Vyváženost.

Začnu vtipem. Veřejnoprávní televizní a rozhlasové zpravodajství musí být vyvážené. Ale nevím, která cizí země by ho kupovala. Vyváženost se stala mantrou všech zpravodajců veřejného práva a všelijakých rad, co na ně dohlížejí.

Neveřejnoprávní media by se normálně měla taky chovat vyváženě. Ale nikdo to od nich moc neočekává ani nevyžaduje.

Normální by asi bylo chtít po mediích psaní, říkání a zobrazování pravdy. Někdy je ta pravda trochu deformovaná, jindy přebarvená a občas taky si ji kdosi vymýšlí. Ale po tom se tolik nejde, vyváženost hraje prim.

V praxi to znamená, že když chcete prezentovat určitý názor, musíte honem sehnat někoho, kdo má názor jiný. Nejlépe opačný. Jen tak lze vyváženě diskutovat, a největší ostuda příslušného redaktora je, když se oba aktéři víceméně shodnou. Vyváženost jako by nám dávala najevo, že pravda je vlastně relativní, může být dána úhlem pohledu, že vlastně pravd je víc.

Vypadá to, že má-li jeden z účastníků debaty pravdu, ten, co tvrdí opak vlastně lže. To ovšem možná platilo kdysi, ale dnes už to takhle nefunguje. Vyváženost nám nabízí abychom si vybrali jeden z názorů. Tu pravdu, která se nám víc líbí.

A pak se divme, že je společnost tak ostře rozdělena.