Mnozí to už poznali na vlastní kůži. Do firmy, které chybí provozní kapitál ( jinými slovy „nemá peníze“) a která nemá na investice (tedy „vyrábí na zastaralých strojích“) přichází skupina krizových manažérů, aby vše „dali do pořádku“.
Příchod krizového managementu většinou doprovází i silná prohlášení na adresu předchozího vedení, nechybí profesionálně vedené prezentace s barevnými grafy a přísliby světlých zítřků. „Budeme nakupovat levněji“…“Zrušíme a sloučíme oddělení a zrušíme zbytečná manažerská místa“…“Zeštíhlíme výrobu a budeme vyrábět rychleji a kvalitněji“
To se mnohdy i prvních pár měsíců daří. Jenže vaše firma je na tom pořád stejně. Nemá finance a vyrábí se pořád na starých mašinách.
V řadách krizového managementu nastává mírná panika. Šetřit se tedy musí všude. Bude se zhasínat nebo raději vůbec nesvítit. Budou se kontrolovat termostaty na topeních, zda si náhodou někdo nepřitápí v kanceláři. To dočasně možná taky pomůže, ale s úspěchem přispěje k tomu, aby se kvalifikovaní pracovníci rychle začali rozhlížet po nové práci. To už zažili opravdu mnozí.
A co z toho plyne? Zhasínat světla a svalovat vinu na předchozí management umí každý nedouk, pane Babiši. Přijít se skutečnými řešeními mohou jen skuteční odborníci. A to vy opravdu nejste. Se svými miliardovými dluhy ( dle veřejných zdrojů dluží Agrofert přes 20 miliard korun) jste životně závislý na státních i evropských dotacích a stejně tak přistupujete ke státnímu rozpočtu. Recept jak vyléčit státní finance nemáte. Čísla hovoří jasně. Navrhujete další projídání a zadlužování. Další zadlužování bez investic. Skutečná řešení nenabízíte.
Ano. Všichni chceme jezdit rychlovlaky TGV a mít hustou síť dálnic. Řekněte nám už konečně jak na to. Vy to ale pane Babiši zjevně nevíte. Proto jen zhasínáte v kancelářích a otáčíte termostaty u topení.
