Slavia letos nesestoupila

Fotbalisté Slavie, se Spartou náš nejslavnější klub, se pro příští sezonu udrželi v lize. Letos to s nimi bylo zvlášť nahnuté a rozhodovalo se do posledních okamžiků. Stačilo málo, jen v posledním kole proměnění obrovské šance N’Dekreho z Bohemians a jediný gól olomouckých v Liberci, jemuž v několika velkých šancích zabránil skvělý výkon domácího debutanta Koláře v bráně.

Slávistická sezona 2013/14 byla prachmizerná a 13. místo nejhorší ve dvacetileté historii samostatné ligy. Říkává se, že se rozhoduje na hřišti, ale za situaci vinit jen hráče by tentokrát asi mohlo být lehce „mimo mísu“. Dostal se klub už na dno, ze kterého se může odrazit jedině vzhůru, anebo bude pád pokračovat?

Zrekapitulujme, co se v klubu dělo za poslední dvě desetiletí až do uplynulého víkendu. Věnujme pozornost funkcionářům i tomu, co se okolo A-týmu dělo a speciálně poslední nevydařené sezoně. Nechci nikoho dehonestovat, prostě záznam toho, jak situaci vidím svýma fanouškovskýma očima. Možná se i někde mohu mýlit, ale nejde o detaily, nýbrž o celkový dojem. Omlouvám se, že článek je dlouhý, řečeno s Pascalem – neměl jsem čas napsat kratší.

20 let zpátky: V porevoluční době nabídl klubu své angažmá bohatý Čechoameričan Boris Korbel. Měl by raději Spartu, ale ta k mání nebyla. Korbela různí kluboví šíbři vysávali, až to milého staršího pána s hůlkou přestalo bavit a odešel. Jen na okraj – za jeho éry se ve Slavii octla trenérská legenda Václav Ježek, který vyfoukl Spartě mladého talenta Patrika Bergera. Ten se zakrátko společně s Vl. Šmicerem a K. Poborským stali vynikající údernou silou, jakou u nás dlouho žádné mužstvo nemělo. A s níž nevyhnutelně přišly úspěchy, korunované pod manažerem Šeterlem a trenérem Ciprem v roce 1996 ziskem ligového titulu, na který Slavia čekala předlouhých 49 let!

15 až 10 let zpátky: Probíhá období Vladimíra Lešky, který byl v letech 1994–2006 generálním ředitelem Slavie. Leška představil nového majitele Slavie – investiční skupinu ENIC z Britských ostrovů. Fanoušci Slavie definitivně pookřáli, po letech socialistického paběrkování se mužstvo drží v čele tabulky. Když tým vedený trenérem Hřebíkem v sezoně 1998/99 skončil TŘETÍ (!), pakoval se nejen trenér, ale i manažer Šeterle. Ten pokračoval v kariéře krátce v Plzni a následně v Mladé Boleslavi; Plzeň tehdy ještě nebyla žádný zázrak, ale nejspíš tam po odchodu Šeterleho měli na co navazovat a z provinčního boleslavského klubu se za Šeterleho stal přední ligový tým startující v evropských pohárech. Okolo Slavie se ochomýtala podivná firma Key Investments. Slavia přestala hrát na starém stadionu s polorozvrácenými ochozy a hostovala na neoblíbeném Strahově. Občas se vynořovaly zprávy o výstavbě nového stadionu a byly představovány makety, avšak v chátrajícím Edenu se stále ani nekoplo.

10 až 5 let zpátky: Leška přešel ze Slavie k investorovi stadionu, který se konečně začal budovat a v letech 2006–2008 byl postaven. Jen se příliš neventilovalo, že nepatří Slavii. Po Leškově odchodu klub od ENIC postupně majitelsky přebírají pánové Rosen a Doležal. Přinejmenším Tomáš Rosen je určitě velký slávista a odměnou oběma byly tituly v letech 2008 a 2009. Mužstvo trénoval Karel Jarolím, který měl v klubu silnou pozici. Bohužel ji zneužil ve známé aféře s kapitánem Brabcem – oblíbený stoper, tvář kampaně na nákup permanentek, byl vyštípán a vlastně od té doby to se Slavií jde všeobecně s kopce. Zakrátko byl odejit i Jarolím a dostavily se ekonomické potíže.

Nedávná minulost: ENIC se od Slavie domáhal jednoho sta milionu korun, když údajně další stovky milionů Slavii odpustil. (Mimochodem, ENIC vlastní např. Tottenham Hotspur nebo FC Basilej; z tohoto pohledu nebyla Slavia ve špatné společnosti.) Začalo soudní vymáhání, ENIC v r. 2010 spor vyhrál, ale ve slávistické pokladně – po dvojím ligovém vítězství i účasti v Lize mistrů – peníze nebyly… Nad klubem se vážně vznášela možnost ztráty profilicence, a tedy pád do třetí ligy. Spekulovalo se o záhadných majitelích. Dočasnou záchranu představovala resuscitační anabáze pod Natlandem, který později prodal klub bývalému (nechvalně proslulému) ministru dopravy Řebíčkovi. Řebíček se každopádně projevil jako slávista a klub prozatím držel nad vodou. I on však brzy přišel na to, že vlastnit fotbalový klub (který aspoň ob rok nehraje Ligu mistrů) je nákladný koníček. Nelze se divit, že do něj nechce pumpovat další peníze a že zároveň veřejnost snad raději ani nechce vědět, odkud by je měl brát.

