Vánoce na Blízkém Východě

Blízký východ je kolébkou křesťanství, které se odtud postupně rozšířilo do celého světa, v současné době však křesťané v tomto regionu tvoří pouze malou menšinu rozdělenou do různých vyznání. 

S příslušností k nim se pojí i rozdílné tradice slavení Vánoc, převážně odlišné od těch evropských, základním prvkem všech je však stejně jako na Západě rodinná pospolitost. Kvůli ohrožení a pronásledování radikálně islamistickými skupinami jako je Daeš (IS), jehož obětí se na Blízkém Východě a v Severní Africe stávají také křesťané, pro ně letošní Vánoce nebudou pouze svátkem radosti z narození Ježíše Krista.

V současné době žije na Blízkém východě a severní Africe necelých 13 miliónů křesťanů, což jsou asi čtyři procenta populace tohoto regionu. Výjimkou je Libanon s 38 procenty, více než 10 procent křesťanů žije také v golfských státech. Zhruba 44 procent z nich se hlásí ke katolické církvi - převážně k některému z východních katolických ritů, jako jsou Maronité, Asyrská církev Východu, Koptská katolická církev a další. 43 procent je členem některé z východních pravoslavných církví, tzv. Starobylých orientálních východních církví: Syrská pravoslavná církev, Koptská pravoslavná církev, Etiopská ortodoxní církev, Arménská apoštolská církev, Pravoslavná církev Indie a Eritrejská pravoslavná církev. 14 procent arabských křesťanů tvoří protestanté.

Ježíšek a velbloud

Vánoce a Epifanie, neboli svátek Zjevení Páně (svátek Tří králů), byly původně vnímány jako jeden svátek. Západní katolická církev později stanovila svátek narození Krista na 25. prosince namísto původního římského pohanského svátku boha Slunce a perského božstva Mithry, který se slavil kolem zimního Slunovratu. Starobylé orientální východní církve určují den Vánoc podle různých kalendářů. Gregoriánský, kterým se řídí katolické církve včetně libanonských Maronitů a Asyrské církve Východu, ho stanovuje na 25. prosince. Podle Juliánského kalendáře Arménská apoštolská církev a Syrská pravoslavná církev slaví Vánoce 6. ledna a Koptská, Etiopská a Eritrejská pravoslavná církev podle starého koptského kalendáře 7. ledna.

Křesťané na Blízkém východě dodržují různé vánoční zvyky a tradice podle vyznání, ke kterému se hlásí. Po většinou však navštěvují své příbuzné a přátele, kde je jim nabídnuta káva, likér a slazené mandle. Ústředním jídlem dne na Štědrý den je pak rodinný oběd, ke kterému se schází celá rodina.

V Betlémě, považovaném za místo narození Ježíše Krista, se konají tři oslavy Vánoc (25. prosince, 6. ledna a 18. ledna) v různých jazycích podle ritů jednotlivých křesťanských vyznání. K procesím a mším se každý rok přidávají tisíce turistů a věřících z celého světa. Samotné oslavy začínají devět dní před Štědrým dnem, během kterých se lidé modlí a zpívají koledy. Během ranní mše na Štědrý den jsou kříže ponořovány do svěcené vody, aby se jim požehnalo a před prvním jídlem se pijí tři doušky svěcené vody.

V Sýrii působí řada křesťanských církví, např. Asyrská církev Východu, Maronité, Syrská, Řecká a Arménská pravoslavná církev. Na Štědrý den většina křesťanů chodí na mši, večer mají slavnostní rodinou večeři a navštěvují příbuzné a přátele. Hostům je nabízena káva, ořechy, ovoce a blízkovýchodní cukroví jako baklava, burma a mulabas. Rodina se večer schází venku se zapálenými svíčkami a rozdělá oheň. Kolem ohně se zpívají koledy a z jeho tvaru se věští, zda následující rok přinese štěstí. Poté, co oheň dohoří, skáčou jednotliví členové rodiny přes ohniště a něco si přejí. Děti v Sýrii dostávají dárky na svátek Epifanie a přináší je jim nejmladší velbloud, kterému musí večer předem připravit seno a vodu. Podle legendy nejmladší velbloud v karavaně Tří králů na cestě za narozeným Ježíšem téměř zemřel vyčerpáním. Touha a odhodlání vidět svaté dítě mu pomohly cestu vydržet a za to získal od Ježíška nesmrtelnost. Proto se každý rok vrací a nosí hodným dětem dárky.

