Já na jedno natankování (benzínu) ujedu kolem 400 km, záleží na terénu a tak. Takže dojezd je to nejmenší, co by mě trápilo. Některé nové modely elektroaut už mají dojezd 500 km.
Autor zapomíná, že akumulátory nejsou jediným možným zdrojem elektřiny. Slibné řešení slibují palivové články, které s vysokou účinností mění nějaký vhodný plyn (ideálně vodík) na elektrický proud. U nás pokusně jezdí autobus MHD s palivovým článkem v Neratovicích, viz časopis Praktická eletronika 2017/7, str. 2.
Další možnost je turbína, která zase vyrábí proud s velkou účinností, až 50%. Kdežto u klasického spalovacího motoru se přes 30% nedostanete, zbytek se mění v teplo.
Elektromotor jako zdroj pohyblivé síly zatím nebyl ničím překonán, účinnost je pře 90%, poslední model synchronního elektromotoru 99%.
Výroba elektromotoru je ve srovnání se spalovacím motorem technologicky jednodušší a jeho poruchovost je minimální. Viz staré Křižíkovy tramvaje, které s původními elektromotory jezdí dodnes.
To, že se v minulosti od aut s elektromotorem ustoupilo, bylo tím, že v té době nebyl ještě vynalezen dostatečně účinný akumulátor. A ani v tom ještě zdaleka není vývoj u konce. Slibné jsou i superkondenzátory, pokusně použité v autobusech MHD v Jižní Koreji.
U nás jsou problémy jinde. Vždyť ani nemáme komunikace, srovnatelné se zahraničními dálnicemi. Nemáme parkování buď v podzemí či v parkovacích domech, kde by bylo možno nabíjet. Na našich sídlištích už nelze parkovat vůbec, protože se při jejich stavbě nepočítalo, že vůz (a ne jeden) bude dnes téměř v každé rodině.
Ale jedna věc se rýsuje, a přinese nám pěkné příjmy. Za pár let budeme skanzenem historické dopravy, kde se dívat na podivná vozidla, vydávající puch a strašlivý rachot budou jezdit dívat hosté z civilizovanějších částí světa.
