Další film, promítaný na festivalu Cinema Mundi v Brně, nese název "Zkažená mládež", v originále "Klass". Že jde v případě českého titulku o čirý eufemismus, je jasné už po několika minutách promítání.
Kaspar a Thea - k prvotnímu kroku zastání ho přivede ona, ale podrží ho?www.igalerie.cz
Film estonského režiséra Ilmara Raaga by měl být zařazen do osnov občanské výchovy co nejdříve, vzhledem ke společenské závažnosti psychického a fyzického týrání ze strany spolužáků a spolužaček, zvaného šikana. A především vzhledem k vyústění, které Raag ve svém filmu zvolil. Přestože je film složen z modelových situací, jako vystřižených ze skript pro studenty psychologie, působivosti mu to neubírá.
"Co to děláš, vole?" "Seš buzna, ty pičo?"
Zpočátku "nevinné" pošťuchování při tělocviku, pár nadávek a drsných faulů, které schytá uzavřený a zcela nemachistický Joosep. Pak přichází, přesně podle očekávání, Kaspar, který se Joosepa - nejprve nenápadně a vlastně jen tak mimochodem - zastane. A podruhé se ho zastane důrazněji. A napotřetí se nebojí sám schytat nějakou tu facku a kopanec sám.
Protože je to otázka cti, jak vysvětluje Kaspar své dívce Thei. Je zajímavé, že tato myšlenka se ve filmu neobjevuje jen jednou, podobně mluví k Joosepovi jeho machistický tatínek. Když dva dělají totéž, není to totéž.
Nakonec Joosep Kasparovu pomoc odmítá, protože čím víc ho brání, tím větší dostávají nakládačku a tím brutálnější jsou fyzické i psychické útoky na oba kluky. Joosep se hodlá "vzdát" v naději, že to "nějak" přežije, a "po škole je už nikdy neuvidí". Jede v tom celá třída a autority, které by měly pomoci, selhávají - situaci jen zhoršují.
Konec příběhu zase tolik nepřekvapí, zvláště díky/kvůli zálibě Joosepova otce ve zbraních. Na závěr zbývají jen dvě otázky: kdo je vlastně nakonec oběť a kdo násilník? A co Kaspar?
