Udření koně a my ostatní

ANO, bude to trochu o bývalé vrchní ředitelce Sekce kabinetu předsedy vlády Janě Nagyové, ale také o dalších státem dobře placených manažerech.NE, nebude to o závisti vůči jejich příjmům.

Bude to o tom, jestli vás napadla kardinální otázka: Kolikrát víc dře státní kůň nežli vy?

Protože vás neznám, budu mluvit o sobě (a o svých pocitech). Pracuji od vyučení v r. 1975 – včetně dvouleté vojenské služby – 38 let. Za celou tuto dobu jsem neměl jediný den práceneschopnosti. Nárok na dovolenou (tehdy prvních pět let desetidenní a dalších deset let patnáctidenní) jsem obvykle ani celý nevyčerpal. Vždycky jsem pracoval déle než činila moje pracovní doba. Buď formou přesčasů, anebo jsem míval druhý pracovní poměr či další placené aktivity na dohodu atp. Nepamatuju si všechno přesně, ale kdysi jsem v měsíci jsem měl i 80 hodin přesčasu; znamenalo to po celý měsíc denně 12hodinové směny.

Možná si jen namlouvám, že jsem zvládal práci rychleji i kvalitněji než většina kolegů – v tomto ohledu těžko být objektivní, vytahovat se nechci a tento článek o tomhle není, ale je nutné to poznamenat pro správné pochopení dalšího textu.

Byl jsem také za svou práci příslušně ohodnocován – prakticky od vyučení jsem míval vyšší výplaty než mí spolužáci a tak to pokračovalo i nadále. Moje mzda byla vždycky mírně nad celostátním průměrem. Zvlášť v mládí to bylo tím cennější, že v souladu s kariérními řády (ač se jim tak tehdy neříkalo) se teprve pracovníci předdůchodového věku dostávali k nadprůměrným platům.

Nijak si nestěžuju, ale teď se vraťme k původní otázce ze začátku článku.

Kolikrát víc dře státní kůň víc než já?

Sice tomu tak není, ale představme si, že můj plat činí – jak jsem zvyklý – nadprůměrných 33 000 Kč (číslo zvoleno i s ohledem na to, aby se s ním šikovně počítalo). Dělám dobrých deset hodin denně, někdy v dosti hektickém tempu a za dva své pracovní dny zvládnu tolik, co „průměrného“ člověka zaměstná tři dny. Dřu jako kůň, už dost dlouho a jsem z toho trochu unavený.

Šéfka Nečasova kabinetu Nagyová pobrala za leden 2011 podle prosáklých informací 273 000 Kč. Premiér sám měl ubohý plat 154 000 (ovšem k tomu poslanecký plat a náhrady), prezident 186 700. Pořád ještě jsou to žabaři. Dřívější šéfové České pošty Sedláček měli 250 000, resp. šéf ČEZu Roman nebo šéf Českých drah Žaluda po 500 000. (Nedávám se strhnout k diskutování ještě daleko vyšších příjmů bývalého šéfa Sazky Hušáka, protože Sazka je na rozdíl od ostatních jmenovaných firem akciová společnost bez státní účasti, čili neprovozovaná mj. z peněz daňových poplatníků.)

A teď trochu matematiky. 500 000 základního platu vrcholových šéfů státních firem děleno mými 33 000 zaměstnance soukromé firmy = 15 (a něco). Chce mi někdo říci, že pan Roman či Žaluda trávili v práci 15násobně víc času než já? (Aby to vůbec fyzicky zvládli, musel bych pracovat nanejvýš hodinu denně.) Myslí si někdo soudný, že tempo práce těchto pánů mohlo být vůči mému nasazení 15násobné?! Řeknete si – chytráku, přiznej jim aspoň 15násobnou zodpovědnost, co si počneš, až ti nepůjde proud nebo nebudou jezdit vlaky. Zodpovědnost? Ano, jako šéfové jistě zodpovídali za množství podřízených a za jakési až veřejné statky. Ale co se dělo panu Žaludovi, ačkoli železnice hospodařila s neustálou ztrátou? Jak byl popotahován za špinavé vlaky, někdy nefunkční záchody ve vagonech, za zpoždění nebo nehody? Nanejvýš to obratně vysvětlil, postihl nějakého náměstka (a ten zase své podřízené a nakonec byl odvolán výpravčí v Horní Dolní). Komu vysvětloval pan Roman, že někde došlo k výpadkům proudu nebo že se jednotková cena za elektřinu neustále zvyšuje, ačkoli její výkupní ceny se snižují? Takovou odpovědnost bych v těchto firmách rovněž unesl. – I ta nebohá paní Nagyová musela podle platového srovnání dřít 8násobně víc než já; není divu, že patrně z přetížení poněkud ustřelila se sledováním Nečasovy manželky, což je nejkriminálnější čin posledních 150 let v historii lidstva.

Vysmějte se mi za plytké argumenty či za příliš osobní přístup. Vysmějte se mi dvojnásob za to, že srovnávám plat 33 000, zatímco vy máte sotva polovičku. Tak to se raději smát přestaňte – šéfové Českých drah či ČEZu v tom případě dřeli 30násobně víc než vy. Styďte se!