Co obnáší být cizinkou v ČR. I o tom se vedla debata se studenty v Mostě.

Jak těžké je získat studijní vízum a co všechno to obnáší, být cizinkou v naší zemi. I to se mohli dozvědět student Střední školy diplomacie a veřejné správy v Mostě.

Díky projektu Média a migrace na středních školách, podpořeném Ministerstvem kultury ČR, se studenti středních škol mohli dozvědět něco bližšího o kritickém přístupu k médiím a jejich obsahu, pochopit mechanismy mediální práce a zároveň získat schopnost využívat média ke své potřebě a tvůrčím způsobem je zpracovávat. A to na velmi aktuálním tématu migrace. Studenti nejdřív mohli přímo ve vlastní škole zažít workshop zaměřený na základy novinářské práce a reflexi pokrytí tématu migrace v českých médiích. Vybraní studenti s hlubším zájmem o novinářskou práci pak mohli vyrazit na exkurzi do Českého rozhlasu, kde si mohli provoz velkého veřejnoprávního média prohlédnout v praxi. Ti nejvíc aktivní pak neváhali a ze svých zážitků sepsali články, které se mohou objevit nejen na blogu Fórum migrantů, ale i na v místních novinách nebo školních časopisech.  Druhý příspěvek pochází ze Střední školy diplomacie a veřejné správy v Mostě. 

 

Přednáška média a migranti

Dne 6.listopadu 2015 se na naší škole uskutečnila přednáška o Médiích a migraci, jelikož migrace je současné nejprobíranější téma v médiích. Přednášky se zúčastnily třídy veřejnosprávního oboru.

Naší školu navštívila Hana Daňková, mediální koordinátorka programu Migrace, Dana Vrbová, redaktorka Českého rozhlasu Praha a Anna Mayfat, migrantka z Ruska.

Nejprve nás paní Daňková seznámila s pojmem migrace, počtem cizinců v naší republice, uprchlíky a stylem, jakým se o nich píše v médiích. Dozvěděli jsme se, že dnes u nás žije 464 tisíc cizinců, nepočetnější národnost jsou občané Ukrajiny, dále Slovenska a na třetím místě se umístili občané Vietnamu.  

Potom nás se svým příběhem seznámila sama Anna. I přes silný ruský přízvuk nám vyprávěla, jak těžké je získat studijní vízum a co všechno to obnáší, být cizinkou v naší zemi, jak se k ní chovali lidé, když cestovala, o jejím působení v Turecku a o tom, jak těžké je naučit se česky. Dala nám i určité rady, jak získat objektivní pohled na svět – musíme cestovat.

Jako poslední se ke slovu dostala redaktorka Dana Vrbová. Ta nám osvětlila, jaké to je být zaměstnancem Českého rozhlasu a žurnalistou. Dozvěděli jsme se, jak to chodí v uprchlických táborech po celé České republice a svěřila nám i svou vlastní zkušenost, jaké to je být cizincem v jiné zemi, jelikož sama působila v Belgii.

Celá přednáška byla zakončena diskuzí, ve které jsme mohli vznést vlastní dotazy a otázky, na které nám bylo odpovězeno. Celá přednáška nám jistě byla velkým přínosem.

Nakonec paní Daňková pozvala celou redakci časopisu na návštěvu Českého rozhlasu v Praze. Článek o naší návštěvě si budete moci přečíst v dalším čísle časopisu.

Tereza Nevečeřalová, SŠ diplomacie a veřejné správy, text vznikl pro školní časopis Diplomka

Exkurze do českého rozhlasu

Tereza Nevečeřalová, SŠ diplomacie a veřejné správy, text vznikl pro školní časopis Diplomka

V listopadu 2016 se na naší škole, Střední škole diplomacie a veřejné správy v Mostě, uskutečnila beseda zaštítěná organizací Člověk v tísni na téma dnes možná jedno z nejaktuálnějších –  migrace. Beseda proběhla v rámci projektu Média a migrace na středních školách.

Zavítaly k nám hned tři ženy, jejichž  úkolem bylo vysvětlit nám, co si pod tímto pojmem vůbec představit, a jak se k této problematice staví v dnešní době media a do jaké míry jsou médii  předkládané informace věrohodné. Přijela k nám Hana Daňková, mediální koordinátorka Programu migrace, Dana Vrbová, redaktorka Českého rozhlasu Praha a Anna Mayfat, migrantka z Ruska.

