Malé dilema všedního dne – aneb zákazník u pokladny v super/hypermarketech.
Zdá se mi, že pokladní v Albertu jsou vedeni/vedené k tomu, aby každého zákazníka pozdravili na začátku i na konci obsluhování (Dobrý den – Na shledanou). Docela sympatické, i když chudákům pokladním z toho neustálého kolovrátku může být všelijak. Však se také snažím jim vždy na tyto pozdravy odpovědět.
Problém však mám v Kauflandu. Uvítací pozdrav asi vypadá stejně, ale na konci nákupu, když mi pokladní podává účtenku (popř. s penězi nazpět), zakončí náš styk otázkou: »V pořádku?«
Nevím, co si o tom myslet. Patrně se ode mě očekává odpověď ANO. Jenže co bych takovou odpovědí mohl vyjádřit? Nevím, jestli mi koupené potraviny budou chutnat, do krabice s hermelínem nevidím, může být nedozrálý, nebo přezrálý. Jablko příliš kyselé. Mandarinky mohou mít moc pecek. V salámu příliš pepře.
Jak bych mohl říci »ano«, jestliže jsem nedostal nějaké zboží z akčního letáku (a jsem tedy otrávený)? Tak snad mám říci NE? Skoro dostávám chuť, copak by se asi dělo dál...
Nebo to má být souhlas s tím, že mi byly správně vrácené peníze; vždyť někdy platím bezkontaktní kartou. Vážně nevím, co si od tohoto opatření manažeři Kauflandu slibují.
Zatím jsem nepřišel na nic případnějšího než: »DOUFÁM«. Co říkáte v Kauflandu vy?