Téměř současnost: Před pár lety se hráčům i realizačnímu týmu zpožďovaly platby, tým hrál „na dluh“ (Vaniak, Hubáček, Vlček...), téměř zázračně ligu zachraňoval pod začínajícím trenérem Michalem Petroušem. Trenéři se od té doby střídají takřka raketovým tempem, po Poustkovi byl k mužstvu instalován pravověrný sparťan Fr. Straka, což nesla nejen slávistická veřejnost nelibě. Už to byla viditelná známka manažerského tápání. Ostatně, manažer Platil skončil a od pardubického hokejového týmu přišel Zbyněk Kusý; vydržel ve funkci rok. Loni na jaře se opět trenérského kormidla ujal Petrouš, mužstvo ožilo a stalo se nejlepším týmem v posledních pěti kolech soutěže. Zdálo se, že je všechno v dobrých kolejích. V červnu 2013 se do Slavie vrátil bývalý úspěšný manažer Jaromír Šeterle. K zásadnímu posílení mužstva nedošlo, ostatně – za co? Zatím panovala spokojenost se získáváním slovenských hráčů, kteří zřejmě přicházeli za výhodných finančních podmínek (česky: byli levní). Nejspíš jedinou výraznou posilou posledních let byl bývalý sparťan Karol Kisel, který si mezitím na sezonu odskočil do své oblíbené Austrálie, ale i po návratu dokázal v 35 letech střílet góly a zachraňovat jakés takés výsledky.

Včerejšek: Signálem podivného dění ve Slavii pro mě bylo zmizení novodobé klubové ikony a trenéra brankářů Martina Vaniaka (uklizen mimo A-tým). Při návratu brankářského veterána Černého byl na sezonu poskytnut k hostování sousedním Bohemians Martin Berkovec, jenž se zatím ve slávistické brance docela slušně etabloval. Černý měl krýt záda Čontofalskému a ještě byl v záloze mladý Slovák Rakovan. Čontofalský se zranil na zahrádce, Rakovan dostal nešťastný gól v derby od bývalého slávisty Váchy a místo v brance nakonec zaujal Černý (celkem Slavia v sezoně použila čtyři gólmany). Výsledkově se nedařilo, vrcholem všeho byla neuvěřitelná domácí porážka s Teplicemi 0:7 a po dalším domácím výprasku 0:4 s Boleslaví Petrouš logicky odstoupil. Trenérské místo zaujal Miroslav Koubek, který sice nepožíval pověsti fenomenálního trenéra, ale také nikdy nedostal příležitost ve slušném mužstvu. To se mu nenaplnilo ani v případě Slavie. Přesto Koubkovo působení pozastavilo slávistický pád, trenér přivedl obránce Nevese a záložníka Ličku, které znal z předchozího působení v Ostravě. Pozoruhodně krátce nato náhle ukončil hráčskou kariéru Karol Kisel. Ačkoli zdůvodnění znělo logicky – hodlá se naplno věnovat trenérství mládeže a funkcionaření v klubu – šlo o další známku toho, že se ve Slavii odehrávají divné věci. Začalo se mluvit o příchodu strategického partnera, vyskakovala jména Igora Kornějeva a Dmitrije Romaněnka, který je spojen s ruským ropným gigantem Lukoilem. V zimní přestávce byla ukončena smlouva s tápajícím Martinem Feninem a zdálo se, že s návratem Karla Pitáka a příchodem hostujícího navrátilce Tomáše Necida nabyde slávistická ofenzíva na síle. Patrně dík ruskému vlivu (a penězům) také přišel z Rumunska neznámý francouzský záložník Boudjemaa. Trenér Koubek, který souběžně se Slavií trénoval reprezentační devatenáctku, se během zimy vedení mládežníků vzdal, aby se mohl plně věnovat práci v klubu. Klub se mu odvděčil tím, že ho po vítězném druhém jarním kole nad Duklou odvolal. Stalo se to za nepřítomnosti manažera Šeterleho, který byl na dovolené. Šeterleho tato licoměrnost rozladila natolik, že skončil. Funkcionář Kisel na trenérské místo uvedl Nizozemce Alexe Pastoora, jenž dosud žádné renomované dospělé mužstvo jako hlavní trenér nevedl. Pastoor sympaticky mluvil o útočném fotbale, ale asi se velmi špatně seznámil s realitou. Stal se okamžitě nejlépe oblečeným trenérem ligy, ale mužstvo pod ním nepookřálo a křečovitost předváděných výkonů stoupla. Vrcholný kousek trenér předvedl v době nejúpornějších bojů o záchranu, když před 28. kolem oznámil, že přijal van Bastenovu nabídku dělat mu v Alkmaaru asistenta a po sezoně ve Slavii skončí.

