Nač kopat do češtiny, radši bych nakopal něco nebo někoho jinýho

Tož na Idnesu se objevil nějakej domácí úkol o přechylování. Autor tam smíchal jablka, hrušky, fazole a raňajky, ale co, prej zkoumal a dumal, až to sepsal. Protože mám chřipku nebo co, jsem doma a mám čas, tak bych rád reagoval na ten článek. Diskutovat s váma ale nebudu, protože nemám dukáty. Ale budu moc rád, když mi napíšete.

Kopněte si do češtiny. Mapovali jsme, proč přechylovat a proč ne

Jsem odpůrce přechylování a rád bych reagoval na článek. ČERVENÝ TEXT JE MŮJ, ČERNÝ PATŘÍ PŮVODNÍMU AUTOROVI.

Zemřela Amy Winehouseová, nebo Winehouse? Vyhrála Wimbledon Petra Kvit, nebo Kvitová? My tápeme, ale tenisový svět má jasno – její tatínek se jmenuje Jiří Kvitová. Do češtiny si kvůli přechylování kopne kdekdo, ale jasné řešení vám jeho odpůrci nenabídnou.
Michaela Maláčová si vzala Zdeňka Bakalu. V Česku užívá příjmení Maláčová, v
Michaela Maláčová si vzala Zdeňka Bakalu. V Česku užívá příjmení Maláčová, v cizině nepřechýlené Bakala

Zemřela Amy Winehouse. To, že píšu zemřela, jasně uvádí, že se jedná o ženu. Jméno Amy je též ženské. Narodila se jako Winehouse.

Wimbledon vyhrála Kvitová. Je Češka. Jmenuje se Petra Kvitová. V cizině jí říkají Kvitová. Pokud někdo bude řešit jejího otce, bude jeho jméno napsáno jako Kvita a cizinci se až tak moc nebudou zamýšlet nad tím, proč je jeho příjmení jinak. A jak vidět, ani český novinář neví, že její otec není Kvit, ale Kvita.

Stejně tak je Martina Navrátilová a v USA zůstala jako Navratilova. Protože anglický jazyk nezná diakritiku, zůstala Navratilova, ale s ová, neubrali jí to.

Michaela Maláčová užívá jedno příjmení v Česku a jedno v cizině? Copak, copak, nemůžeme se rozhodnout?

Na rovinu, přechylování příjmení mě nikdy netrápilo. Tu jsem do článku uvedl Marilyn Monroe, jindy jsem zase napsal Serena Williamsová. Nejspíš proto, že nejsem žena, jak by správně podotkly genderové (ať mluvíme hezky česky) lingvistky, a zatím se mi nepřihodilo, že by celníci v Zambii nedůvěřivě zkoumali můj pas kvůli podivné příponě -ová.

Nejsem zuřivá feministka, nebyl jsem nikdy na celnici v Zambii, ale protože pracuji s cizinci a cizinkami a mám příbuzné v cizině, připadá mi běžné říkat lidem tak, jak se jmenují. Anne říkám Anne a ne Aničko. Mrs. Jones je Jones a ne Jonesová.

Dostal jsem ale úkol napsat o přechylování téma, a tak jsem se vrhl mezi jeho zastánce a odpůrce. Týden jsem pošťuchoval obě strany, snažil se z nich vymámit argumenty a zde je můj závěr:

Typičtí odpůrci přechylování uvažují jako novátoři, kterým připadá lepší, že ve Velké Británii se jezdí po silnicích vlevo, a tak křičí a dupou, aby se stejně jezdilo i u nás, leč odmítají, že bez přestavění dopravních značek a semaforů na opačnou stranu silnic (tedy bez změny celého systému) se brzy vybourají. Nabídnete-li jim pak, aby si jízdu vlevo po silnici bez změny systému vyzkoušeli, moc o nich neuslyšíte.

