Utrpení

Pozvedněme své číše hořkosti vzhůru.Pijme do dna číše a zažeňme tu zlou noční můru.Prach jsi a v prach se proměníš.Ať život čistý či prohnilí žiješ.

I nestraňme se tomu více.
Co pak jsme, jak měsíc, bojící se slunce?
Co pak naše srdce nepřetékají bolestí dosti.
Jako číše vína mířící ke stropu a plné zlosti.

Však chuť našeho moku známe.
Tou chutí je utrpení, co cítíme stále.
Utrpení, co srdce naše, jako trnová koruna sváže.
Jako Ježíš Kristus neseme si své kříže.

Na dně naší číše snad se klid a útěcha skýtá.
Potěší naší duši, jako ženu potěší růže skrytá.
Snad až vypijeme do dna ten ohavný mok.
Potom naše duše na rozbouřeném moři snad najde svůj dok.