František je dobrej!

"Mami, všimla sis, že už sem chlap? Né dítě?"Už to umím, neříkat hned první, co si myslím..."Tak co, všimla? No já jen, že je nejvyšší čas, ujasnit si nový názvy některejch mejch věcí."Stále mlčím."No, tak třeba tady Františkovi už nebudeme ode dneška řikat pindík. Už se to k němu nehodí."

"Jak jsi na to, prosimtě, přišel?" Nesměle se táži.
"Já?" Více oči v údivu snad ani protočit nejde. "Já ne, Kačka, přece."
"Kačka? Ty si s Kačenkou povídáš o svým pindíkovi?"
"Mami, František. Jednou provždy František. Zapamatuj si to. A jo, povídám.To my tak stihneme různý užitečný věci o přestávce."
Ďábelská kombinace devíti let a genů po rodičích o sobě dává vědět, poslední dobou, podezřele často.
"Šímo a jaký třeba věci stihnete probrat? I o beruškách si povídáte?" Jsem jisto jistě v dotazu milá.
"Mami, neber si to moc osobně, ale někdy mi přídeš jako dost, že pomalu chápeš novej moderní svět. Ale já vim, že to tak nemyslíš, jen už si prostě stará. To se může stát každýmu." Hladí mě po ruce.
Jejej, to nám to povídání zase pěkně jde. Usmívám se, usmívám.
A jak se to jako přihodí, že si jdete povídat o takových věcech? Vy se nestydíte?" Jsem dost tvrdohlavá, když chci něco vědět, pravda.
"Bože mami, víš jaký je století? To neni jako když ty si byla malá, dovezli tě do školy koňma a psala si tim namočenym pérem v inkoustu."
Sype to tak přesvědčivě, že nestíhám ani protestovat.
"Hele, to je jednoduchý. Když nám něco není jasný nebo máme někdo dobrej, novej nápad,často já, tak svoláme radu náčelníků všech třeťáků a jejich žen, probereme to, odsouhlasíme a to usnesení se pak řekne všem ostatním a ty se tim říděj. Občas může mít dobrej nápad i někdo jinej, než náčelníci, ale moc často se to teda nestává. Třeba u nás ve třídě se to letos ještě nestalo."
Ne, neplácám si vyhrazený čas na rozpravu zbytečným dotazem, kdo je šérfem party ve třetí bé.
"A to jste si fakt šli povídat o tom, že už berušky nebudou berušky a pindíci pindíci?"
"No jasný, řeklo se, kdo tomu jak říká doma a pak se prostě vybralo to nejlepší. Teda, vy holky to máte trošku blbý, vlastně. Víš, že vy nemáte žádnej normální hezkej výraz pro dospělou berušku? Jak vám vyroste, tak už je to jen to slovo, co nesmím říkat? No fakt, já přines berušku a všichni vostatní tu...no. Tereza ještě přinesla Fifinku, ale to je dost trapný, jsme s klukama dohodli."
Lauřík se přichomýtá k sofistikované debatě a zdá se, že nenápadně, přesto vše velmi pečlivě,vyslechla.
"Ty si, Šimonku, tvošku blbej, víš to?"
Ha. Ta troufalost. Nezasahuji.
"Jak to myslíš?" Oslovený začíná decentě rudnout.
"Zeptala sem se teď všech holek panenek a všechny už nechtěj berušku, ale chtěj Fifinku a já taky. A ty to nebudeš vozhodovat za holky, pvotože tomu vozumíš jako nějakej... jak se to taky nesmí žíkat."
S milým úsměvem a přátelským pokynutím ruky, jak rychle přišla, stejně i odchází.
"Vidíš? A to ještě není ani v tý přechodníkový fázi života jako ty, a už je drzá. Hrozný. A nejhorší na tom je, že zase úplně to bez holek na světě taky nejde."
Ale? Že by přeci jen něco něžného, krapet nesebestředného na závěr?
"Kdo by nás, chlapy, pak obdivoval, žejo?"
A miloval, žejo?:)
http://www.youtube.com/watch?v=jHPOzQzk9Qo