Kdy bych chtěl být invalida

No jistě, že nikdy, snad mi ještě zůstalo kus zdravého rozumu! Ale přece jen mě pravidelně tato kacířská myšlenka napadá.

Když přijíždím domů a hledám v naší ulici místo k zaparkování. Plno, plno, plno, občas se stojí i v druhé řadě a málem na chodníku. Volná bývají jen téměř všechna – a není jich zas tak málo – stání rezervovaná pro invalidy. Přímo mě fascinuje, že tato vyhrazená místa jsou takřka neustále prázdná.
Říkám si: Kde ti invalidé pořád courají? Člověk by si myslel, že se sotva hýbou (proto mají ostatně ta invalidní stání) a budou rádi, že jsou doma. Kdepak. Mají snad ještě někde jinde další rezervovaná místa? Nebo jsou stále na chalupách a tady na sídlišti 3/4 času jen zabírají možná parkovací stání? Nevím. Invalidou bych být nechtěl, ale to spolehlivé parkování před domem jim téměř závidím. Sám bývám rád, že najdu místo ve vedlejší ulici a situace se stále zhoršuje…

Poznámka po 8 dnech od zveřejnění:

Zvolil jsem provokativní téma vč. provokativního titulku, ale můj příspěvek měl opravdu fejetonistický charakter. Popsal jsem problém, který pociťuji, aniž jsem řešil příčiny nebo navrhoval řešení. Domnívám se, že jsem invalidní spoluobčany nijak neurážel. Občas někdo asi nepochopil, naštěstí mnozí ano a svými hlasy nastřádali článku celkem solidní karmu. Takže - všechno dobré?