My všichni pejskaři

Nebudu se zaobírat jejich vztahem k veřejnému prostranství ani vtipkovat na účet minipejsků navlečených v kombinézkách, kteří údajně zastupují mladým párům jejich vlastní dítě, a vůbec, kam ten svět spěje, když si lidi místo děcka pořídí jorkšíra, no podivejte pani na tu slečinku, kdyby radši rodila a nechodila s čoklem na manikúru.

Lidé z Břeclavi s Romy jistě užijí své. Ale obvinit je ze zločinu, který dosud není vyšetřen, se prostě nedělá. Zdroj: www.tyden.czČTK, Václav Šálek

Nedávno jsem cestovala vlakem z Brna na Vysočinu, když do vagonu v Králově Poli přistoupila pár s plus mínus dvanáctiletým chlapcem a psem. Nedokážu určit rasu, proto snad postačí popis "středně velký, černý, krátkosrstý". Od chvíle, kdy se dal vlak do pohybu do chvíle, kdy vystoupili, očividně vyděšený čtyřnožec lkal. Přesněji - kňučel vysokým, pronikavým tónem.

Nejprve to bylo samé "šššš" a "ticho", kterým se snažila nervózního zvířecího společníka uklidnit žena, poté se přidal i její partner se slovy "kušuj". Pes vše zdařile ignoroval a propadal panice stále víc a víc. Packou si pokoušel strhnout náhubek a nic nepomohlo, že ho začal konejšit i nejmladší lidský člen výpravy. Pes "prudil" dál, ale zdálo se, že kromě rodiny to nikomu z přítomných příliš nevadí, někteří naopak na trpící zvíře pohlíželi soucitně, nikoli jako se lidé dívají na vztekající se dítě, které sebou uprostřed supermarketu sekne na zem a řve, že to autíčko prostě "CHCEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!"

Jak rostla nervozita čtyřnohého pasažéra, rostla i nervozita muže, který ho držel na vodítku. Nejdříve ho jen lehce švihnul koncem šňůry přes zadek, poté jí začal cukat, takže psem smýkal ze strany na stranu. Kupodivu to už tak vystresované zvíře příliš neuklidnilo. Vrcholem výchovného koncertu bylo - kromě neustálých nadávek a výhružek - opakované zvedání psa na vodítku do výšky, takže se zvíře vždy lehce přiškrtilo, neboť nestálo zrovna v pozici, která by mu umožňovala "panáčkování" a tedy nesení vlastní váhy.

Nerada se někomu míchám do výchovy, ale když jsem vyslovila domněnku, že je zbytečného trestat za jeho strach, žena se ke mě otočila a omluvně zamumlala cosi jako "on se chudák bojí, není zvyklý cestovat vlakem". Na to se prostě nedá nic říct. Na takovou logiku jsou všechny argumenty krátké.

Muž - zřejmě na základě jakési teorie, zahrnující využití "Pavlovových" reflexů - se rozhodl psa naučit, že za projevený strach bude náležitě potrestán. A neděláme to nakonec my všichni? Nesnažíme se umlčet - přiškrtit - lidi, kteří projeví obavy třeba z porušování lidských práv? Nesesype se na takového člověka (který si odváží vyslovit myšlenku, že možná by se přeci jen mělo počkat s lynčováním Romů/ muslimů/ homosexuálů/ feministek/ Věcí veřejných, dokud nebude jasné, jak to vlastně je) přehršel urážek pseudohumanistou počínaje přes komoušskou lúzu a cikánofilem konče?

P.S. U článku, na který odkazuji, je bohužel již uzavřená a nepřístupná diskuze, proto ji není možné brát za příklad. Omlouvám se.