Dnešek: Hovoříme o A-týmu dospělých, který nehrál dobře. Ale Slavia je proslulá výchovou mladých fotbalistů – její týmy v kategoriích 18 a 19 let své ligy letos vyhrály. Dokonce i juniorka se do posledních chvil pere o titul s Brnem, zatímco třeba Sparta se v 21členné soutěži pohybuje uprostřed tabulky. Ale málo platné, pro slávistického fanouška jsou tato těšínská jablíčka pramálo sladká. Klubový úspěch musí zviditelňovat A-tým. Jenže do něj se úspěšní mládežníci obvykle neprosadí, odejdou do jiných týmů a v jejich dresech vynikají.

Hodnocení letošní sezony

Pamatuji si slávistické záchranářské sezony v 70. letech, včetně zázračného zmrtvýchvstání v posledním kole v Třinci, odkud mužstvo přivezlo spásné vítězství 4:1 a krajního beka Pauříka, který pak několik let zářil v červenobílém dresu. Nikdy však mužstvo nepředvádělo tak bezradnou a nekoncepční hru jako letos. Hráči byli naprosto bez sebevědomí, báli se zariskovat a pokud se k tomu odhodlali, vždy selhali. Proslulá slávistická technická kombinační hra se naprosto vytratila. Mužstvu nelze upřít snahu, většinou i bojovnost, nezdálo se mi, že by např. ke koncům utkání fyzicky odpadávalo. Ale kreativní schopnosti se octly v minusu. Nebylo čím soupeře překvapit. Proto nepřicházely vstřelené góly. Jestliže Slavia dvě sezony nekopala jedinou penaltu, je to právě proto – soupeřovým obráncům nebylo třeba neférových zákroků k odražení slávistických útoků. Již dlouhou dobu Slavii scházejí kreativní záložníci. Ne že by snad zrovna Kisel takovým nebyl, ale jednak neměl další podporu a krom toho ho to spíš táhlo víc do útoku. Jestliže ovšem záloha neudrží míč, začíná být přetížená obrana. Výsledkem byla spousta gólů ve slávistické síti. Pokud v utkání vstřelil soupeř branku jako první, mužstvo nedokázalo výsledek otočit. Naopak ani vstřelený vedoucí gól nebyl základním kamenem úspěchu. Globálně jsem letošní Slavii viděl jako mužstvo neustále bojující o zisk míče, který následně nejpozději při třetí přihrávce ztratilo. Samozřejmě taková chaotická hra neměla naději na úspěch.

Zastavme se v rychlosti u utkání posledního ročníku. Uvidíme, že se někdy Slavia mohla cítit ukřivděná či poškozená, ale občas jí také rozhodčí něco odpustili. V souhrnu to asi není fifty-fifty, ale slabší a horší mužstva mají vždycky dojem, že se všechno spiklo proti nim. Letos bohužel byla tím slabším většinou Slavia.

V rámci objektivity si připomeňme, že občas si mohli stěžovat i jiní:

10. kolo, Jihlava–Plzeň 1:2, rozhodčí Proske zapískal konec prvního poločasu o několik sekund dřív ve chvíli, kdy kanonýr Harba běžel sám proti plzeňskému brankářovi. Snad největší rozhodcovský úlet sezony.

17. kolo, Ostrava–Plzeň 1:2, sudí Kocourek neviděl míč půl metru za čárou v Kozáčikově brance a raději dodatečně vymyslel výhodu po neexistujícím faulu.

24. kolo, Příbram–Liberec 3:1, rozhodčí Ardeleánu bez váhání využil všech příležitostí a nařídil proti hostům dvě pochybné penalty.

26. kolo, Příbram–Znojmo 1:1, v poslední minutě nastavení rozhodčí Jech toleroval autové vhazování domácích asi o 40 metrů blíž hostující bráně a po následném centru evidentní faul na hostujícího gólmana, po kterém došlo k vyrovnání.

Každopádně však také nezapomínejme, že odpískaná penalta nebo puštěný ofsajd nemusí vždy automaticky znamenat gól. A také si uvědomujme, že na hřišti vidíme od hráčů v každém utkání spoustu chyb, přestože v průběhu týdne intenzivně trénují. Rozhodčí příliš trénovat nemohou, tím spíš jim musíme právo na chybu rovněž přiznat. Podezření vzbuzují jen tehdy, jestliže své chyby nerozdělují rovnoměrně…

Tak tedy slávistická utkání letem-světem:

1. kolo, domácí remíza 1:1 s Ostravou. Slavia byla ráda, že ostravské vedení brzy srovnala, ale opět se naplnilo pravidlo, že když fotbalové mužstvo selže v prvním kole, pravděpodobně to v tomto ročníku daleko nedotáhne. (Viz můj příspěvek http://michalptacek.blog.idnes.cz/c/411324/Sestoupi-Slavia.html)

2. kolo, prohra 1:2 v Liberci. Těsně před půlí se Slavia ujala vedení, ale okamžitě po přestávce o něj přišla a po hodině hry byl výsledek na světě.

3. kolo, domácí prohra 2:3 s Olomoucí. Finiš přišel pozdě, ale vyrovnání by bylo nespravedlivé, protože hostům byl upřen gól pro domnělý ofsajd. To byl zřídkavý případ, kdy se v sezoně stala chyba sudích ve prospěch Slavie – a stejně to nebylo nic platné, zatímco další rozhodcovská pochybení měla na výsledky fatální vliv.

