Ples masek

Připadám si jako na plese ve spáleném domě na prach. Masky skrývají  v naších očích z toho zmaru strach. V krásných šatech bílého sametu s vlasy popelky tančíš. Tvými pohyby, myšlenkami a pohledy mě stále svádíš. co uvádí mě v rozpak jasný.

Ples divný to je bez pořadatele a hostů žádných.
Tančíme jenom ty a já bez šperků a věcí drahých.
S maskami jako dva herci,
 však pod nimi dva milenci.
Dvě těla a dvě duše co marně se hledají
a stále se na tomto plese míjejí.

V tom černém popelu,
stále září tvé šaty z bílého sametu.
Na hodinách odbíjí půlnoc
a ty stále uplatňuješ nade mnou moc.
Nejsme děti věřící v pohádku o popelce,
však topím se v tvých očích, jak v modré studánce.

Plesu konec už se blíží a my s maskami stále stojíme,
však bez nich má krásná princezno na sebe stále hledíme.
V tíze okamžiku dlouze přibližuji se k touze
za tvou něžnou ruku vzít tě a políbit tě pouze.