Nevypadá to, že autor pošťuchal obě strany. Jinak by musel napsat víc k odpůrcům a zastáncům. A kdyby se autor zamyslel, tak by to nesrovnával s ježděním vlevo a vpravo. Češi, kteří nechtějí přechylovat, neobdivují nějaký cizí systém, ale prostě chtějí ponechat cizí ženské příjmení v jejich původní podobě. Cizí. Ne česká. Není to jako obdiv cizího systému. Nemusí se nic bourat, stačí jenom trošku užívat cit pro jazyk a úctu k jiným. Tak jako Britové nechávají příjmení Kvitová s ová, tak bychom měli nechat Margaret Thatcher. Ostatně zastánci přechylování vědí, že to jde i bez ová, však česká média už dlouho pracují s Kateřinou Jacques, Kateřinou Emmons, Evou Decastelo. Některá česká příjmení jsou dokonce bez ová: Kočí, Tachecí, Janů, Petrů, Černá.

Připouštím, není to smířlivý úsudek. Leč než začnete shánět kalašnikovy a granáty a dobývat se do redakce Magazínu DNES, věnujte mi, prosím, ještě pár řádek.

Není náhodou Kalašnikov s velkým písmenem, jako název zbraně? Mám si sehnat Uzi nebo uzi?

Začnu rozhovorem, který nám před půl rokem poskytla Michaela Maláčová, jež přijala příjmení Bakala. Po jeho otištění jsem na Facebooku objevil postřeh čtenářky Markéty Holanové:

„Promyslela paní Michaela i fakt, že pokud bude se svou dcerou například na fotografii, může popisek vypadat i takto: ‘Šaty obou Bakal byly opravdu hezké.’ Nebo by spíše ocenila formulaci ‘šaty obou Bakala’?“
Nechci patřit mužům

Jak zní nejčastější námitka proti příponě -ová?

Nejčastější námitka koho? Nějaké trhlé báby z řad genderek, které vadí pipinka a chtěla by močit vestoje a vrážet kolečko do čtverce?Jestli se něčí žena cítí jako mužův majetek, tak má fakt problém a asi by neměla vůbec, vůbec řešit vdavky, ale dát si příjmení bez ová a odstěhovat se někam do pryč, kde se nepřechyluje nic.

„Znamená to, že jako žena jsem mužův majetek,“ zdůvodnila svůj postoj režisérka Olga Sommerová. Je to však velký omyl, jak dokládá jazykovědec a bývalý vedoucí katedry českého jazyka Filozofické fakulty UK Oldřich Uličný:

Olga Sommerová asi nemluví za většinu žen. Nejde o to, že se někdo cítí jako něčí majetek. V češtině je ová běžné, ale pro ženy, které se zde narodily a vzaly si Čechy. S ová se narodily, do ová se vdají. Pokud chtějí zůstat se svým rodným příjmením, nikdy jim v tom nebrání. Sice někteří namítnou, že to vypadá divně, když se maminka jmenuje Volná a otec se jmenuje Novák a děti Novákovy, ale proč ne? Asi to působí víc česky než Vendula Auš Svobodová. Tím, že si dá jeho příjmení v mužské podobě, tím už není jeho majetek?

„Tak především: příponou -ová se samozřejmě nepřivlastňuje, tu si někteří pletou s příponou -ova. Přípona -ová vyjadřuje jen vlastnost, přináležitost. Barvy fial-ová a růž-ová příslušným kytkám barvu nepřivlastňují, jsou ‘jenom jako ony’. Analogicky paní Nováková je ‘jako pan Novák’, oba rovnoprávně patří k rodině, v níž muži se jmenují Novák, ženy Nováková. A do mýtu o přivlastňování se už vůbec nehodí přípona -á u mužských příjmení typu Novotný. Paní Novotná je ne-přivlastňovací přídavné jméno.“
Argumenty odpůrců a zastánců přechylování příjmení
Jsme jediní, kdo przní cizí příjmení. x   Nejsme. Dělá to ve většina slovanských jazyků.
Přechylování je jen novota první republiky. x  Náš jazyk staví na přechylování staletí.
Čeština si poradí i bez přechylování. x   Neporadí. Máme jiný jazykový systém.
Komolíme jména jen ženám. x      Při skloňování se mění i cizí mužská jména.
Přechylování je výraz přivlastňování. x    Nikoliv, je to jen výraz odkazování.

Nejsme jediní, kdo mění příjmení, ale jsme v menšině. Přechylování není jenom novotou z první republiky, čeština si poradí i bez přechylování, což dokazuje v textech o Daře Rolins, Evě Decastelo nebo Karolíně Peake. Komolíme ženám příjmení. Není to žádné přivlastňování, ale u cizinek je to komolení.