4. kolo, překvapivé vítězství 1:0 na Dukle. Všiměme si, Slavia zatím v každém utkání skórovala, z pěti vstřelených branek dal tři Kisel. Bohužel střelecká forma postupně vyprchávala.

5. kolo, historický debakl 0:7 doma s Teplicemi, v televizi tuto ostudu viděl celý fotbalový národ. Vedení klubu vyhlásilo pokuty, které měly smazat dvě následující výhry venku.

6. kolo, pokuta zatím odvrácena výhrou 1:0 u nováčka ze Znojma, hostujícího v Brně. Skóroval sváteční střelec Koreš.

7. kolo, porážka 1:2 v Jihlavě se podepsala pod exekuci pokut. Ačkoli Slavia od 15. minuty vedla, čtvrthodiny před koncem čelila přísně nařízenému pokutovému kopu a čtyři minuty před koncem domácí rozhodli o svém vítězství.

8. kolo, doma 0:4 s Mladou Boleslaví. Nejprve sudí Jílek nereagoval na likvidační faul Dosoudila proti Feninovi (Fenin odstoupil a po vyléčení zranění už toho moc nenahrál), zato ke konci poločasu správně vyloučil debutujícího gólmana Hrubeše. Oslabená Slavia inkasovala do Rakovanovy sítě ve druhé půli dvě branky po rohových kopech.

9. kolo, premiéra trenéra Koubka prohrou 1:2 v Jablonci. Po vedení domácích Slavia vyrovnala. Ve druhé minutě nastavení zbytečně na půlící čáře fauloval Fenin, krátce po zahrání trestného kopu mohl do slávistického vápna pohodlně centrovat Piták a stoper Beneš dal gól do nestřežené branky, neboť vybíhajícího Rakovana na malém vápně odstavil bez míče další domácí hráč. Rozhodčímu Příhodovi přišlo vše v duchu pravidel.

10. kolo, domácí derby se Spartou skončilo 0:2. Sparta se ujala vedení po faulu-nefaulu Gecova, který sudí Kovařík údajně odpískal správně, ačkoli šlo o zákrok, nad kterým by se třeba v Anglii nikdo nepozastavoval. Vácha exekucí překvapil Rakovana, který si ještě nedorovnal zeď a k protější tyči se nedokázal včas dostat. Za eventuálně bezbrankového stavu by druhý gól v nastaveném čase asi hosté nedali; shodou okolností obě branky Sparty vstřelili slávističtí odchovanci. Otázka, proč tito hráči nehrají ve Slavii, je ovšem zase o něčem jiném.

11. kolo, remíza 1:1 v Plzni se nečekala. Vedoucí gól dal Juhar po příšerné chybě domácího Procházky a za chvíli mohl na 0:2 zvýšit do prázdné branky mladík Prošek – neuvěřitelně však minul a domácí po přestávce vyrovnali. Dvě minuty před koncem vymyslel sudí Jílek penaltu po čistém odkopu Dostála. Horváth ji kopl laxně a Rakovan střelu vyrazil.

12. kolo, v zapomenutelném utkání domácí výhra nad sousedy Bohemians jediným gólem Juhara.

13. kolo, bezgólová remíza v Příbrami. Slávistická sestava se ustálila s útočníkem Škodou na místě stopera a se záložníkem či obráncem Juharem v útoku.

14. kolo, střelecká nemohoucnost pokračuje další remízou 0:0, tentokrát nedokázala Slavia doma přehrát slabé Brno, pro které je to v sezoně teprve druhý bod získaný u soupeře.

15. kolo, navzdory řadě dobrých šancí prohrává Slavia na Slovácku 0:3. Domácí střílejí první gól z penalty a skóre završuje v poslední minutě Volešák – jak už to bývá, proti Slavii se vždycky trefují její bývalí hráči.

16. kolo, poslední podzimní, přineslo důležité vítězství nad Libercem 2:1. Hosté už v 10. minutě vedli (všechny tři góly Liberce do slávistické sítě nasázel na podzim Rabušic, o kterého snad Slavia projevovala zájem) a sešívaní výjimečně utkání dokázali otočit. Sudí Jílek ještě hostům odpustil penaltu za ruku. Oba slávistické góly nový kanonýr Juhar. Poslední start Karola Kisela.

17. kolo, první na jaře a velká ostuda 1:5 v Olomouci. Ačkoli hosté začali aktivněji, kdykoli se domácí dostali na dostřel, byla z toho branka; stav 3:0 po necelé půlhodině věštil horší debakl, než kterým utkání skončilo. Nic nepomohla útočná posila Necid, Boudjemaa se při svém prvním startu zapsal brankou. Tímto utkáním dochytal Rakovan a příště se postavil do branky Čontofalský, který celý podzim léčil zranění ze zahrádky.