O přednášce a jejím průběhu jsme informovali již v minulém čísle našeho školního časopisu. Paní Daňková nám ale nabídla, že bychom mohli s celou redakcí časopisu přijet do Českého rozhlasu do Prahy. S radostí jsme tuto nabídku přijali a  v pátek 27. 11. jsme ráno vyrazili směr Praha.

Nejprve jsme se všichni sešli na recepci hlavní budovy Českého rozhlasu na Vinohradech. Společně s naší redakcí dorazili i lidé z jiných škol. Jako první se nás ujal pan Jiří Jiřínský. Ten nás provedl spletitými chodbami rozhlasu a seznámil nás se zajímavostmi a historií.

Díky němu tak víme, že české rozhlasové vysílání bylo druhým vysíláním v Evropě, hned za britským BBC.  Český rozhlas ve svých začátcích neměl vůbec žádné sídlo, redaktoři si pronajímali různé byty, ze kterých vysílali.

Současný Český rozhlas sídlí v budově na Vinohradech od 19.12.1993, v té, ve které jsme se v pátek sešli. V roce 2000 se rozrostl o Studiový dům. Ten se pyšní nejlepší technikou v Evropě, a to díky unikátnímu řešení . Budova se totiž nachází přímo nad tunely metra a vlaků, musela být tedy speciálně zajištěna, aby projíždějící vlaky nenarušovaly vysílání. Dům stojí na jakýchsi pružinách, které otřesy zcela eliminují

Po prohlídce budovy rozhlasu si nás převzal pan Dan Moravec, redaktor rozhlasového dokumentu. Ten nám přednášel o zvukovém dokumentu. Hodinovou přednášku doplnil o ukázky dokumentů a o nabídku případné podpory, kdybychom sami chtěli zvukový dokument tvořit.

Celkem se exkurze zúčastnilo devět žáků naší školy a někteří zaznamenali svoje postřehy,napsali o tom, co je během celé prohlídky nejvíce zaujalo.

Veronika Žigraiová:

Z mého pohledu byla celá exkurze velmi zajímavá a poučná. Na počátku mě uchvátilo muzeum rozhlasu, kde byla všemožná rádia a jiná vysílací zařízení i technika.

Dalším zajímavým bodem z historie byl fakt, že Český Rozhlas začínal vysílat ze stanu. Dále mě zaujalo, že celá budova, odkud se vysílá, je odpružená, tudíž ji neruší žádné okolní vlivy – projíždějící metro či vlaky. Neméně zajímavou informací také bylo, že budova rozhlasu je ‚tak trochu bludiště‘, což jsme si i na vlastní kůži vyzkoušeli, a také, že za války vojáci nemohli najít místnost, odkud se vysílá.

Nikola Červinková:

Z celé exkurze v českém rozhlase mě nejvíc zaujala, leč malá, tak velmi zajímavá procházka mezi studii, ve kterých se vysílá, nebo se i aktuálně vysílalo. Sice jsme se nemohli podívat dovnitř, ale dalo mi to mnohokrát více, než poslouchat statistiky, čísla a historii toho všeho.

Člověk viděl skutečnou práci všech těch lidí, kteří se na celém vysílání podílí, a žádná přednáška se tomu nemohla rovnat. Určitě by tento zážitek pozdvihla reálná návštěva studia, ale bohužel se nám toto nepoštěstilo.

Natálka Krejčíková:

Mě  nejvíc zaujalo, že budova je odpružená.  A taky, že rozhlas je jedno velké bludiště, bez průvodce bych se asi neobešla. Velmi zajímavé bylo také nakouknout do prostor, kde se vysílá, takhle “naživo” to bylo mnohem zábavnější.

Patrik Tříska:

Nejvíce mě zaujalo, kolik je posluchačů Českého rozhlasu. Velmi zajímavá byla také obrovská tabule v Muzeu rozhlasu, na které jsme mohli vidět celou jeho historii.

Drahoš Kechner:

Mně utkvěla tato informace. Pamětní deska s datem prvního rozhlasového vysílání v Československu je zhotovená z bronzu a měla by být umístěna ve Kbelích, kde se toto první vysílání odehrálo. Na tomto místě však byla několikrát ukradena a proto nakonec skončila právě v budově na Vinohradech, ve Kbelích je pouze plastová.

Názory obsažené v publikovaných textech nikterak neodrážejí názory organizátora projektu Média a migrace na středních školách.