Volby a kultura (aneb Muzea u nás a jinde)

Cestuj – poznáš svět, přiučíš se jazyky, zjistíš, co je jinde lepší a budeš si někdy třeba i víc vážit toho, co máš doma. Delší dobu se zamýšlím nad tím, jaký přístup mají některé země ke kultuře a teď v předvolebním období mě k tomu napadlo, že bychom se kandidátů (zejména lídrů stran) mohli ptát i na jejich plány v kulturní oblasti. Bohužel, předvolební důraz se klade na ekonomiku či „tvrdou“ politiku a vzduchem létají nereálné sliby, na které pak zvolení politici okamžitě zapomenou.

Kultura je až někde na periférii politického zájmu, nanejvýš se smrskává na televizi, v níž chce být politik viděn. Přitom existuje krásné volební téma: Učiňme kulturu co nejpřístupnější. Konkrétně mám na mysli centrálně řízené instituce jakými jsou leckterá muzea a galerie. Kdo byl v Londýně či v Paříži, mohl tam řadu muzeí a galerií navštívit zadarmo a s potěšením ušetřil nějakou tu valutu. Podíváme-li se na situaci u nás, zjistíme, že až na naprosté výjimky se všude platí. Ovšemže nevolám po komunismu, kde by všichni všechno měli zadarmo (probůh!!!), jen se prostě ptám: Jak to, že jinde to jde a u nás ne?

I na tomto blogu se nedávno propírala situace okolo prodeje vily bratří Čapků, která málem přešla do soukromých rukou za vyšší cenu než mohla nabídnout radnice Prahy 10, které nepomohl Magistrát, natož Ministerstvo kultury. Člověka napadlo – v Paříži je Dům Victora Huga i Balzakův dům, oba přístupné bezplatně a u nás nedokážeme ochránit ani památku nejvýznamnějšího spisovatele?

Určitě některé pravověrné pravičáky napadne mi napsat do diskuse, že všechny ty návštěvy muzeí či galerií nejsou zadarmo, že někdo musí zaplatit provoz budov a údržbu sbírek a je-li to stát, přispívají tak na gratis vstup pár uměnímilovným občanům všichni, kdo platí jakékoli daně – což jsme ovšem také všichni, protože i bezdomovec nákupem rohlíku platí aspoň DPH. Jistěže si to uvědomuji. Dnešní člověk má bezplatně snad už jen vzduch k dýchání, zadarmo ani nezemře. Hledím však na problematiku z kulturního hlediska a říkám si: Když to jde v Anglii nebo ve Francii, proč bychom si nemohli vzít příklad odtamtud? Moje žena k tomu navíc poznamenává cosi ve smyslu: „Kam mají jít zvlášť v zimním období mladí lidé v menších skupinkách, ať už kamarádi nebo zamilované páry? Do kina za dvě stovky je na ně drahé. Takže do hospody, kde pořídí pivo za 25 často levněji než limonádu. Ale třeba by aspoň občas raději zašli zadarmo na výstavu či do muzea.“ Nikdo neříká, že se jednou návštěvou muzea člověk kdovíjak zkulturní, nakonec kdo zajde do kostela, také nemusí být horlivý věřící, ale cítíte ten rozdíl – do hospody, nebo do galerie? Klidně svým dětem návštěvu hospody dopřeju, ale určitě budu raději, kdykoli zajdou do muzea...

Připojuji dva přehledy. Nejprve naše významnější muzea a galerie s telegrafickým výčtem hlavních kategorií vstupného se zaměřením na vstup zdarma (pokud není možnost vstupného zdarma uvedena, nebylo na internetových stránkách příslušné instituce nabízeno):

Národní galerie Praha a její „vlajková loď“ Veletržní palác:

Základní vstupné 180 Kč, snížené 90 Kč (děti 6–15, studenti, senioři nad 65).

V roce 2013 celkem 4 dny vstupu zdarma – únorový víkend k výročí galerie, dále 18. 5. Den muzeí a galerií a 14. 9. Muzejní noc. Přitom např. ještě k únoru 2010 byl proklamován vstup zdarma každou první středu od 15 do 20 hodin.

Národní muzeum, tč. náhradní provoz v Nové budově (bývalé Federální shromáždění):

Základní vstupné 100 Kč, snížené 70 Kč (děti 6–15, studenti, senioři nad 60).

Ještě v únoru 2010 byl bezplatný vstup každé pondělí 10–19 h.

České muzeum hudby (Praha, Karmelitská ul.; patří pod Národní muzeum):

Základní vstupné 120 Kč. Ještě v únoru 2010 byl vstup zdarma první pondělí v měsíci.

Muzeum knihy Žďár nad Sázavou (patří pod Národní muzeum):

Základní vstupné 50 Kč, snížené 30 Kč (děti 6–15, studenti, senioři nad 60).

Zdarma první čtvrtek v měsíci od května do září, 14.00–16.00 h (červenec a srpen do 17.00), tj. 5 dnů v roce, celkem 12 hodin.

Památník Bedřicha Smetany Jabkenice (patří pod Národní muzeum):

Základní vstupné 50 Kč, snížené 25 Kč.

Galerie hl. m. Prahy – Dům U Kamenného zvonu (Staroměstské nám.)

a zcela stejně

Galerie hl.  m. Prahy – Trojský zámek:

Základní vstupné 120 Kč, snížené 60 Kč (děti 10–15, studenti, senioři nad 65).

