Život je krátký...

Život je krátký, a proto mě stále nepřestává překvapovat, kolik lidí si jej neužívá… Copak neví, že tu nebudou věčně, nebo že mohou odejít zítra? Nikdo z nás nezná den ani hodinu…. Ale nechci psát o smrti, ale spíše o přístupu k životu. Během dětství se učíme od svého okolí přístupu k životu.

http://www.flickr.com/photos/34120957@N04/3607293794/Alex E. Proimos

Skeptici se svým přístupem chrání před tím, aby je druzí zneužívali.

Pesimisté vždycky očekávají to nejhorší, což negativně ovlivňuje jejich život. Když se díváte na svět černými brýlemi, utečou Vám příležitosti a selháváte v tom, co je potřeba udělat, abyste vylepšily svoje vztahy, finanční situaci nebo kvalitu svého života. Pesimisté se nikdy nevzdají přesvědčení, že svět se spiknul proti nim, že jim všichni ubližují, a že se nenarodili pod šťastnou hvězdou.

Je velmi náročné žít s pesimistou.

Studie ukazují, že u pesimistů je větší pravděpodobnost onemocnění chronickou nemocí než u optimistů. Jedna známá průpovídka praví, že pesimista vidí sklenici jako napůl prázdnou a optimista napůl plnou.

Optimisté vidí světlo na konci tunelu…

Podle mého názoru je pesimizmus pořádně nepraktický.

Lidé, kteří přemýšlejí, co by se v jejich životě mohlo pokazit, nepracují na změnách, které by mohli udělat. Živí v sobě nerozhodnost. Ono je podstatně jednodušší obviňovat druhé, rodiče, kolegy v práci, šéfa, politiky, za to co se mi v životě děje, než s tím něco dělat.

Snadnější cesty často nebývají těmi nejlepšími. Já jsem se rozhodla již dávno, že přijímám 100 % zodpovědnost za svůj vlastní život, za to, co se oděje a ulevilo se mi.