Vím, že jsem s tímhle tématem stomiliontá v řadě blogů, spekulací a teorií. Nehodlám vás zaujmout nadáváním na poměry, komunistickou či antikomunistickou agendou nebo dokonce přáním smrti střelci či Václavu Klausovi.
Chtěla bych předestřít teorii, která se netýká ani tak bezprotředního kontextu a pozadí úmyslů "atentátníka", jako spíše historicko-společenské konotace.
České země - počítaje v to samozřejmě i Moravu a Slezsko - nemají ve vraždění hlav státu takovou tradici jako Francie či podstatně mladší Spojené státy americké. Jeden atentát si přeci jen připomínáme: smrt knížete Václava, později svatého, rukou vlastního bratra Boleslava. Každé malé dítě by vám dokázalo převyprávět ten příběh. Hodný kníže přijel za svým zlým bratrem, který toužil po jeho moci, takže ho nechal u dveří kostela zamordovat - co na tom, že to bylo tak trochu jinak, ono se to hezky poslouchá.
Nyní, o 1077 (či 1083) let později se shodou okolností jiný panovník, shodou okolností Václav, vydá právě na své jmeniny do Chrastavy (asi sto kilometrů od Staré Boleslavi), kde je na něj spáchán symbolický atentát.
Před jedenácti stoletími zemřel kníže Václav pro - historiky částečně prokazatelné a částečně předpokládané - neshody s mladším bratrem. Prý nesouhlasil s jeho politikou. Václav odváděl východofranské říši tributum pacis (slavných sto volů a sto hřiven stříbra bylo ve skutečnosti sto dvacet volů a pět set hřiven), což se údajně hrubě nezamlouvalo Boleslavovi, proto když se jeho pobožný bratr neozbrojen ubíral do kostela, nechal jej zavraždit.
Pan Vondrouš na pana Klause spáchal symbolický atenát, protože - ve zkratce - nesouhlasí s jeho a s vládní politkou. Ne, že by chtěl zrovna Václav Klaus komukoli platit tributum pacis. Ale stejně jako patron české země byl v době útoku neozbrojen (s laxní či nepozornou ochrankou byl "atentátníkovi" vydán na milost či nemilost jako jeho jmenovec družině svého bratra).
Boleslava historie potrestala přízviskem "Ukrutný". Pavla Vondrouše někteří lidé častují výrazy, patřícími spíše do oblasti psychiatrie, komunistických manifestů a pokleslé literatury. Jiní ho naopak vynáší do nebe, stejně jako byl do nebe vynesen Václav, svatý vévoda naší země.
Čeho tím svým gestem vlastně pan Vondrouš dosáhl? Podařilo se mu zburcovat lidi, když veškerou zodpovědnost za (dle jeho slov) zoufalou situaci v této zemi hodil tuto vládu? Je tím prvním odvážným, který povede revoluci? Budou ho následovat lidé s chorálem "Svatý Václave, vévodo naší země" na rtech? Zapůsobí jako postava knížete Václava, symbolického sjednotitele, ochránce a vůdce?
Nebo naopak většinu popudil útokem na hlavu státu, takže se semkli v obraně "tradičních hodnot" a pozice vlády je silnější než před útokem?
Co bylo vlastně jeho cílem?
Mnoho se diskutuje o příčetnosti "atentátníka", o komunistech, o selhání ochranky, o smrti a o tom, kdo z těch dvou si ji zaslouží více.
Začne se také diskutovat o tom, zda má pan Vondrouš pravdu? Nebo proč ji nemá? Pokud chtěl nastartovat celospolečenské změny, buď se mu to nepovedlo, nebo je ten motor velmi tichý, když ho neslyšm...
Chtěl revoluci? Svržení vlády, vyházení konšelů z oken do hnojiště nebo rovnou na vidle rozzuřeného davu? S airsoftovou zbraní není dost důrazný.
Chtěl rozpoutat diskuzi? Donutit politiky, aby začali konečně odpovídat a hlavně naslouchat? S airsoftovou zbraní není dost seriózní.
Pan Vondrouš zůstal na půl cesty mezi nesmlouvavým činem emocí a smířlivým činem rozumu. Ani ryba, ani rak - ani Boleslav, ani Václav.
A takoví zůstaneme (včetně autorky těchto řádků), takové je naše prokletí. Nikoli blaničtí rytíři, ale my spíme věčným spánkem, když čekáme, až vyjede pradávné vojsko s naším patronem v čele.
