Umělecká Paříž: zajímavá kniha s řadou chyb nemusela taká být

Čtete knihu a všimnete si v ní spousty chyb. Na řadu konkrétních případů upozorníte vydavatele. Přijde vám arogantní odpověď, jejíž součástí je zpupné konstatování »v příštím vydání je teda opravíme, no«.

Po čase vyjde nové vydání. Jsou v něm staré chyby. Chtěli byste ode mě, abych vám koupi takové knihy doporučil? NE.

Kniha encyklopedickým způsobem pojednává o tom, kde v Paříži kteří umělci bydleli a tvořili a přináší některé zajímavosti z jejich života. Potud vypadá velmi užitečně pro každého milovníka umění, studenta či cestovatele. Dojem z knihy však kazí mnohé chyby.

Knihu vydalo Nakladatelství LN. V červnu 2012 jsem na chyby tehdy již druhého vydání upozornil dopisem ředitelku RNDr. Pleškovou a jako příklad konkrétně popsal desítku evidentních chyb na čtyřiceti stranách. Odpověď byla šokující, cituji ji i bez jedné scházející čárky, která možná nechtěně dokládá úroveň práce nakladatelství:

»Znechucení z naší práce i povrchnosti autora nesdílí již bezmála 25.000 čtenářů včetně našeho velvyslance ve Francii. Editor (…) je lingvista a překladatel, přednáší na FFUK a spoustu informací ověřoval z několika zdrojů. A že v knize jsou občas drobné chyby, těch pár, co jste našel s radostí opravíme v dalším dotisku.«

Jaké to byly drobné chyby?

Životní data Beaumarchaise 1732–1739; asi bychom ho těžko znali, kdyby žil pouze 7 let, ve skutečnosti zemřel r. 1799.

Goldoni prý přijal pozvání do Paříže r. 1821; akorát v té době byl už 28 let po smrti (správně mělo být 1763).

V r. 1958 prý natočil Wilder v hotelu Ritz film Odpolední láska; je pak podivuhodné, že film měl v Paříži světovou premiéru 29. 5. 1957, tedy o rok dříve než byl podle knihy natočen.

Ve větě o domě 40 rue St-Denis jsou citována jména herců McLaine(ová) a Jack Lemon; obě chybně – správně MacLaine(ová) a Lemmon se dvěma m.

V červnu 1772 prý byl král Ludvík XVI. k něčemu nucen, ale tehdy ještě nebyl králem, správně je rok 1792; tuto chybu kupodivu ve třetím vydání opravili.

A tak dále… Třeba se píše, že pod věží Tour St-Jacques je busta Pascala – regulérní sochu v lehce nadživotní velikosti lze opravdu jen stěží nazvat bustou!

Až na jednu z výše popsaných chyb se všechny ocitly i ve 3. vydání, které vyšlo letos.

Podle paní ředitelky jsou ovšem všichni čtenáři s knihou spokojeni, jsou jich desítky tisíc, dokonce i pan velvyslanec (který ji možná dostal a hned někam založil, anebo se v problematice vyznal stejně špatně jako tvůrci knihy). Editorské ověřování z několika zdrojů bylo evidentně nedostatečné. A jak se ukázalo – ani těch »pár drobností«, na které jsem konkrétně upozornil, nakonec opraveno nebylo.

Škoda, paní ředitelko a zvlášť škoda pro čtenáře. Stačilo potlačit ješitnost při psaní odpovědi a zapojit trochu diplomacie: »Mám radost, že jste pozorně četl a jsem vděčná za upozornění. Pokud víte ještě o dalších nedostatcích, budu ráda, pokud je pošlete, abychom další vydání všech nedokonalostí zbavili…«

Bohužel, šlo o promarněnou šanci. Když vidím, jak to ve jmenovaném nakladatelství chodí, asi už těžko někdy sáhnu po jiné knize, kterou vydá.

(Mimochodem, na dopis ohledně neopravených chyb ve 3. vydání paní ředitelka nepovažovala za vhodné reagovat. Co by mi asi tak mohla napsat. Jenže nejde o mě, jde o čtenáře - nebo ne?)