Michal Suplinčák
Michal Suplinčák
Přání poslední
Bloudit a blouznit zajetí minulosti a žen. V tom víru šílenosti nevědět zdaje noc či den. Svět, potom vnímat, jako bludný kruh či horečnatý sen. Na tebe a na hořkost v srdci chci zapomenout jen.
Michal Suplinčák
Lásce odpověď
Ve stinném pokoji leží milenecký pár, který užívá si ten milování dar. Však možná, potom láska skončí, neboť oba dva se sní v duchu loučí.
Michal Suplinčák
Neznámí
Polibek ty dva spojí, pak zanikne, ta vina dvojí. Milenecký pár, vytratí se jako oblak par.
Michal Suplinčák
Příběh jednoho a jedné z vás
Ptám se, kde je ten ďas, který bědování vzal hlas. Ptám se, kde je ten čas, který odvál to krásné v nás.
Michal Suplinčák
Zapraskání
Zlověstně zní ten zvuk dřeva praskajícího, tak zlomila se nade mnou hůl rozhodujícího. Za svou pošetilost hloupou, že odkryl jsme se a nechal se vést touhou.
Michal Suplinčák
Ples masek
Připadám si jako na plese ve spáleném domě na prach. Masky skrývají v naších očích z toho zmaru strach. V krásných šatech bílého sametu s vlasy popelky tančíš. Tvými pohyby, myšlenkami a pohledy mě stále svádíš. co uvádí mě v rozpak jasný.
Michal Suplinčák
Přemýšlivá
V Praze chladné ulicemi křivolakými, jako vyvrhel se táhneš.Sám sebe ptáš se, jaká kouzla a kejkle dostala tě až sem.V uličkách stinných potom, jako pes zmlácený z očí pláčeš.A nejednou se ptáš, proč otáči se zem, když přišel sem sen.
Michal Suplinčák
Utrpení
Pozvedněme své číše hořkosti vzhůru.Pijme do dna číše a zažeňme tu zlou noční můru.Prach jsi a v prach se proměníš.Ať život čistý či prohnilí žiješ.
Michal Suplinčák
Opuštěnost
Jako opuštěný ostrov v moři,jako opuštěný ostrov v monzunové bouři,jako opuštěný ostrov s kokosovými palmami,jako opuštěný ostrov s krásnou oázou,takový život můj jest.Čekajíc na osadníky či trosečníky,které mu dají smysl a tvar.
Michal Suplinčák
Pomíjivost
Jak pomíjivý jen může být život? Zdá se být tak pomíjivý jako tvůj odchod. Pomíjivý a nestálý je jako podzimní nebe. Někdy mě z toho všeho srdce zebe.
Michal Suplinčák
Podzimní Praha
Podzimní Praha je, jako sklenička bílého vína. Naplněna žlutou barvou s nezaměnitelnou chutí,která jako láska po srdci a po těle pohladí.Podzimní Praha je, jako zapadlá kavárna,kde zdi jsou kouřem zbarveny do žluta.Kde hlavu a srdce skládají zlomení básníci.
