Neznámí

Polibek ty dva spojí, pak zanikne, ta vina dvojí. Milenecký pár, vytratí se jako oblak par.

Pod kopyty koně lásky,
jak tajemství ukryté pod mořskými oblázky.
Ukryté je umírající ve svém hrobě srdce,
jako život utíkající ze střeleného srnce.

Za svitu měsíce,
láska dvou tísníce,
pro nevinnost hříchu,
pro hloupost a svou pýchu.

Pak stojící v popelu prachu,
ten, kterému se život topí v tom krachu.
Možná pro lásky nevinnost,
slibuje si, že už toho všeho bylo dost.

Pro vlasy barvy havraní,
možná pro lásky vábení,
chce vrátit minulost,
které však už bylo dost.

Ve své duši temné klidu hledá,
však ví, že utěšit ho může už jen bledá.
Ale pro krásu a nevinnost lásky,
nezlobí se na minulosti krásky.
Už jen cynismus a verš mu kreslí vrásky.