Zvůle a vyhrůžky úředníků musí skončit

Odbor azylové a migrační politiky (OAMP) ministerstva vnitra převzal od letošního roku celou cizineckou agendu, která předtím spadala pod cizineckou policii. Slíbil při tom, že odstraní fronty a čachrování s pořadovými čísly a že bude ve vyřizování žádostí rychlejší, profesionálnější a přátelštější než cizinecká policie.

Zeptali jsme se Oksany Rizak, právničky a členky Fóra migrantů, jak teď úřadovny fungují.

JP: Jak to tedy teď u přepážek OAMP vypadá?

OR: Před dvěma dny jsem byla s klientem na pracovišti v Cigánkově ulici na Praze 4 Chodově. Fronty jsou viditelně menší. Je možné se také objednat na určitou hodinu. To ale platí pouze pro podání žádosti. Nedá se objednat na vyzvednutí žádosti a ani ti telefonicky nesdělí, zda je žádost vyřízená. My jsme se objednali na určitou hodinu, ale znamenalo to jen to, že jsme stejně museli vyčkat, než někdo z pracovníků přeruší vyřizování žadatelů s pořadovými čísly a bude se věnovat nám. Telefonická objednávka tedy neznamená, že vás objednají n určitý čas a ke konkrétnímu člověku, jak se to třeba dělá u trvalých pobytů. Což znamená, že je třeba počkat, než se vás někdo ujme a než si vyhledá vaše podklady a seznámí se s nimi. Celkově jsme tam tedy stejně strávili hodinu a půl. Systém podle mě není domyšlený. Ale chování úředníků bylo zdvořilejší než u cizinecké policie.

JP: Otevřené žádosti přešly ze dne na den do rukou zcela jiných úředníků – jak se to projevuje?

OR: Bohužel se celkem často stává, že úředníci nerozhodují v souladu se zákonem nebo si vykládají zákon různě. Někdy jsou také striktnější, než to vyžaduje zákon, požadují například doklady navíc. Já jako právník na to upozorňuji a požaduji nápravu. Když ale řeknu, že se správní orgán dopustil nějaké chyby, slyším odpověď „to vyřizovala cizinecká policie, my za to nejsme zodpovědní“. Nesetkávám se s ochotou problém nějak řešit. Ale podstata je ta, že i když chybu neudělali úředníci, kteří případ převzali, dotyčný člověk nese následky za pochybení státu. Pro cizince je tohle přechodné období velmi nepříjemné.

JP: Můžeš uvést nějaký příklad rozdílného přístupu ke stejné věci?

OR: Jeden můj klient, student z Ázerbájdžánu, si začátkem října podal žádost o změnu účelu pobytu ze studijního na podnikatelský. Platnost povolení k pobytu mu končila 31. prosince 2010. Zákonem stanovená lhůta pro vyřízení žádosti je šedesát dní. Vyřídit ji ale nestihli a před koncem roku jsme tedy řešili, co dál. Konzultovala jsem to s někým z cizinecké policie po telefonu a dohodli jsme se na podání žádosti o tzv. překlenovací vízum. Tím by se mu prodloužilo povolení k pobytu do doby, než bychom dostali rozhodnutí. Zákon to umožňuje. Přinesli jsme tedy písemnou žádost s přiloženými listinnými důkazy, které ji odůvodňovaly, ale úředník u přepážky ji odmítl přijmout.

Když jsem ho upozornila na to, že do nesnází se můj klient dostal vinou státu a že v souladu se zákonem podáme stížnost na průtahy v řízení, urazil se a pohrozil nám, že si tím můj klient uškodí. Trochu mě děsí, že státní úředník klidně deklaruje právníkovi, že má takovou moc. Doufám, že tahle zvůle teď z úřadoven zmizí.

Pro tohoto klienta připravuji správní žalobu a své známé přesvědčuji, ať se taky ozvou. Někteří z nich čekají na rozhodnutí již déle než tři měsíce! Státní orgány netolerují prodlevu na straně cizinců, tak proč by cizinci měli tolerovat prodlení státu, když je navíc silně poškozuje?

Jitka Polanská, koordinátorka Programu migrace společnosti Člověk v tísni.

Oksana Rizak je původem z Ukrajiny. Vystudovala právnickou fakultu v Praze a dlouhodobě tady žije a pracuje.