Strachy

Za posledních deset let jsem se na internetu dočetl o všech věcech a komoditách, že jsou zdraví škodlivé. Čekám, kdy už to konečně někdo napíše natvrdo, že nejškodlivější je život.

Všechno nové, technické a neznámé je škodlivé. Když začala televize a když se pak zvětšovaly monitory, byla životním škůdcem obrazovka. Ještě předtím rozhlasové vlnky. Mobily jsou škodlivé. Zvláště když jsou u ucha. Možná vypnuté ve vedlejší místnosti tak hrozné nejsou. Hrozně škodlivá je mikrovlnka. Především když do ní dáte po vykoupání usušit kočku.

My starší jsme se dlouhá léta cpali jedem DDT, kterým se ošetřovala pole. Zatím žijem. Dnes nás hubí Éčka. A samozřejmě geneticky upravené potraviny. Saponáty. V panelácích je radon. V novodobých žárovkách rtuť.

Nebudu dál pokračovat. Sami najdete dalších padesát fenoménů, které nám hrozí. Stručně řečeno hrozí nám všechno nové. Kde se bere ten člověčí strach ze všeho nového? Každá vteřina dnes přináší tolik změn, kolik jich v dávnověku přineslo celé století. Nestačíme vstřebávat. A co nevstřebáme, neosaháme si, považujeme za nebezpečné. Strach je zřejmě lidská potřeba a my jsme si ho přesměrovali. Už se nebojíme bohů ani hejkalů, tak na bojení hledáme jiné věci. A internet je krásný prostor, kde nás každý de Bill může strašit, jak se mu zlíbí.

Třeba se časem ukáže, že některé z těch věcí opravdu škodí. Nebo se ukáže, že o něčem se nás snažili strašit konkurenti. A třeba dopadnou na lidstvo a na Evropu tak zásadní strachy, že tyto malé přestaneme vnímat.