18. kolo, Slavia–Dukla 2:1, opět drama, ačkoli měli domácí náskok, opět slávisté dohrávali bez vyloučeného hráče, opět se proti nim trefil bývalý hráč (Pospěch). Ke dvougólovému poločasovému vedení přispěl i sudí Franěk, který proti Slavii neodpískal penaltu za stažení Pospěcha. Přesto Slavia druhou půli odehrála v křeči a vítězství uhájila jen silou vůle, nikoli fotbalovým uměním. Vzápětí byl trenér Koubek odvolán.

19. kolo, premiéra trenéra Pastoora skončila porážkou 0:1 v Teplicích. Slavia dlouho držela remízu, ačkoli rozhodčí Nenadál již ve 40. minutě vyloučil Gecova. Po hrubém a neodpískaném faulu Matuly na Boudjemu v 84. min. byl slávista ošetřován mimo hřiště a o dva hráče oslabení hosté v 86. minutě inkasovali rozhodující gól. Vstřelil ho Hošek, samozřejmě slávistický odchovanec. Dodatečně byl Matula disciplinární komisí potrestán zákazem tří startů, ale Slavii to bod nevrátilo. Boudjemaa několik utkání scházel. Paradoxem je, že Gecov dostal druhou žlutou kartu za banální faul, kterým protihráči nijak neublížil (a první za stažení rukou)...

20. kolo, Slavia–Znojmo 2:1, důležitý výsledek s podobně ohroženým týmem. Ačkoli měli domácí převahu, nechali střídajícího Crnkiče vyrovnat a přestože strhli vedení na svou stranu druhým gólem Pitáka, mohl Crnkič ještě v poslední minutě vyrovnat. Opět nervy do samého konce.

21. kolo, další domácí utkání s týmem dolního konce tabulky, avšak prohra s Jihlavou 1:2. Hosté vedli už o dvě branky, snižoval Smejkal (který nejprve poslal hosty do vedení vlastním gólem), ale na bod Slavia nedosáhla. Jihlavští navíc nastřelili břevno a Harba na konci utkání spálil dobrou šanci. Byl také střelcem vítězného gólu po nešikovném vyhození míče Čontofalským. Hostům naopak výborně zachytal Hanuš, samozřejmě slávistický odchovanec (chytal např. v nešťastné kvalifikaci Ligy mistrů proti Tiraspolu).

22. kolo, opět vyloučen slávistický brankář (Čontofalský) za faul proti útočníkovi ve vyložené pozici. Co naplat, že zpomalené záběry prokázaly šanci vzniklou po těsném ofsajdu, sudí Ardeleánu neměl pokyn od asistenta, že došlo k porušení pravidla. Do brány se postavil Černý. Před koncem poločasu se tak mladoboleslavští ujali z penalty vedení, které vzápětí stvrdili druhou brankou. Při dvougólovém deficitu a o deseti na hřišti aspiranta o evropské poháry neměla hostující Slavia šanci, přesto Juhar snížil a domácí vítězství stvrdili až v 87. minutě.

23. kolo, v zapomenutíhodném utkání domácí remíza s Jabloncem. Po dlouhé době nastupuje Pavel Vyhnal, ale z přemíry bojovnosti i nešikovnosti si už ve 14. minutě přivodil vážné zranění kolena.

24. kolo, derby na Spartě skončilo 0:3, za rudé se trefil jinak sváteční střelec Dočkal a potvrdil pravidlo, že všichni bývalí hráči Slavie se proti ní vždycky dokáží parádně prosadit.

25. kolo, domácí prohra s Plzní 0:2. Slavia dostala oba góly v nastavených časech poločasů. První z trestného kopu, kdy si Černý nešťastně přešlápl a celkem lehkou střelu z dálky do protipohybu nechytil. Obrovskou šanci ještě promarnil hostující Tecl. O vítězi utkání nebylo pochyb, přesto stačilo málo a sešívaní by se k bezbrankové remíze dostali.

26. kolo, důležité vítězství Necidovou brankou 1:0 na Bohemians. Výkon Slavie byl nicméně strašný a především druhý poločas hrála zoufalou odkopávanou s minimálním časovým podílem držení míče. Je jasné, že zachraňující se tým většinou neudivuje excelentní souhrou, ale tentokrát proti sobě měli slávisté ještě více namočeného soupeře... Utrpěná výhra, ale samozřejmě zlaté tři body.

27. kolo, 3:0 doma s Příbramí. Asi bych toto utkání označil za nejlepší v sezoně, ačkoli s neatraktivním soupeřem. Vedení zařídil už v páté minutě Hrubý svou první ligovou brankou. Hosté nebyli úplně bez šancí, ale Slavia ty své tentokrát i proměňovala. Utkání bylo poznamenáno novou módou přerušování při skandování diváků vůči neoblíbenému předsedovi asociace.

28. kolo, zmar v Brně, kde Slavia nic nepředvedla. Vítěz utkání si zajistil definitivní záchranu, a tím byl po výsledku 2:0 domácí tým. Slavia narazila na soupeře, kterému se zrovna v této fázi soutěže dařilo, ačkoli se dlouho předtím potácel kolem sestupových pozic.

