Naše pražská městská hromadná [3]

Pro třetí díl nepravidelného seriálu by se nabízelo hned několik aktuálních témat. Jedním z nich by byla doprava za nedávné povodňové situace, ale k tomu se vrátím s odstupem někdy příště. Dalším by byla zase nová změna jízdních řádů, která bude platit ve druhé polovině června, aby se po čtrnácti dnech jízdní řády znovu měnily na prázdninové; o tom věčném měnění jízdních řádů byl první díl seriálu: http://michalptacek.blog.idnes.cz/c/314811/Ta-nase-prazska-mestska-hromadna-1.html. Druhý díl navázal o smysluplnosti prázdninových či pátečních jízdních řádů: http://michalptacek.blog.idnes.cz/c/327486/Ta-nase-prazska-mestska-hromadna-2.html. Dnešní krátký díl bude o penězích.

V kolotu doby – změny ve vedení pražského magistrátu, povodně, policejní monstrakce zakončená pádem vlády či nadcházející velká vedra – mohla zaniknout zpráva, která se v tisku (MFD) nenápadně objevila 12. června:

Praha dostane od Evropské unie na prodloužení metra A asi o 3,7 miliardy (zřejmě korun) méně. Původně měla dotace činit více než 7 miliard. Důvodem krácení dotace jsou chyby v projektu. Dopravní podnik tedy bude muset ze svého rozpočtu zaplatit více. Výstavba prodloužení do Motola vyjde na více než 18 miliard. Ušlé peníze vynahradí městu ministerstvo dopravy, ale to je nesmí na stavbu prodlouženého metra použít.

Po prvním letmém pročtení by měl člověk tendenci si pomyslet: „Aha, no tak naštěstí o nic nejde, peníze přijdou odjinud.“ Ale ono o něco jde!

Ponechme teď stranou dotační systém, který je vždy pochybný – při něm se nejprve někomu musí peníze sebrat, aby se jinému daly. Je přitom jedno, páchá-li se takové dobro na úrovni okresu, anebo třeba Evropské unie.

Vraťme se k reálné situaci – dotace existují a mohli jsme na metro od EU dostat skoro čtyři miliardy. My ovšem máme dost a takové milodary nepotřebujeme. Proto zřejmě zůstaly v projektu chyby (na které jistě bylo v průběhu doby upozorněno). Ve výsledku tedy příspěvek nepřijde od Unie, tj. vlastně zvenčí, nýbrž se Praze poskytne z rozpočtu ministerstva dopravy, tj. ze státního rozpočtu. Co na tom, čtyři miliardy sem, čtyři miliardy tam.

No tak to by mě nadzdvihlo! Jakkoli umím pochopit, že v makroekonomii jsou čtyři miliardy podstatně míň než v rodinném rozpočtu, dovolím si selským rozumem konstatovat, že čtyři miliardy jsou pořád čtyři miliardy.

Moc dobře víme, že peníze chybějí kdekoli, kam se rozhlédneme. Když zůstaneme u pražského Dopravního podniku, zaznamenali jsme nové úvahy o potřebném zdražování jízdného i předplatních kuponů. Proč asi, protože je málo peněz. Ale čtyři miliardy, ty nepotřebujeme…

Možná bych tedy nemusel být sám, koho by zajímalo, kdo konkrétně je za tento šlendrián zodpovědný a jaké z toho vůči němu byly vyvozeny důsledky. Jestliže svou laxností, ignorantstvím, anebo jen špatnou prací zaviním takovou škodu, měl bych být volán k zodpovědnosti. O tom však zpráva mlčela. Jak to tedy bude?