Hluk, zvuk a naše zákony

Další výron našich zákonodárných zastupitelů. Poslanci nám určí, co je hluk a co je zvuk. Na hluk budou limity, kontroly a pokuty, zvuk smí být neomezený, nekontrolovaný a nepostižitelný.

Do návrhu zákona, o kterém se právě mluví, nevidím, a tak mohu jen doufat, že to, co produkují dopravní prostředky – auta, vlaky, letadla – bude klasifikováno jako hluk s uplatněním příslušných hygienických limitů, sledováním a tak dále. Nechci v této souvislosti psát o pokutách – pokutujte projíždějící kamion, že dělá hluk. Pokutujte machýrky, kteří mají motorky naštelované tak, že při přidání plynu padají tašky ze střech. Běhejte s pokutovým bločkem za startujícím letadlem...

Hluk má být asi i to, co produkuje spousta domácností: rány při přestavbách bytů, vrtání do zdí, tak populární v panelových domech, kde se nádherně rozléhá celým domem. Ale možná také hlasité domácí hádky či štěkot psů? Opilecké tzv. zpívání? Jenže pardon, to už jsme asi u zvuku.

Nu – zvuk limitován nebude. Zvukovat můžete do halelujá, aniž vám za to bude cokoli hrozit. Takže vlastně ani pes nedělá hluk, protože štěkání je zvuk. Ba dokonce myslím, že z fyzikálního hlediska i příklepová vrtačka vyluzuje zvuk, protože hluk je teprve podkategorie zvuku.

Podívejme se na tzv. zvuk v praxi. Zvukem se mají rozumět třeba veškeré hudební produkce. Jako příklad uveďme všechny ty tzv. open-air, v otevřeném prostředí, které se krásně linou po kraji. Uvedu skutečný příklad z letošního prvního máje. V Praze se konal studentský Majáles, který skončil v prostorách letňanského letiště, kde byl večer jakýsi megakoncert. Moc dobře a moc hlasitě jsem hluk-zvuk odtamtud slyšel, ač bydlím 5 km vzdušnou čarou. Připadalo mi to po 23. hodině poněkud „přes čáru“, a tak jsem zkusil kontaktovat městskou policii. Její operační důstojník mi sdělil, že jde právě o Majáles a také poznamenal, že už zaznamenali stížnosti i z Malešic (což je také 5 km daleko od epicentra). Ale jde prý o povolenou akci do jedné či dvou hodin do noci, a tudíž policie nemá žádnou pravomoc zasahovat.

Tak se na to podívejme. Máme zákon 200/1990 Sb., v němž § 47, odstavec 3 definuje noční klid mezi 22. a 6. hodinou. Podle odstavce 1b je rušení nočního klidu přestupek, za který podle odstavce 2 lze udělit pokutu do 5 000 Kč. Nebyl by to však náš zákon, aby současně neumožňoval výjimky. Takže, cituji: »Obec může obecně závaznou vyhláškou nebo rozhodnutím vydaným na základě obecně závazné vyhlášky stanovit výjimečné případy, zejména slavnosti nebo obdobné společenské nebo rodinné akce, při nichž je doba nočního klidu vymezena dobou kratší nebo žádnou.«

Ponechme teď mírně stranou, že lze kvůli rodinné akci (svatba? narozeniny? oslava vysvědčení?) poskytnout výjimku. Ba dokonce, že se výjimka může vztahovat na celou noc. Nebo třeba i na dvě či tři noci za sebou?! Spíš se zaměřme na to, že taková výjimka v rušení nočního klidu je vždy na úkor někoho. Někoho, kdo chce v noci spát. Kdo je třeba nemocný nebo se potřebuje vyspat do práce jakož i na úkor kohokoli, koho předmětná rušivá akce vůbec nezajímá. Omezený počet lidí, kteří se potřebují v noci hlučně bavit pak doslova omezuje třeba i mnohonásobně vyšší počet těch, kteří chtějí spát. A eventuální pokuta je přímo »likvidační«: 5 000 korun.

Majáles tudíž opravdu postihnout nelze, protože akce byla povolena, např. Správou Chráněné krajinné oblasti (?!). Konala se v soukromých prostorách (Letiště Letňany). Pořádala ji brněnská organizace StudentZone, která se ke stížnostem vyjadřovat nehodlá. Cokoli podobného se může opakovat kdykoli a kdekoli, příště třeba někde poblíž vašeho bydliště.

Zatím bylo možno se alespoň něčeho v případě rušení nočního klidu dovolat. V navrhované verzi zákona by to ovšem mělo být tak, že jakékoli další stížnosti budou bezpředmětné. Jakmile půjde o zvuk, nebudou limity. Zvuk vás může obtěžovat jakoukoli silou třeba každou noc. Mně se to tedy nelíbí…