29. kolo, Slavia má záchranu stále ve svých rukou – stačí doma porazit Slovácko. Ve 13. minutě se Gecov s Necidem octli sami před soupeřovým brankářem, toho ale Gecov jen nastřelil. Gecov měl ve druhém poločase další skvělou šanci po neodpískaném ofsajdu, ale proměnil až svou třetí možnost v 71. minutě. Stačilo uhájit ve zbývajících dvaceti minutách čisté konto. Ale hostům se pět minut před koncem podařilo vyrovnat po zahrání standardní situace. Mimochodem, těch jim sudí Paták dopřával dost, asi ve 30. minutě byl poměr faulů 10 slávistických a 1 hostující – v prakticky vyrovnaném utkání...

30. kolo, rozhodnutí mělo přijít v Ostravě (anebo, pokud další ohrožení Bohemians a Olomouc nezískají ve svých utkáních všech 6 bodů, tak i jinde). Hráči se jistě snažili, ale jejich bezkrevná ofenzíva k ničemu nevedla. Hbitý domácí Ghaňan dal po přestávce dva góly a Slavia se o setrvání v lize opravdu třásla (jak jsem uvedl na začátku článku). Dosud trpěliví a věrní fanoušci dali své znechucení po utkání najevo. Přítomni prý byli také Kornějev a nizozemský zástupce potenciálního investora. Přesvědčili se, že je jejich angažmá nutné, anebo je slávistický výkon odradil?

Hráči a jejich výkony

Brankáři:

Radek Černý (40) – na jeho zkušenosti sázel trenér Pastoor. Odchytal, co musel, pár výjimečných zákroků vykompenzoval chybami. Dal bych mu průměrné hodnocení trochu za zásluhy. Rozčiloval mě svými výkopy, které často kočily kolem středové čáry v autu.

Kamil Čontofalský (35) se objevil jen v několika utkáních a sláva to nebyla: pravděpodobně zavinil ztrátu bodu proti Jihlavě a penaltovým zákrokem (a poněkud přísným a zbytečným vyloučením) stál u začátku zmaru v Boleslavi.

Matej Rakovan (24) chycenou penaltou zachránil bod v Plzni, ale možná prohrál domácí derby se Spartou, když se nechal zaskočit Váchovou exekucí přímého kopu. V Jablonci se nechal odstavit při vítězném gólu domácích, v Olomouci byl za otloukánka. Nevybavují se mi žádné jeho další fascinující zákroky, ale za letošní slávistickou obranou to neměl snazší ani mnohem zkušenější Černý.

Obránci:

Milan Bortel (26) hrál na podzim, pak ho Slavia uvolnila. Průměr všech průměrů.

Matúš Čonka (23) hrál také hlavně na podzim, pak byl rovněž uvolněn, ale zůstal a pod trenérem Pastoorem opět nakrátko zaskočil. V letošní sezoně byl opravdu matný, předtím předvedl pár nadějných výkonů.

Martin Dobrotka (29) mi vždy připadal, že je příliš inteligentní na to, aby hrál ligový fotbal. Často zraněný. Žádné famózní výkony mi od něj v hlavě neutkvěly.

Martin Dostál (24), objev trenéra Petrouše z Čelákovic. Připadá mi urputný i bojovný, a přestože se zdá, že to není hráč pro ligu, vypracoval se.

Fernando Neves (35), kterého přivedl trenér Koubek, asi posílení obranné řady přinesl. Je to bojovník s kopací technikou a dlouhými autovými vhody. Samozřejmě v jeho věku už nemá tu rychlost potřebnou pro krajního beka.

Milan Nitrianský (23) je bezesporu talent, to by asi nehrál v mládežnických reprezentacích, ale pro mě stále nerozvinutý květ. Má tah dopředu, což je chvályhodné, je i rychlý, a přestože většina jeho centrů z dobré pozice je přetažených nebo přímo do autu za brankou, nahrál na řadu branek. Je mi nepochopitelné, že svou největší slabinu – špatné centry – nedokáže vylepšit. Zůstával bych po tréninku na hřišti klidně sám a nešel domů dřív, než dám pět slušných centrů za sebou. Milane, tohle se dá naučit!

Keegan Ritchie (23) – zde je mi záhadou, kde slávističtí skauti v Jižní Africe vyhrabali tohoto hráče. Asi jeho teta někomu řekla, že by se kluk rád podíval do Evropy. Má sice takové pěkné anglické jméno, ale raději bych koupil nějakého obránce z anglické ligy. Nic mi nepředvedl a nakonec to asi pochopil i Pastoor a přestal ho stavět.

Michal Smejkal (28) zastal stoperský post i díky vysoké postavě, dokonce přidal pár gólů (bohužel i jeden vlastní). Jako výměna za matného Koreše tento hráč vyšel.

Tomáš Souček (19) se objevil jen výjimečně, hodnotit netřeba.

Milan Škoda (28) si jako předělaný útočník vedl na stoperu dobře. Poctivě odehrál, co po něm trenéři požadovali, ačkoli by se mu asi na hrotu vedlo lépe a s menším stresem.

Luboš Tusjak (22) jako vychvalovaný talent letos poněkud zapadl, ale nemohu vědět, zdali ho třeba netrápily zdravotní problémy.

