Škola nepřemýšlení

Základní problém školství je ovšem v tom, že za oněch sto let na světě přibyla spousta informací, zřejmě mnohem víc než za všechna předchozí staletí. Struktura učiva se musí dle toho měnit. 

Jsme montovna! Naši studenti se v mezinárodním srovnání propadají v tabulkách. Maturita je jen papír, o skutečném vzdělání nic nevypovídá. Ministři školství se střídají jak na orloji, každý přijde s novou koncepcí, ale žádná se nedotáhne. Maturita z matematiky je důležitá/matematiku žáci nepotřebují. Přebujelé humanitní obory a nedostatek technicky vzdělaných lidí.

Tak bychom mohli pokračovat, když prolistujeme media, nebo se zaposloucháme do debat v pedagogických kruzích či v hospodě. Pes je zakopán, ale nikdo neví kde. A když tuší, netroufá si, aby nebyl ukřičen. Stejně každá debata skončí u toho, že platy učitelů je potřeba dramaticky zvednout.

Říká se, že každý generál se připravuje na minulou válku. O našem školství to platí násobně.
1. Svírá ho Rakousko-Uhersko. Biflovací model. Přečteš – nabifluješ – oddrnčíš – dostaneš známku. Škola (až na výjimky) nenutí a nepřipravuje na myšlení a rozhodování: analýzu, srovnávání, výběr variant, rozhodnutí. Vyhledávání a pochopení souvislostí. Právě ta neschopnost vidět věci v souvislostech je celospolečenský problém, nad kterým naříkáme.
2. Škola (až na výjimky) učí stejné věci a v podobném rozsahu jako před sto lety. Tomu starší rozumí. Penzum vědomostí, které vstřebali oni, je podle nich nezbytné i pro tu mládež. A poukazují na mezery mladých v detailech, které oni přece zvládli. Základní problém je ovšem v tom, že za oněch sto let na světě přibyla spousta informací, zřejmě mnohem víc než za všechna předchozí staletí. Z toho nového je třeba do informačního okruhu přidat všechno důležité a z toho staršího vyříznout a zrušit vše nepodstatné (a pro zájemce na internetu i jinde dohledatelné). Všechno se prostě nevejde.
Avšak: učitelé se na tohle všechno připravovali v minulé době. Ti, co učili učitele, dohlíželi na ně a vymýšleli řád a koncepce, jsou z doby předminulé. A ruku na srdce, ti už nemají schopnost přetavit to starší a nové penzum vzdělávání do aktuálně potřebného tvaru. Počítače? No tak jo, dáme hodinu týdně a bude to učit třeba matikář.

Takovou převratnou změnu nikdo ze zainteresovaných možná neumí a asi ani nechce, a pokud ano, neví jak. Kdyby nastala ze dne na den, asi by to málokdo rozdýchal. Kdyby postupně, najde se hodně konzervativců, kteří budou změny brzdit a bojkotovat, a taky si nenechají vzít to, co považují za důležité: lid zvoncových nádob, přechodníky, podrobnosti z díla Karolíny Světlé nebo okoličnaté rostliny. To vše se dá odpřednášet a odzkoušet. Tvořivému a analytickému myšlení to ale žáky nenaučí. (Až na ty výjimky.)