Evidence kol a čeho ještě?

Prý se uvažuje o evidenci jízdních kol. Často se kradou a údajně by evidence pomáhala lépe dopadnout pachatele. Ač máme v rodině několik kol, myslím si, že to není dobrý nápad.

Připouštím, že by se asi nějak evidované a označené bicykly po krádeži lépe dohledávaly. Lze si vypomoci analogií s evidencí motorových vozidel. Podle statistik z roku 2011 bylo na našem území z 12 393 hlášených krádeží aut objasněno asi 36 % (přesná čísla se neevidují!), zatímco v roce 2012 bylo nahlášeno 7 746 krádeží kol a objasněno bylo 1 090, což představuje pouhých 14 %. Neboli najde se každé třetí auto, ale jen každé sedmé odcizené kolo.

Tím však příznivý náhled na myšlenku evidence kol asi končí.

Představme si jen tu mašinérii, kterou by bylo třeba vytvořit: Nový registr (spojený s nějakým skandálním a zkorumpovaným výběrovým řízením na dodavatele počítačového systému), další úředníci, kteří musí někde sídlit a pobírat plat a celý ten aparát okolo. S každým kolem by se musel majitel někam v úředních hodinách (pondělí až čtvrtek od 9 do 14 hodin...) osobně dostavit – sepsat protokol, uhradit kolek. Nechávám teď stranou, jak by evidované kolo bylo označeno – zhyzděno nějakou espézetkovou tabulkou, nebo opatřeno čipem, který by zloděj jako první odstranil?

Otázka totiž zní, zdali by celý systém včetně započtení nevyhnutelných ztrát času majitelů kol stál za onen efekt, že se ukradených kol vypátrá více. Kdyby se objasněnost krádeží kol dotáhla na úroveň ukradených automobilů, zvýšila by se více než dvojnásobně. Může to stát za to?

Jaká může být průměrná cena jednoho kola z těch asi čtyř milionů, která u nás jsou? Kdybychom uvažovali, že jsou všechna nová, mohlo by to být třeba 4 000 korun, protože však všechna zdaleka nová nejsou, dá se uvažovat třeba o nějakých 2 000 korunách nebo i méně. Ano, i to jsou velké peníze a je vždycky nepříjemné, když něco máte a náhle je to pryč, protože vám to kdosi ukradne. Znovu však připomínám, že taková větší bezpečnost majitelů kol bude vyvážena nejspíš dosti vysokými náklady státní mašinérie a nabízí se otázka, zdali něco takového opravdu chceme a nutně potřebujeme. Na straně okradeného totiž může nastoupit kompenzace od pojišťovny (má-li sjednanou pojistku) a utrpěná škoda se tak může snížit. Nikdy se však nebudou snižovat náklady tohoto systému, a to jak na straně státu, tak na straně majitelů kol.

Samozřejmě však existuje kategorie závodních a luxusnějších kol, jejichž cena hravě překonává třeba 10 000 korun. Tam by ovšem evidence měla smysl. Takových kol bude asi menšina (čtvrtina, desetina), takže by ani náklady na jejich evidenci nemusely být velké a možná (?) by se nějak daly přiřadit k již existující – a mizerně fungující! – evidenci motorových vozidel. Prostě ten, kdo by své kolo chtěl mít evidované, by si ho dobrovolně přihlásil do registru.

Jinak by mě totiž napadala spousta analogií – jestliže jsem si v předchozím textu vymyslel průměrnou cenu kola, pak máme takřka všichni v domácnostech například televizor, který je dražší a řadu dalších přístrojů, které jsou ještě dražší a kde ty jsou evidovány? Za chvíli bychom tak museli evidovat notebooky, mobilní telefony, různé přehrávače atd. atp. a kde by všechno skončilo?

A mimochodem – má stát nějak promyšleno, že když tedy evidovat každé kolo, tak by asi bylo potřebné zvýšit i počty policistů, kteří by po odcizených kolech pátrali? Jinak by celý nápad asi neměl žádný efekt. A jak by vše fungovalo v praxi – při každé kilometrové cestě ke koupališti bych s sebou musel nevyhnutelně vláčet jakýsi techničák kola plus samozřejmě osobní průkaz?

Zaparafrázoval bych Archiméda: státe, nevyrušuj moje kola...