Největší křesťanskou denominací v Iráku je Chalkedonská církev Východu slavící Vánoce 7. ledna. Věřící se scházejí v kostele, kde je na nádvoří zapálen oheň. Kněz nesoucí sochu Jezulátka zahájí procesí. Na konci mše kněz dává “dotek míru” tím, že se dotkne rukou osoby stojící vedle něho, ta tento dotek přesune na osobu vedle sebe a tak dokola, dokud “dotek míru” nedostanou všichni. Na Štědrý den dítě v každé rodině předčítá příběh zrození z Bible a zatímco ostatní drží zapálené svíčky. Rodiny se svíčkami v ruce se obdobně jako v Sýrii, přesunou ven, kde založí oheň z trnů. Pokud shoří všechny trny na popel, znamená to štěstí pro přístí rok. Po dohoření ohně se skáče přes popel a vyslovují se přání.

V Libanonu se slaví Vánoce ve velkém. Ulice jsou vyzdobeny vánočními ozdobami, staví se vánoční stromky a betlémy, z rádií znějí koledy. Betlémy jsou důležitou součástí výzdoby domovů, protože se věří, že přináší požehnání rodině. Tradičním vánočním zvykem je nechat naklíčit semínka v kovové, hliněné či plastové nádobce. Když semínka naklíčí, zdobí se jimi domovy a betlémy. Klíčky symbolizují život po smrti, naději po zoufalství a víru v žehnání novému životu. Na Štědrý den ráno se scházejí přátelé a rodina, popíjejí kávu a jí slazené mandle. Hlavním jídlem dne je oběd, podává se tradiční jídlo kibbeh (jehněčí s rýží), burgul a tabbouleh (petželový salát). Vánoční oslavy trvají až do Nového roku.

 

Vánoce ve stínu války a persekuce

Letošní Vánoce blízkovýchodní křesťané v řadě míst regionu oslaví  spíše v atmosféře strachu a nejistoty, než radostných chvil. Jejich počet za poslední dekádu  vytrvale klesal - od počátku 20. století, kdy křesťané na Blízkém Východě tvořili ještě 20 procent populace, až na dnešní přibližně 4 procenta. V posledních letech je hlavním důvodem nástup a šíření islamistických hnutí, jako je ISIS a ISIL, které se snaží je z regionu vytlačit pomocí násilí a útlaku. Jejich obětí se nestávají jen křesťané, ale právě oni jsou jedním z hlavních terčů. Řada z nich proto už opustila svou vlast a odešla do sousedních zemí, část také do Evropy, nebo jakožto vnitřní vysídlenci pobývají v bezpečnější části země. Další utíkají před násilnými konflikty ve svých domovských zemích. Přestože odchod může být v mnoha případech nejlepším řešením, varují někteří představitelé křesťanských církví například v Iráku před tím, že masivní exodus křesťanů z v důsledku pomáhá IS k dosažení jeho cíle - náboženským čistkám - a nabádá je k tomu, aby zemi neopouštěli.

Pro křesťany, kteří v těchto těžkých časech zůstávají na Blízkém Východě, může být tím největším vánočním dárkem i pouhé gesto solidarity. Například takové, jaké ukázal podnikatel muslimského vyznání v Iráku, když nechal na vlastní náklady postavit uprosřed města obrovský vánoční strom, aby tam symbolicky podpořil místní křesťany čelící persekuci. V Evropě může mít podpora blízkovýchodních křesťanů například formu pomoci uprchlíkům nebo připomínání jejich těžké situace a tlaku na vlády, aby přispívaly k řešení konfliktů na Blízkém Východě.