Festival fantazie: Vzhůru k fantastickým zítřkům

Místo, odkud máme obrovskou moc nad realitou, ale realita tam nemá moc nad námi. Fantazie. Rozlehlá říše, kde se denně potkáváme.

Do tramvaje nastoupí starší dáma, na první pohled přísná a uhlazená, ve skvěle padnoucím kostýmku střízlivých barev. Sotva usedne a položí si kabelku na klín, už má v ruce knihu. Ale ne christieovskou detektivku nebo dokonce harlekýnku. Sice je to paperback, ale na šíleně barevné obálce se velkými písmeny sví „Terry Pratchett: Stráže! Stráže!“.  Naproti ní se dva sedící mladíci v tmavých oblecích začnou pošťuchovat a významně uculovat a šeptem zazní „Jediný důvod, proč nemůžete říci, že se Noby svým zjevem blíží zvířecí říši, je ten, že kdyby se to skutečně stalo, zvířecí říše by se zvedla a poodešla by stranou.“

Někdy si se svou fantazií prostě sami nevystačíte. Máte potřebu se sdružovat s lidmi podobného, a dokonce i naprosto rozdílného ražení. Zprostředkovat si pár chvil ve vašem oblíbeném vesmíru. Nebo si o tom aspoň vyprávět. Anebo se jen tak sejít. A dokola se přít, kdo je z trilogie Stmívání horší:Edward, nebo Jacob? A co znamená poslední věta hlavní hrdinky v posledním díle šíleně cool fantasy seriálu? A kolik trpaslíků je třeba na zašroubování žárovky?

„Není pravda, že by temní elfové byli z podstaty zlí. Jestli je někdo fakt ívl, jsou to drowové.“

„Nesouhlasím, drow je jen jiný jméno pro temnýho elfa. To jsou ty krvelačný bestie s červenýma očima, žijící v podzemí, kam je za trest vyhnal – “

„Počkej, ale jako Temný se označoval i Legolas, protože nikdy nespatřil světlo Stromů – “

„Záleží snad na konkrétním světě, ne? U Tolkiena žádní drowové nejsou, kdežto elfové z Warcraftu…“

Ideální místo, kde tohle všechno probrat, je con. Zatímco v angličtině to znamená setkání (convention) jakéhokoli druhu, v Česku se tento výraz zažil především pro akce fanoušků a fanynek fantasy či sci-fi (potom to můžou být i blízká setkání třetího druhu…). Česká scéna je poměrně malá, a proto bývají úzce zaměřené cony často záležitostí několika desítek (málokdy stovek) lidí, kteří se navzájem víceméně znají.

Kolem stolu sedí nesourodá skupina lidí. Je tu jeden rytíř ve zbroji (meč se opírá o zeď), děvče v bohatě řasených šatech se spoustou krajek, elf, kofeinem nadopovaný mladík, který ostatním připomíná spíše rozmazanou šmouhu, a dívka s prázdným pohledem upřeným kamsi za rytíře. Šmouha rychle vykládá pravidla a rozdává kartičky. Je půl třetí ráno, takže když hráči podle pokynů entuziastického mladíka zvedají ruce a nad hlavou naznačují parohy nebo zaječí uši, nikomu kolem nich to nepřipadá divné. A cože je to za hru? Kdož ví… hlavně, že je u toho sranda a něco k jídlu či pití.

Výjimkou z těchto mono-fandomových akcí je Festival fantazie, kam se v létě chystám. Pokud si nejste jistí, zda fandíte víc Harry Potterovi, deskovým hrám nebo dokonce japonské kultuře, je to dokonalé místo pro vás. Jste si jistí, že by vás zajímalo, kteří antičtí filosofové se vyskytují v knihách Terryho Pratchetta, a zároveň se chcete pokochat Transformery, jak je neznáte? Potom je FFko ideální i pro vás. A že byste rádi zjistili, kdo to ten Terry Pratchett vlastně je? I pro vás je Festival fantazie jako dělaný. I pro vás. A ano, i pro vás.

Na chodbě panuje chaos. Z jedné přednáškové místnosti proudí lidé pomrkávající do oslepujícího slunečního světla. Předchozí dvě hodiny sledovali nejslavnější upírské scény, takže je pochopitelné, že si nenápadně mnou krk a paranoidně se rozhlíží kolem. Před další místností se hromadí lidé. Netrpělivě vyhlížejí, kdy jejich předchůdci dokončí vášnivou diskuzi o ateismu a severském panteonu, aby se noví posluchači dozvěděli mnohé o ekonomice ve světě polského Zaklínače. Mezi tím vším se proplétají podivně kostýmované postavy, hovořící klingonsky.

Festival se koná od 29. června do 8. července (což je ideální především z hlediska pracujících, neboť díky dvěma státním svátkům si – účastní-li se celého festivalu – musí vybrat jen tři dny dovolené) v Chotěboři na Vysočině. Program je převážně nevážný, pasivní i aktivní. Trekkies a obdivovatelé vznešených tolkienovských děl v jedné budově, vedle zajímavých zahraničních i domácích hostů lidé s bláznivými nápady.

V malé místnosti je téměř vydýchaný vzduch, ale to přítomným nebrání, aby se smáli z plných plic. Na plátně se střídá několik obrazů, především scén ze sci-fi filmů či seriálů. Vše komentuje vysoký černovlasý mladík. „A zase ananas… opět ananas… tady je taky jeden… Ananasy jsou zkrátka všude,“ konstatuje lakonicky a pohledem sklouzne k desce stolu, na níž trůní velký šťavnatý ananas, který bude na konci promítání obřadně obětován.