Jen pro případné pochybovače: že v ruštině koncovka -ova u ženských příjmení existuje, není důkaz přivlastňování, ale důsledek toho, že ruština nemá dlouhé samohlásky.

K čemu je další ová u již přechýleného příjmení Kournikova? Šarapová?

Jak znějí další oblíbené stížnosti odpůrců přechylování? Třeba že v cizině podle příjmení nepoznáte, mluvíte-li s mužem, nebo se ženou – a to je rovnoprávnost. „Celé týdny jsem jezdila v metru kolem reklamy na knihu Tisíce planoucích sluncí. Na obálce byla žena v šátku a nad ní jméno Khaled Hosseini. Křestní jméno mi nic neasociovalo, a tak jsem se automaticky domnívala, že se jedná o autorku. Pak jsem si přečetla recenzi a ejhle, autorem je velmi mužně vypadající muž. Nicméně nemám pocit, že by mi nějak uškodilo žít nějakou dobu v mylné představě o autorově pohlaví.“

To ale nejsou běžné stížnosti odpůrců přechylování, ale spíš zastánců přechylovaní, to oni chtějí ujištění, zda se jedná o ženu nebo muže. Ostatně, třeba jméno Robin Roberts je v anglickém jazyce bezpohlavní. Ovšem,kdyby se o této osobě někdo psalo, z dalšího textu se dozvíte, zda je to muž nebo žena, protože je třeba herečka, nebo někam přijela nebo je to autor a napsal další knihu.

Autorkou této poznámky je přední česká feministka Michaela Marksová Tominová.

„Hm,“ ušklíbne se nad tím při večeři má přítelkyně, „to je zajímavé, že když ze jména nepoznáme pohlaví, je to podle téhle logiky osvobozující a rovnoprávné. Ale když řekneme, že se pořádal kongres psychiatrů, je to pro ženy ponižující, protože tím vytváříme dojem, že tam nebyla ani jedna psychiatryně či psychiatrička.“ Nezdá se vám také, že tyto dvě snahy – boj za vymýcení přechylování u příjmení a naopak válka za přechylování profesí – z téhož feministického tábora si poněkud protiřečí?

Ale no tak, když se řekně žáci třetí třídy, tak si také automaticky vybavíme jenom chlapce? Víme dobře, že se jedná o dívky i chlapce. Tak jako u kongresu psychiatrů bude jistě nějaká žena. Navíc spousta povolání nemá vyloženě ženskou podobu, protože jsou v češtině nové. Ale to je již jiné téma, genderové, zde se bavíme o Ová. Neřešíme názvy povolání a co je není ponižující pro genderovky, a mělo by se říct, že genderovka není žena. Genderovka je nějaké to, co vystuduej za státní prachy a pak za státní prachy dělá stupidní omalovánky pro děcka, kde jsou ženské v roli horníků a pilotek a kosmonautek a požárnic a chirurgů čehovšeho.  Taky navrhují příručky, jak mluvit bezpohlavně. A většinou to vystupuje pod dvěma příjmeníma. Asi chce ujistit okolí, že je vdaná, že to není potroublá stará panna, ale že si ji někdo fakt vzal, a tak má to extra příjmení. Akorát se asi cítí jako mužův majetek. Kurňa to jsou problémy. Jejich problémy a Rotschildovy prachy. Prosím.

A co na to Michaela Marksová Tominová? „Nikdo nezpochybňuje, že by se mělo z českých příjmení -ová vyškrtnout. Proč ale musíme komolit příjmení cizinkám? A stojím si za tím, že se nezblázním, pokud nevím, jestli je autorem knihy muž, nebo žena,“ říká.

Z jakých českých příjmení? Ona chce být Michaela Marks Tomin? Nebo rovnou Michael? Možná by bylo dobré se nechat přejmenovat na René nebo Hillary, aby nebylo jasné, zda je to muž nebo žena.

„Ale u nás ten rozdíl jasně poznáme. Neměli bychom tedy zrušit -ová i Češkám? Cizinky přece nemůžou být ve výhodě,“ nadnesu.

