Představte si, ta televize, ta česká, ta veřejnoprávní, představte si to, paní, mají tam zvířata a nějaký malý děti do nich střílí! Ano, psala o tom Kačenka. Ta Kašparovic. Poslyšte, to je hrůza. Co z nich asi vyroste? Vrazi, ano, sprostí psychopati a vrahouni, co jinýho!
http://gamerl98.webs.com/
S pobavením jsem si přečetl výše zmíněný článek. Trošku hysterická reakce, co ji asi vytočilo víc, to že nesměla do budovy se psem nebo že tam střílí do zvířat na PLÁTNĚ?
Česká televize má prý šířit osvětu a vychovávat děti.
Hm.. a já žil doteď v nějakém bludu, že děti jsou vychovávaný doma, tj. rodiče jsou zodpovědni za výchovu svých děti a rodiče formují osobnost dětí. Škola také hraje roli, ne ne primární. A česká tv? Ta nabízí nějaké vzdělávací pořady. Prý.
Když jsem byl malý, hráli jsme si na vojáky. Stříleli jsme do sebe pistolkami, měli jsme zajatce, bili jsme se, prali jsme se, měli jsme nepřátelská mužstva. Mučili jsme mravence, žížaly. Nikdo z nás se nestal masovým vrahem, doma jsme totiž věděli, že všechno má svoje meze a když někdo z nás ublížil jinému člověku, třeba malé sestře nebo bráchovi nebo kamarádovi nebo až moc držkoval na dědu a babičku, tak dostal nakládačku od otce nebo matky, až si na zadek sednout nemohl nejmíň týden.O vánocích jsme doma měli kapra. Táta ho zabil. Řezník zabil prase a měli jsme zabíjačku. Zvířata nejsou lidi. Tak to vnímáme. Neměli jsme počítače a virtuální hry, zatím. Dneska je hraju, ale víte co? Dokážu rozlišit virtuální svět a svět reálný.
To že dítě střílí do VIRTUÁLNÍCH zvířat nebo lidí, neznamená, že z něj bude psychopat a zlý člověk. Záleží na tom, co dělá doma. Když se někomu nevěnují rodiče a navíc má poruchu osobnosti a nemá moc lásky, celý den sedí u počítače a nemá reálné kamarády, tak počítačová hra může nějak zkreslit svět. Ale většina dětí nemá problém rozlišit realitu a virtuální svět, děti jsou totiž vnímavé a chytré, jen se jim často nedává kredit, protože jsou malé.
Je špatná virtuální střílečka? Ne, není. Když má někdo vyvážený svět, tak hra neublíží. Paní Kašparová nechápe, že virtuální hra neznamená, že dítě druhý den půjde a zabije psa nebo kočku nebo dokonce člověka. Spousta dětí má domácí mazlíčky a ukazují empatii, jsou citlivé, pláčou, když jim umře milované zvíře. To ale nevylučuje střílecí hru třeba na kachny. Ta kachna je totiž malovaná, nereálná, zatímco domácí zvíře je reálné. Oba světy lze spojit, bez toho, aby člověk byl magor.
A že nesmí do telky zvířata? A proč ne? Proč by měla? Nemají tam co dělat, pokud si tak majitel budovy nepřeje. To že je něco veřejnoprávní, neznamená, že to není soukromá budova. A já osobně mám rád možnost výběru. Půjdu se najíst tam, kde nemaj zvířata u stolu, ale jen na stole. Tj. v podobě pečeně.
Říká se, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. Připadá mi, že kdo má rád zvířata až moc, nemá rád lidi. Lidi, kteří až posedle bojují za ochranu zvířat, často mají problém sami se sebou, se svou náturou, neumějí vyjít s lidma, a tak se uchylují k němým tvorům. Je to pohodlnější. Takoví se víc dojmou nad nemocným psem než nad miminkem pohozeným v parku. Extrémy jsou na nic. Ale česká televize zatím nic extrémního nepředvádí.