Národní technické muzeum (Praha-Letná):

Základní vstupné  170, snížené 90 Kč (děti 6–15, studenti, senioři nad 65). Specialitou (nejen tohoto muzea) je poplatek za fotografování, v tomto případě 100 Kč.

Muzeum hl. města Prahy (hlavní budova, Florenc):

Základní vstupné 120 Kč, snížené 50 Kč (děti 6–15, studenti, senioři bez uvedení věkové hranice). Vstup zdarma mají invalidé. Ještě v únoru 2010 bylo možné muzeum navštívit každý první čtvrtek za symbolickou 1 Kč.

Obrazárna Pražského hradu (stálá expozice vč. dočasných výstav):

Základní vstupné 150 Kč, snížené 80 Kč (děti 6–16, studenti, senioři od 65). Vstup zdarma mají invalidé včetně jedné doprovázející osoby. Ještě v únoru 2010 bylo možné galerii navštívit zdarma každé pondělí v době 16–18 h.

Galerie Rudolfinum (Praha; státní instituce řízená a financovaná Ministerstvem kultury):

Vstupné podle druhu výstavy okolo 150 Kč, zdarma děti do 15 let. Vstup zdarma na výstavy není.

Muzeum Policie ČR (Praha-Karlov):

Základní vstupné 30 Kč, snížené 10 Kč (děti, studenti, důchodci). Vzhledem k nízkému vstupnému lze pochopit, že návštěva zdarma není nabízena; dětské odpolední vstupné činí dokonce jen 5 Kč.

Národní památník na Vítkově (Praha):

Základní vstupné do celého objektu 110 Kč, snížené 60 Kč (děti 6–15, studenti, senioři nad 60).

Armádní muzeum Žižkov (Praha):

Vstup do muzea je zdarma.

Letecké muzeum Kbely (Praha; muzeum patří pod Vojenský historický ústav):

Vstup do muzea je zdarma.

V souhrnu vidíme, že trvale volný vstup nabízejí jen vojenská muzea a nejlevnější je policejní muzeum. Je dobrá otázka, proč právě a jedině zrovna ona, muzea silových složek, spadající zřejmě pod ministerstva obrany či vnitra? Jinak lze také pozorovat zřetelný trend omezování volného přístupu od roku 2010 k dnešku. Prostě o peníze jde až v první řadě.

A nyní se podíváme do té vyspělé kapitalistické ciziny, kterou bychom chtěli svou životní úrovní dohonit. Je zajímavé, že v okolních zemích (Německo, Rakousko) jsou na tom podobně jako my – většinou se všude platí.

Vídeň nabízí stálý volný vstup do MUSA (na Radničním nám.). Vídeňské muzeum poskytuje vstup zdarma vždy první neděli v měsíci. Zahrady Schönbrunnu jsou volně přístupné trvale.

Berlín umožňuje navštívit zdarma Deutscher Dom (jakýsi hlavní kostel) na Muzejním ostrově, budovu a kopuli Reichstagu či Deutsche Guggenheim (zde volný vstup každé pondělí).

Vyloženě bezplatné kulturní hody však nalezneme v Paříži a především v Londýně.

Paříž:

Trvale volný vstup – Carnavalet (obdoba pražského Muzea hlavního města), Petit Palais (sbírky dekorativního umění města Paříže), Dům Victora Huga, Balzacův dům, expozice moderního umění Musée d’Art Moderne v paláci Tokyo, Musée Cognacq-Jay, katedrála Notre-Dame, Musée Edith Piaf a některé další méně významné instituce.

Zdarma první neděli v měsíci – Louvre, Musée d’Orsay, Centre Pompidou, Quai Branly, Versailles a v zimním období Vítězný oblouk.

Londýn:

Galerie se vstupem zdarma: National Gallery, National Portrait Gallery, Tate Modern, Tate Britain a některé další pořád ještě velmi zajímavé expozice (např. Wallace Collection či John Soane’s Museum). Do galerie Sommerset House je volný vstup každé pondělí do 14 hodin.

Muzea se vstupem zdarma: British Museum, Victoria & Albert Museum, National History Museum, Science Museum, Imperial War Museum, National Maritime Museum, Museum of London.

Dobrá polovina výše uvedených londýnských galerií a muzeí jsou špičkové instituce patřící k nejlepším na světě, s nimiž se ty naše při nejlepší snaze opravdu, ale opravdu nedají srovnat. V Anglii údajně provozuje galerie ministerstvo kultury z výnosů povolených hazardních her.

Je sice trapné toto vznešené téma končit následující úvahou, ale neodpustím si ji. Říkává se někdy, že se kulturní úroveň pozná i podle stavu záchodků. Je příznačné, že řada veřejných WC v Londýně či Paříži je bezplatných, zatímco u nás si bez nejméně pětikoruny nikdo ani neškrtne (tedy pardon ne-)? My prostě musíme zaplatit za každé ho . . ..

Takže ještě jednou, naposledy: Jestliže leccos jde jinde, proč totéž nejde u nás? Není na čase změnit společenské klima od rozkrádání, podvodů, osočování a nedodržování slova trochu tím britsko-francouzským směrem? Nyní je šikovná doba ptát se politiků na předvolebních mítincích. Ostatně pozorovat vztah politiků ke kultuře je nakonec dobré nepřetržitě.