„Ten text je starý už dva roky a nevím, v jakém kontextu jsem ho napsala. Nevím ale o nikom, kdo by říkal, abychom -ová zrušili i u českých příjmení a abychom tím zrušili rody a používali jen jeden,“ říká.

„Proč ne? Pak bychom byli konečně v rovném postavení. Češky, cizinky i všichni muži.“ „To bychom samozřejmě byli, ale to nejde.“

Nikdy nebudeme ve stejném rovném postavení. Pořád bude paní a pan. Pořád bude žena a muž. Jde o to, že v Česku se užívá příjmení pro ženy v jisté podobě, ale zatímco stará Blažková se tak vážně jmenuje, Penelope Cruzová není. Je to totiž Penelope Cruz.

No právě.
Co na to Obama?

Další oblíbená výhrada těch, které přechylování rozčiluje, zní, že tím příjmení pozměňujeme.

„Ten, kdo takový argument proti přechylování ženských jmen užije, si neuvědomuje, že v češtině pozměňujeme i mužská jména – když je skloňujeme: skloňujeme jména spisovatelů Faulknera, Hemingwaye i Goldoniho,“ vysvětluje Světla Čmejrková, vedoucí oddělení stylistiky a lingvistiky textu Ústavu pro jazyk český AV ČR.

„K českým vzorům přiřazujeme většinu cizích příjmení včetně jmen prezidentů Cartera, Bushe i Obamy a vlastně ani nevíme, zda to Carterovi, Bushovi či Obamovi připadá zvláštní, když k jejich jménům připojujeme české pádové koncovky,“ dodává.

Mimochodem, jak se vám líbí věta „Na letišti přivítali Baracka Obamu a Michelle Obama“? Není náhodou pan Obama diskriminován?

Čestnou výjimkou z řady odpůrců přechylování, kteří si troufnou najít řešení, jak cizí ženská příjmení skloňovat, je tenistka Sandra Kleinová, která komentuje turnaje pro stanici Eurosport.

„Skloňování je zapotřebí, v tom jsem trochu nahlodaná,“ přiznává. „Třeba ženská příjmení končící na -a se s trochou vůle skloňovat dají. Třeba hráčka Flavia Pennetta – o Pennetě, s Pennetou. Ale chápu, že univerzální řešení to není a u ostatních jmen si musím pomáhat citem,“ říká.
Kdo koho porazil?

Můžete se vztekat, nadávat, ale přechylování není rozmar.

„Je to zkrátka způsob zařazení ženského příjmení do gramatického systému češtiny. Čeština je flektivní jazyk, což znamená, že slova ohýbá, je to její podstata. A jazyk je dědictví, z něhož se nám dnes něco může více hodit a něco méně, ale je to naše mateřština, k jejímž zásadám je třeba mít úctu,“ říká Světla Čmejrková.

Co na to Obama? Nic. Mužské příjmení skloňujeme, ale základní první pád je ve formě, jak se dotyčný jmenuje. A zatímco se dělá výjimka u žen končících na samohlásku, u cizinky Michelle se na to zapomíná a stala se z ní Obamová. Kdyby náhodou někdo nevěděl, že první dáma USA je žena. A vůbec, proč by nemohlo být, že na letišti přivítali Baracka Obamu s chotí Michelle.

Námitka, že v angličtině to jde, tak proč by to nešlo v češtině, neobstojí. Angličtina až na naprosté výjimky slova ohýbat nedokáže, zato si vypomáhá pevně daným slovosledem ve větě. Tím základním je: podmět – sloveso – předmět. Díky tomu pak každý v Americe pochopí, kdo zvítězil, zazní-li: „Pechstein porazila Sáblík.“ V české větě by ale mohly vyhrát obě rychlobruslařky (byť samozřejmě tušíme, že zvítězila Sáblíková, protože ta je přece neporazitelná).

A kdo píše v takto stručných větách? Chce to jenom trošku snahy. Uvést i křestní nebo napsat paní. Paní Pechstein vrazila autem do pana Volejnikova.

Pomáhejme si v orientaci křestními jmény, zní další rada. Fajn, jen si to pěkně komplikujme. A zkuste to poradit Robertu Zárubovi, když komentuje ženský hokej a má na popsání zběsile rychlé útočné akce, kde si puk předají čtyři čínské hráčky, dvě sekundy. Pokud o vás rovnou neomlátí mikrofon, vykáže vás z komentátorského stanoviště na pět minut plus do konce utkání.

