Média ukazují, jaká je jejich síla

Lhát se nemá, ale prezidentský kandidát na slovenského prezidenta a současný premiér Robert Fico si to nějak neuvědomil. Ve svém předvolebním videu tvrdí, že je pokorný katolík, podstoupil křest, svaté přijímání a dokonce i biřmování. Nedlouho poté zjistil slovenský deník SME, že Fico měl v přihlášce o vstup do KSČ z roku 1984 napsané jiné stanovisko - že je zapřisáhlý ateista. Dokládá to i naskenovaná přihláška o vstupu do strany.

Jistě si vzpomínáme na říjen minulého roku, kdy byl Michal Hašek pozván do diskusního pořadu Interview Daniely Drtinové na ČT24. Měli jsme se od něj dozvědět, jak to bylo s údajnou schůzkou u prezidenta v Lánech během sobotního večeru po volbách. Hašek řekl opakovaně, že schůzka je fáma a nikdy se neuskutečnila. Asi v půlce pořadu byl však režií poskytnut materiál, na kterém Milan Chovanec (který se měl také účastnit schůzky) sdělil, že proběhla. Hašek po tomto výroku doslova znehybněl a do konce pořadu působil velmi nejistě, rozhodně ne tak, jak všichni, jako sebevědomého politika, známe. Skupina „pučistů“ se na druhý den k setkání s hlavou státu přiznala. A až na Milana Chovance, který se stal ministrem vnitra, všichni opustili vrcholové funkce v sociální demokracii.

Podobných příkladů bych mohl jmenovat více. Co je důležité, že při obou případech byla média, která poukázala na chybnost nebo zásadní zkreslení výroků a tím potvrdila jednu ze svých funkcí. Samozřejmě nepodporuji záměrné očerňování kohokoliv či naopak psaní ve prospěch někoho, ať už by se to týkalo politiků nebo jiných slavných osobností.

V opačném případě, pokud by novináři neplnili svou práci a nezveřejňovali takovéhle „důkazní materiály“, zmizel by tzv. kontrolní mechanismus – pokud by se například média nezajímala o schůzku v Lánech, Michal Hašek by možná Bohuslava Sobotku opravdu sesadil z kandidáta na premiéra.

Z těchto důvodů by se média měla zaměřit na novou vládu a to ze dvou. První je ten, že přichází nový kabinet a jistě by se mělo mapovat složení vlády, jakou mají jednotliví ministři minulost, zda se za nimi neskrývá něco podezřelého atd. Druhý je osoba Andreje Babiše, coby majitele Agrofertu, vydavatelství Mafra a ministra financí s vicepremiérem. Nechci ho nijak kritizovat nebo obviňovat, když se ještě ani do svého rezortu pořádně nedostal, ale přesto je u něj jisté riziko střetu zájmů. Proto by měl být pod neustálým drobnohledem novinářů. Navíc se také časem ukáže, s jakou zaujatostí o něm budou psát ty deníky, již vlastní (MF DNES, Lidové noviny a Metro).

Už delší dobu tu existuje studentský projekt demagog.cz, který mapuje a ověřuje výroky politiků z politických debat. Je pravda, že je to malá kapka v moři, ale i přesto přeji týmu demagogu plno sil v tomto těžkém boji.

Těžko říct, jak se spor okolo Ficovy víry vyvine. Určitě by se ale neměl stát prezidentem člověk, který vstoupil do KSČ a poté o sobě tvrdí, jaký je křesťan. Další otázkou je, kolik získá po této aféře Robert Fico hlasů. Jistě, do voleb je daleko a problém může vyšumět. Osobně bych se ale ani jemu zvolení nedivil, protože o Miloši Zemanovi se také vědělo, jaké skandály proběhly za jeho premiérování, jaké bylo období takzvané opoziční smlouvy nebo jak očerňující kampaň použil proti svému soupeři Karlu Schwarzenbergovi. Přesto Zeman dostal o deset procent více než jeho protikandidát. Nedivil bych se, kdyby se na Slovensku český případ zopakoval.