Podzimní Praha

Podzimní Praha je, jako sklenička bílého vína. Naplněna žlutou barvou s nezaměnitelnou chutí,která jako láska po srdci a po těle pohladí.Podzimní Praha je, jako zapadlá kavárna,kde zdi jsou kouřem zbarveny do žluta.Kde hlavu a srdce skládají zlomení básníci.

Procházka podzimní Prahou je, jako pití bílého vína.
Na začátku trpká a sychravá, časem přátelská.
Na začátku možná nevlídná, časem jako milenčina náruč.
Procházka podzimní Prahou je, jako sedět v kavárně.
Mezi stromy, tak jako mezi stoly toulají se verše.
S verši se toulají zbořené iluze a zlomená srdce.

Mezi stromy prochází se zlomení básníci,
kteří stále hledajíc a míjejíc po lásce touží.
Touží po ní, jako milenci touží jeden po druhém.
Touží po ní, jako měsíc po slunci a slunce po měsíci.
V kavárně potom hledají pravdy na dně sklenky.
Co sklenka to verš, co verš to iluze.