Bez rozumu k volbám

„Bez zásahu jednotek by se v centru hlavního města neobnovil veřejný pořádek,“ řekl jeden z příslušníků sboru národní bezpečnosti během Palachova týdne z ledna 1989. Tehdejším strážcem zákona byl Zdeněk Ondráček, a nejen že nepřestal sympatizovat s bývalou KSČ, po sametové revoluci vstoupil do KSČM a v minulých parlamentních volbách se stal poslancem právě za tuto stranu. Kuriozitou celé situace je, že byl před pár dny zvolen předsedou poslaneckého podvýboru pro policii. A navíc je také členem komise pro kontrolu Bezpečnostní informační služby (BIS).

Říkám otevřeně, že volby jsou demokratické a nikdo nemůže být nucen do volení té či oné strany. O tom není debat. Je ale pochopitelné, že je zvolen muž, který během událostí tzv. Palachova týdne tvrdě napadl poklidnou demonstraci lidí a surově některé z nich mlátil obuškem? Ondráček obsadil v Královéhradeckém kraji druhé místo se třemi tisíci přednostními hlasy. Jaký je racionální důvod, že byl za poslance zvolen člověk s takovouto minulostí? Bude třeba zeptat se občanů, díky kterým dnes v Poslanecké sněmovně sedí. 

Případ Zdeňka Ondráčka však není ojedinělý. Z minulosti najdeme mnoho politiků, kteří byli zvoleni do svých úřadů, ač měli za sebou pochybnou minulost. Jako první bych zmínil kandidaturu Jana Fischera na prezidenta, který dlouhou dobu vedl průzkumy veřejného mínění a vypadalo to, že o další hlavě státu je rozhodnuto. Kandidatura však přestala běžet jako po másle, jakmile se začalo propírat jeho členství v KSČ. Je pravda, že Fischer se několikrát v médiích vyjádřil, že do strany vstoupil kvůli práci, není na svoje rozhodnutí pyšný a lituje ho. Možná to byl jeden z momentů, kdy Fischer přestal být sebejistý, což se projevilo v závěru kampaně. V prvním kole prezidentské volby dostal 16,35% hlasů a musel se spokojit se třetím místem. Možná o jeho nepostupu nerozhodlo členství v KSČ, ale právě ta křečovitost v posledních dnech kampaně.

Prezidentskou volbu bych rád zmínil ještě jednou a to daleko důrazněji. V druhém kole se spolu utkali Miloš Zeman s Karlem Schwarzenbergem. Přestože o Miloši Zemanovi bylo napsáno během jeho premiérování mnoho, veřejnost znala všechny kauzy za jeho vlády, propíralo se i jeho propojení s Miroslavem Šloufem, Zeman byl zvolen 55% občanů. To ani nemluvím o agresivní kampani a lživých výrocích, kterých se dopustil na svém soupeři. Sporný je také inzerát z deníku Blesk, vydaný prý právníkem Vladimírem Zavadilem, který měl spolupracovat v minulosti se StB a jehož údajný nápad  kritizoval Schwarzenberga. Můžeme jen spekulovat, zda tento výplod nebyl také z dílny volebního štábu Zemana.

Posledním příkladem, který bych rád uvedl, je osoba Andreje Babiše v naší politice. Měl stejný problém jako Jan Fischer a navíc k němu mělo přidat také podezření ze spolupráce s StB. Přesto ANO 2011 obsadilo druhé místo ve volbách a zaostali jen o dvě procenta za první ČSSD. Když ještě přidáme neustálý střet zájmů, kdy Babiš vlastní Agrofert a drží si i významný podíl v médiích díky vydavatelství Mafra, vyjde nám z toho výsledek, který nemůže dopadnout dobře.

Jistě, je ode mne trochu neférové, že kritizuji Zdeňka Ondráčka, když byl zvolen do své funkce před pár dny. Správně by se měl jeho výkon hodnotit, až si odslouží svou část z volebního období. To je jasné. Přesto si ale myslím, že lidé s pochybnou minulostí by neměli vstupovat do politiky. Jednak jim hrozí střet zájmů (jako u Andreje Babiše) případné ohrožení bezpečnosti státu. Největší rozpor však vidím v morální rovině, kdy jednoduše nesnesu, aby člověk, který je ztělesněním represí bývalého režimu, seděl dnes v klidu ve sněmovně.