslední věc. Je veliká škoda, že spousta lidí promarnila těch 25 let jen čekáním na zázrak. Ale je také veliká naděje pro tuto zem, že většina už umí jít zázrakům naproti...

 vystihl jste to velmi srozumitelne

Po ztracenych jistotach muze plakat pouze ta cast duchodcu, kteri si tehdy zili proti ostatnim nadpomery, ten ostnaty drat jim asi take chybi, kazda odchazejici generace tvrdi (az na hippies, kteri svuj zivot od 60. let nezmenili), ze za jejich mladi to bylo lepsi.

As vám moc nerozumím.

No jak to tak po sobě čtu, tak uznávám, že se mi příliš nepovedlo sdělit to co jsem původně chtěl  tak snad příště, není každý den posvícení  mějte hezký den

Ubohé Drslavice.....