Draci

V pohádkách se to draky jen hemží. Zato vědecká fronta se fenoménu draků ostentativně vyhýbá, i když jinak zkoumá kdejakou kravinu.

Draci jsou tu s námi od nepaměti, zřejmě tu byli dřív než lidé. Čím se draci živili, když tu ještě nebyli lidé, je záhadou. Snad kořínky a drobnými hlodavci. S příchodem homo sapiens se jejich stravovací návyky radikálně změnily. Nejdřív asi žrali všechno: starce, nemluvňata, rolníky, vojevůdce, preláty i velmože.

Když jejich chuťové buňky vyspěly, uvědomili si draci, že některé maso je chutnější. A vyžadovali panny. Mohlo to být i naopak: vojevůdci, preláti a velmožové si uvědomili, že aby sami nebyli sežráni, je vhodné drakovi něco podstrčit. Taková panna je navíc slabá, neumí se moc bránit, stačí ji chytit, hodit na ni síť a transportovat do dračí sluje. Drak si pochutnal, poděkoval a chtěl další. Zjistil totiž, že některé maso je opravdu lahodnější.

Tak bylo potentátstvo i dělný lid zachráněni. Ale na panny padl děs. Drak žádal potravu v pravidelných intervalech vždycky, když mu vytrávilo. Lokální instituce na to už měly vlastní kalendář, a tak vždy odlovena jedna panna a vedena na popravu. Ženy plakaly, muži zatínali pěsti, ale ve skrytu duše byli rádi, že se to netýká jich.

Všechny panny se hrozně bály, a tak se snažily udělat vše, aby o panenství přišly. Což většinou nebylo zas tak neřešitelné. Při následné inventuře se zjistilo, že stát je panen prost a že jedinou pannou v celém království je princezna. (Tady v pohádce drama začíná vrcholit.) Panovník, který do té doby bezskurpulózně dodával příšeře zboží, aby si ji nerozházel, teď velmi znejistěl a smutnil. Změnil politickou taktiku a vyhlásil, že kdo draka zabije, dostane princeznu za ženu a půl království.

Hlásili se rytíři, mágové, tovaryši i Honzové. Scénář byl prostý. Dotyčný hrdina, doprovázen suitou až pod kopec k dračí sluji, stoupal už s princeznou sám. Pro další sled událostí existují tři verze. První: drak slupl hrdinu a princeznu sežral jako moučník. Verze druhá: drak sežral hrdinu, měl přeplněný žaludek a princezna byla zachráněna. (Aspoň do dalšího kola.) Verze třetí: rek usekal všechny dračí hlavy, pojal princeznu za choť a užíval si renty z půlky království. Třetí verze je v pohádkách nejčastější. Ty dvě první, mnohem reálnější, se v pohádkách nevyskytují, protože děti by neusnuly.

I k vítězství nad drakem muselo v reálu docházet. A i to je jednou z příčin, proč je dnes draků tak málo. Pravděpodobnější ovšem je, že draci hynuli hladem, protože nebyly panny.    

*

Opusťme nyní říši pohádek a podívejme se na problém z jiné strany. Dinosauři vyhynuli, hlásá vědecká teorie a po léta si láme hlavu proč a jak. Kosmická katastrofa? Změna klimatu? Radioaktivní událost?  Jenže co když dinosauři nevyhynuli všichni? Někteří přežili, plodili další potomstvo. Jenže už nebyli na vrcholu potravního řetězce, spíše někde v suterénu. A začali se o sebe bát a skrývali se – třeba do slují. Někteří mohli – když tu mluvíme o možné radioaktivní katastrofě – i zmutovat. Odtud ty tři hlavy. Ostatně je zajímavé, že v pověstech se objevují draci zásadně lichohlaví. Slyšeli jste někdy o čtyřhlavém draku? Ani omylem. Mutace tedy musely probíhat nějakým narušením dračího genomu, který pak generoval lichý počet hlav. Dračí DNA prakticky ještě vůbec nebyla prozkoumána. A tak jsou otázky, jaké děti se rodily tříhlavému samci a jednohlavé samici, pouze akademické.

*

Naše děti dnes nevidí draka ani v ZOO. Je to velká škoda. Kdyby se ekologické organizace věnovaly víc problematice druhu před vyhynutím, bylo by to užitečnější, než se přivazovat k elektrárnám. Naše děti nemají o těchto živočiších ani páru a většinou si je představují jako trochu deformovaný obrázek menšího bagru. A draci naši pomoc opravdu potřebují. Nevíte ve svém okolí o nějaké panně?