A zrovna u čínských hráček se občas přechyluje jméno, ne příjmení. Češi v tom mají takový zmatek, že někdy nepřechylují a nechají čínské dámy v klidu bez ová, protože není jasné, co je jméno a co je příjmení. A není rychlejší mluvit o Zao Yung, která přihrála Tse Tong, než se trápit s ová?

Mimochodem, jak dobře se vyznáte v tom, která anglická křestní jména jsou mužská a která ženská? Malý test: Lauren, Rowen, Bailey, River, Kai, Azul, Raven… A bez pomoci internetu, prosím!
V tom se nevyznají ani mnozí rodilí mluvčí, zatímco jméno Hillary je třeba v Anglii zažité spíš jako mužské, v USA je spíše ženské. Dneska se taky spousta dřív jen mužských jmen dává holkám. Takže kdo je kdo a co takto bezpohlavní Robin?

Agatha Christie, Angelina Jolie, Marilyn Monroe… U těchto příjmení jsou odpůrci přechylování na koni. Jelikož se jedná o všeobecně známé jméno, až jakousi značku, jazykovědci podlehli a dovolili tato příjmení nepřechylovat (otázkou je, v jaké podobě uvádět jména jejich matek, protože ty světovými celebritami nikdy nebyly). Zuřivý dav to ovšem pochopil jako zvednutí stavidel, a tak se tím ohánějí všichni, kdo vidí v přechylování prznění, a nikoliv účel.

Na koni? Spíš poukazují na to, že to jde bez ová.

Bohužel, ne každý si uvědomuje, že povolení těchto výjimek není výstřel z Aurory vyhlašující válku za rovnoprávnost, ale spíš řešení problému, že příjmení zmíněných dam končí na dvě samohlásky (ie, oe, ae). Jazykovědec Oldřich Uličný připomíná, že ty, které nepřechylujeme, spojuje i lehká branže, kterou se živí – obvykle jde o herečky, modelky a zpěvačky.

Lehká branže? Tak proč je v českém tisku Kate Winsletová a ne Kate Winslet? Není snad dost známá herečka? Proč je modelka Heidi Klumová denně takto napsána v tisku a ne Heidi Klum. Proč se nedávno objevily titulky, že zemřela Amy Winehouseová nebo Winehousová? Nebyla z dost lehké branže? A co herečka Julie Christie? Proč se o ní píše jako o Julii Christieové?

„Všimněte si, jak s přechylováním cizího příjmení zachází Karel Čapek v dramatu Věc Makropulos,“ upozorňuje Uličný. „Jméno hlavní postavy se ve hře objevuje v podobě Marty i Martyová. Nepřechýlené podoby užívají jednak postavy z uměleckého prostředí, jednak uklízečka, charakterizovaná i jinak jazykem nespisovným. Postavy společensky výše postavené a vzdělanci užívají většinou podoby Martyová.“
Zažalujte je!

„Proboha, vždyť vy zcela bez zábran komolíte jejich jména! Být těmito osobami, už vás dávno žaluji,“ napsal nám do redakce před lety rozzuřený čtenář.

Upřímně, představa, kterak Angelina Jolieová ve svém francouzském zámku Miraval vztekle kope lodičkou do zdi, jelikož jí neznámý pisálek kdesi v Praze zprznil jméno, je absurdní. Každý ví, jak Angelina vypadá, i ona sama nejspíš tuší, že přechýlení příjmení má na prodej jejích filmů mizivý dopad, a řeší spíš termín svatby a to, aby jí Brad Pitt nezahýbal s jinými.

Ne, nebude se vztekat, protože neví, o co jde. Když však náhodou uvidí tisk z české kotliny, asi jí to bude připadat divné.

Že změna jména jako značky prodej vůbec neohrožuje, může doložit i úspěch šmoulů. Proč se majitelé téhle značky nebáli riskovat, aby se ta modrá armáda jmenovala v každé zemi jinak (v USA – The Smurfs, ve Španělsku -Pitufo)? Asi vědí proč.