Záložníci:

Damien Boudjemaa (28) byl bezesporu nejtvořivějším hráčem, řada jeho nahrávek byla opravdu excelentních. Také prakticky jediný hráč, který dokázal udržet míč a obejít protihráče; neměl však příliš sobě rovných, s nimiž by mohl kombinovat. Také brzy přišel na to, že se v naší lize nemusí příliš přepínat. Bohužel často zraněný.

Marcel Gecov (26) je určitě bojovník, ale měl by zapracovat víc na čistotě své hry. Pravda je, že by mu rozhodčí všechny zákroky nemuseli pískat, ale naše liga není anglická liga... Já ho vidím jako defenzivního záložníka, pokud ovšem v letošní Slavii měl být tvůrcem hry, pak se od něj chtělo něco, co mu není vlastní.

Robert Hrubý (20) pro mě byl překvapením jara. Pro mladý talent ovšem není šťastné začínat v klubu, který se třese o ligovou existenci. Kdyby hrál za mužstvo z popředí tabulky, hovořilo by se o něm jako o talentu sezony.

Martin Juhar (26) měl nejlepší chvíle zhruba uprostřed sezony, ke konci se mi zdálo, že povadal. Pro letošní Slavii je příznačné, že nejvíc branek vstřelil nedávný obránce. K větším úspěchům musí Juhar své střely buď zpřesnit, anebo ještě přitvrdit. Možná stáž u Ronalda?

Štěpán Koreš (24) Bývaly doby, kdy mě snad ještě trenér Jarolím rozčiloval soustavným stavěním mladičkého Koreše, ze kterého mi připadalo, že nikdy nic není – nedával branky, nenahrával na ně. Asi před rokem či dvěma mě začínal uspokojovat, byl rychlý, udržel míč, dobře se zapojoval do kombinace. Po vleklém zranění ovšem zmatněl a nebylo mi nijak líto, že byl před jarní částí poskytnut na hostování Boleslavi.

Mario Lička (32) měl podle trenéra Koubka vyztužit a posílit slávistickou zálohu. Podle mě se mu to nepodařilo, Ličkova hra neměla žádný efekt, branku nevstřelil, na góly nenahrával. Neviditelný záložník je k ničemu.

Joseph Mensah (19) Asi další z funkcionářských úletů, jako útočník Eschmann. Jenže právě s africkými posilami vybudovali tepličtí silný útok, černí hráči se prosazují v Ostravě, v Bohemians, kdysi i ve Slavii, ale poslední dobou se nedaří…

Tomáš Mičola (25) Škoda jeho neustálých absencí pro zranění. Je běhavý, kombinačně celkem schopný a dokáže se prosadit i v útočné fázi. Jen by to chtělo pravidelně hrát. Třeba by si s Boudjemou dobře rozuměli.

Ondřej Petrák (21) Jako defenzivní záložník dobrý, v útočné fázi mě opakovaně zklamával. Jestliže jeho místo může zastat Gecov a klub občas musí nějakého hráče dobře prodat, smířil jsem se s jeho prodejem do Bundesligy. Ale nejsou zprávy o tom, jakou díru do světa udělal tam. Z jeho pohledu byla volba hrát o sestup ve Slavii, nebo zahraniční liga naprosto logická.

Karel Piták (34) Slávistický veterán se vrátil z dlouhé anabáze, ale přece jen poněkud po sezoně. Střídal chvíle dobré, jichž bylo méně, s horšími. V leckterých chvílích mi připadalo, že nedokáže udržet míč ani ho pořádně přihrát, čímž právě klíčový hráč přispíval k zoufalství celého mužstva.

Václav Prošek (21) Příliš toho nenahrál, v paměti zůstává zazděná tutovka v Plzni – tohle proměňují i největší vohrábla v hanspaulské lize.

Vojtěch Štěpán (28) Běhavý záložník, z jehož hry však nic není. V zásadě se ani do Slavie neměl dostat a neželel jsem jeho přestupu do Ostravy, kde také nijak nezářil.

Jan Vošahlík (25) Rovněž hráč s dobrými momenty, které vyvažuje většina šedi, nepřesnosti a zmaru.

Jaromír Zmrhal (20) Nejvyšší záložník a stále ještě talent, je rychlý, dokáže podržet míč. Ale i u něj mi scházejí pro záložníka zásadní schopnosti: připravovat brankové šance (nahrávat na góly) a také občas nějakou branku vstřelit. Po této stránce je Zmrhal takřka imunní, a to je škoda. Patrně bude za hvězdu, až přestoupí a pak bude sázet jeden gól za druhým (do slávistické sítě).

Útočníci:

Marek Červenka (21) Bratr slavného hokejisty toho moc nenahrál.

Guy Roger Eschmann (21) Nejspíš také omyl. Objevil se na pár minut, kdy ani neměl šanci přesvědčit, navíc opravdu nepřesvědčil.

Martin Fenin (26) Je sice slušné, že tento hráč dostává další příležitosti, ale nějakého čtvrt roku po jeho někdejším přestupu do Bundesligy jeho kariéra vyšuměla a skončila. A po záhadném pádu a zranění hlavy byl definitivní konec. Škoda, že to slávističtí funkcionáři nepochopili. Jestli si to Fenin v hlavě dá do pořádku, je stále ještě dost mladý k nějakému comebacku. Ve Slavii ho dál přibrzdilo zranění v domácím utkání proti Boleslavi.

