V čestině je možný používat slovo emigrant, imigrant jako nadávku. V příštích pár článcích bych se rád zamyslel nad tím, jestli je to fakt nadávka nebo jenom slovo, který se užívá až moc. Všichni z nás asi emigranty znají, míň nebo víc, ale každej někoho takovýho zná.
Jsou emigranti jako Švejnar. Pochybná existence, která mění názory častěji než spoďáry. Víc Amík než Čech, ale do všeho chce kecat a tváří se jako Čech.
Hašková Coolidge, která se upíchla starý kolena do Česka, víc Američanka než Češka, naprosto mimo ve všedních věcech, hraje si na znalkyni, posuzuje Česko z jinýho úhlu, hezky se to kecá, když člověk přijde spravovat majetek, kterej dostane nazpátek, jinak by věci viděla, kdyby přišla do Česka s holým zadkem jako nějaká Mařka z Horní Dolní.
Kořínková, Bláhová, ty bláho. Raději zpátky v Česku jako hééérečky než v Austrálii jako vobyčejní lidi.
A pak emigranti, kteří zdrhli kvůli sobě, chtěli bejt na tom líp, ale v cizině neuspěli, tak se vrátili do Česka a kafrají do všeho a furt vytahujou cizinu jako vzor všeho, jak je tam všechno lepší. Proč tam teda nezůstali?
Může si člověk emigrantů vůbec vážit? Měl by? A co lidi, kteří zdrhli za kopečky a nechali tady děcka? Sami jen tak a děti nechali, je jedno, jestli u příbuzných nebo v děcáku, ty děti neměly rodiče kolik let a pak už navždy byla mezi nima a rodičema propast. Hrdinové nebo zmetci?