A jak souvisí Šmoulové s ová? Výrobek, film, příběh,  který je určen dětem a který se uzpůsobí trhu. Jde o překlad pohádek. Tak jako je v Česku Popelka, tak je v anglicky mluvících zemích Cinderella. Ale to je překlad, nikoliv přechýlení. Vzhledem k tomu, že to není obchod a obchodní jméno jako TMobile, tak se to přeloží.

Kdyby někdo chtěl prodávat parfém s názvem Sarah Jessica Parkerová, myslíte, že by neměl problém?

Ač to s přechylováním souvisí jen vzdáleně, pokusím se předložit ještě jeden argument. Když u nás před dvaceti lety otevřel svůj první obchod nábytkářský řetězec IKEA, od začátku se jeho manažeři snažili lidem sdělit, že slovo IKEA se neskloňuje – však také vychází z počátečních písmen jejího zakladatele a místa, kde se narodil. Snaží se o to ve svých oficiálních materiálech dodnes, leč ti zlí Češi stejně svévolně říkají, že byli nakupovat v Ikee nebo že do Ikey teprve pojedou. Není to komolení? Je! A co na to tiskový mluvčí firmy Petr Chadraba?

To ale opravdu nesouvisí s přechylováním. Tady je o firmu a skloňování. Tak jako jezdíte to Tesca a ne do Tesco, jezdíte do Ikey. Skloňujete. Nepřechylujete. Stejně tak jste měl pohlavní styk s Táňou a ne s Táňa.

„Pro nás je to jednoznačným signálem, že jméno naší firmy v Čechách už zlidovělo, a jsme za to rádi,“ říká.

Že by důkaz, že lidé ve světě velkého byznysu uvažují bez hysterie a s nadhledem?
Chudák Ovečkin

Čas od času naše -ová zamotá lidem ve světě hlavu. Když se během tenisového Wimbledonu pokusil britský deník The Daily Telegraph odhalit soukromí Petry Kvitové, uvedl, že její tatínek se jmenuje Jiří Kvitová.

Bylo by dětinské stavět názor na tom, že naše přechylování je mstou za to, že nám světové velmoci upírají ve svých jazycích háčky a čárky. Berme to spíš jako ukázku, že přechylováním cizích příjmení nejsme exoti, jak se někteří snaží většinu společnosti přesvědčit o své pravdě. Ostatně příkladů, kdy se v jiných jazycích mění jméno, často radikálně, je víc.

Pobaltské jazyky přepisují jména foneticky, srbština i v případě, že je zapisována latinkou. Pokud chcete žít na Islandu, musíte přijmout tamní jmenný systém.

Arabové přepisují jména běžně, neznámé znaky nahrazují („č“ například „tš“), naše příjmení by mnozí z nás nepoznali ani v čínštině a japonštině. Jak poníženě se asi musí cítit Alexandr Ovečkin, když z něj v USA dělají Ovechkina? No, patrně je mu to fuk, když má v kapse smlouvu na 11 milionů dolarů ročně.

Asi mu je to fuk, ne proto, že má plno peněz, ale proto, že CH je v anglickém jazyce č, a tak jeho příjmení se čte stále Ovečkin. Tak jako si čeština přepsala č, s háčkem, z azbuky, tak si angličtina přepsala z azbuky OVECHKIN. Stále zní stejně.Ovšem kdyby mu říkali Ovečkinovovov, možná by se ozval.

Na rovinu: kdybychom opravdu chtěli být nejkorektnější ze všech korektních, museli bychom uvádět ruská jména azbukou a čínská tamními znaky.

To je už opravdu mimo. Existují jazyky, které nepracují s latinkou, tudíž foneticky se přepisovat musí. A protože Ovečkin zní jako Ovečkin, i když se píše OVECHKIN, není to problém. Ovšem Peake nezní jako Peaková.

A ještě jedna úsměvná historka: Radekas Johnas. Pod tímto jménem vyšla v roce 1989 Radku Johnovi v Lotyšsku kniha Memento. Zjistil to až po vytištění knihy a dost ho to vykolejilo. „Pikantní bylo, že když jsem se podivil, co mi to provedli, opáčili, že to dělají všem,“ vypráví. Odvezli ho pak na jedno z rižských náměstí, kde stála socha Lenina, pod níž bylo napsáno: „Lenins.“ Smál se.