Tomáš Necid (24) Zde se nabízí laciné – a ovšemže vzdálené srovnání s Feninem, co se zranění týká. Po těžkém zranění se Tomáš dával dlouho do pořádku, ale nebylo to a stále není ono. Asi to cítí sám. Už není draveček jako dříve, vyčichlo to. Nejspíš to není lehké, ale možnost zranění musí vypudit z hlavy. Ve Slavii na jaře neměl podmínky k podávání kdovíjakých výkonů, ale v zásadě se trápil a v téhle formě ho zpátky do Moskvy asi nevezmou.

Jiří Sodoma (19) Další z nehodnotitelných.

Dávid Škutka (25) Přišel z východního Slovenska jako kanonýr, ale ve Slavii se trápil a góly nedával. Jeho odchod jsem neoplakával.

Pavel Vyhnal (24) Je ve Slavii dlouho, stále v pozadí a stále tedy nemohl nic ukázat. Když ho po dlouhé době vyhrábl trenér Pastoor, Vyhnal se možná i z přemíry snahy zranil.

Co bude dál

Slavia po odvolání získala profilicenci, takže může i v příští sezoně startovat v udržené první lize (a mohla by i ve druhé). To je dobrá zpráva, ale zatím poslední dobrá zpráva.

Horší to bude s dořešováním ekonomické situace. Příchod či nepříchod strategického partnera, získání sponzorů, finanční zajištění následující sezony, obsazení místa trenéra a samozřejmě posílení kádru. Jako slávistický fanoušek trochu nechápu, jaktože klubu nepatří stadion, zatímco jinde tomu tak je, anebo kluby dokonce hrají na stadionech zaštítěnými městem (viz nově Bohemians, snahy v Ostravě a ve Znojmě atd.). Pokud si klub stadion musí najímat, pak za to samozřejmě musí platit. Je třeba nějaké rozumné dohody a ne se neustále dozvídat, že se majitel stadionu chce soudit za neplacení nájmu. Přece nebude Slavia bezdomovecký klub?!

Co se týká hráčského kádru. Chápu, že současní fotbalisté nejsou žádní kluboví patrioti. Posledním takovým byl – po generaci Pláničků, Kopeckých a Bicanů – František Veselý (ať pánové Cipro, Vaniak, Vlček či Latka a samozřejmě také David Kalivoda prominou). Dnešní hráče zajímají smlouvy, výhody, gáže, možnosti trávení volného času, a nikoli osudy klubu, za který zrovna startují. Jsou to jacísi novodobí žoldáci, kteří bez citového vztahu jsou dnes s tím, zítra s jiným proti tomu, v jehož službách byli minule. Těžko se na ně zlobit, doba prostě taková je a dobře ji charakterizuje výrok někdejšího trenéra Ukrainczyka: „Dříve seděli boháči v hledištích a na hřišti byli chudáci; dnes je to naopak.“

Úspěch či neúspěch jakéhokoli klubu tak paradoxně nezávisí ani tolik na hráčích, ale na funkcionářích, kteří vytvářejí hráčský kádr. Funkcionáři mají zodpovědnost, a také vybojovaný titul (anebo sestup) patří nejvíc právě jim. Někteří z nich jsou neoblíbení, ale jsou za nimi jisté úspěchy, počínaje zprofanovaným Ivánkem Horníkem, konče kontroverzními Starkou v Příbrami či Peltou (ať ve Spartě, tak v Jablonci). Sparťané nadávají na Křetínského, který nerozumí fotbalu. Jenže rozumí penězům a Spartu drží, ačkoli byla čtyři roky bez titulu. Slávisté nasazovali na Lešku, ale za jeho dvanáctileté éry byla Slavia jednou první, 7× druhá, 2× třetí, jednou čtvrtá a jednou pátá, průměr z toho je 2,5 – slovy klasika „pánové, kdo z vás to má?“ A hlavně, co by za to současní slávističtí bafuňáři dali!

Takže – liga 2013/14 skončila, zapomeňme. Avšak funkcionáři (ambiciózní pane Kisele!), vzhůru do boje. Teď začíná vaše velká chvíle. Buď se postaráte o to, aby se Slavia konečně zvedla, anebo ji v příštím roce do té druhé ligy přece jenom dovedete.

Je omšelé ohánět se bývalou slávou a tradicí a říkat si, že současné postavení Slavie je nedůstojné. Tradice je dnes vyčpělý pojem; bohužel tím, co je rozhodující, jsou peníze. Z tohoto úhlu pohledu mi nemůže vadit, i kdyby měl do Slavie přece jenom vstoupit ruský kapitál. Nelze jásat, že české „rodinné stříbro“ přejde do cizích rukou, ale např. zkušenosti Chelsea nejsou tak špatné, že… Nechám se nejbližším vývojem překvapit.

A mé přání do další sezony – ať je pro Slavii lepší než letošní a hlavně ať Slavia přestane hrát v černých a zelených dresech!