Pomíjivost

Jak pomíjivý jen může být život? Zdá se být tak pomíjivý jako tvůj odchod. Pomíjivý a nestálý je jako podzimní nebe. Někdy mě z toho všeho srdce zebe.

Jak pomíjivé mohou být naše sny?
Jako slova do temnot vyřčeny.
Vyřčeny a čekajíc zpětnou ozvěnu.
Tak jako milenec očekává milenku.

Jak pomíjivý může být náš svět?
Jako čerstvě rozkvetlý jarní květ.
Křehký a tak na krátko ukazujíc svou krásu.
Pak mizejíc a ztrácejíc se v času.

Jak pomíjivá může být naše láska?
Tak jako v kavárně sedící kráska.
Sedící a pijící svou sklenu červeného vína,
kterou dopije a bude navždy jiná.

Snad za to může pomíjivost času,
který ničí nám tu nevinou krásu.
Tak nevinou jako lesní laň,
na kterou čeká, jako trojhlavá saň.