Ano, v Lotyššku se dělá to samé. Přechyluje se podle pohlaví. Ale některá příjmení a jména nechají v klidu. Opět záleží na rozhodnutí. Stejně jako u nás.

Mohl bych tu provokovat dál – třeba že někdo považuje přirozenou potřebu češtiny přetvořit Margaret Thatcher na Thatcherovou za brutální komolení, ale nevadí mu zaletět si na víkend do Paříže namísto do Paris. Možná ale skutečně dojdeme do doby, kdy ve snaze nikoho ani v nejmenším neurazit vyjde zpráva: „London Wimbledon viděl(a, o) výhra darovaná Azarenka Kvit.“

Autor opět zaměňuje překlad a přechylování. Zatímco Německo je česky Německo, ale německy Deutschland, anglicky Germany, Paní Thatcher se tak totiž jmenuje  a pokud chcete uvést tento příklad, musel byste jí přeložit celé jméno a ne přechýlit. Markéta Střešníková? Mám pocit, že Thatcher je opravář střech. Co je tak složitýho na větě, že Margaret Thatcher je nyní nemocná? NEMOCNÁ, tudíž z textu tuším, že je to žena, kdybych náhodou žil posledních dvacet let v jeskyni a nevěděl, kdo to je.

Pokud někdo nerespektuje pravidla pravopisu, nemá to tak fatální následky, jako kdyby začal najednou jezdit v protisměru. Proto vás za to nejspíš nikdo nezavře. Je to jen věc úcty k jazyku. Proto také nikdo neskončí ve vězení za to, že si mezi křestní jméno a příjmení vloží třeba „Auš“, jako Vendula Svobodová.

Moment, takže Auš ano a Cruz ne? Jde o úctu k jazyku, ano. Ale jde i o úctu k dotyčným lidem. A upřímně, komu zní Auš Svobodová přirozeně, když víme, že je to Češka, která si vzala Čecha? Co je to vůbec za zvyk vrážet si příjmení chlapa a pak svoje rodné s ová? Když vidím Kateřina Bouda Kašparová, chce se mi smát. Nějaká Kašparova bouda.

Doporučení Ústavu pro jazyk český zní, že pokud některé ženy nechtějí na veřejnosti svá příjmení přechylovat, měla by to média respektovat (neplatí to však u úředních dokumentů).

„Jednoznačná řešení nelze od jazykovědců a jazykovědkyň čekat, a že vývojových tendencí a otázek vzniká při zpochybnění českého přechylování a odklonů od něj celá řada,“ říká smířlivě Světla Čmejrková. „Nebudeme skloňovat s Vendulou Auš Svobodovou, ale bylo by snadné skloňovat s Kateřinou Konvalinkou Průšovou. A co v případě hypotetického jména Markéta Příhoda Holubová nebo Helena Svoboda Strnadová? Máme skloňovat s Markétou Příhodou Holubovou, nebo napsat Heleně Svobodě Strnadové? Jistě si každý dosadí další sporné otázky a odpovědi,“ dodává.

Proč mají české ženy prostřední příjmení nesklonné a bez přechýlení a cizinky přechylují? Proč je v tisku vidět zprávy o Daře Rolins, Evě Decastelo, Kateřině Jacques, ale Kate Winsletové? Proč respektujeme Češky, které si vzaly cizince, nebo zvolila umělecká jména bez ová, nebo prostě mají důležité manžely, ale nerespektujeme bývalou první dámu Lauru Bush?

Moje kamarádka si vzala Němce. Protože si nechali dělat registraci sňatku v Česku, z jeho matky při překladu rodného listu udělali jakousi paní  s ová. Sice se tak nejmenuje, nikdy na úředních papírech tak není, ale Češi jí to tam prostě museli dát. Nebo nemuseli?

Zatímco Laura Bush mi uši netrhá, Češka Kateřina Konvalinka Průšová jo. Čeština v tom má bordel. A proč na Slovensku ová u cizinek mizí? Proč to tam jde?

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/kopnete-si-do-cestiny-mapovali-jsme-proc-prechylovat-a-proc-ne-pbc-/domaci.aspx?c=A110826_112623_domaci_jw