Pokládá vás partner za jistotu?

Mnoho vztahů se dostane do slepé uličky, když jeden z partnerů cítí, že ten druhý jej považuje za velkou jistotu. Není překvapením, že se do této situace dostávají především ženy. Jsme geneticky a společensky naprogramované, abychom milovaly, staraly se, pečovaly, plnily potřeby druhých, protože to společnost od nás očekává…

http://www.flickr.com/photos/46313451@N04/5943624542/StudioFive2010

Mnohým ženám ani nepřipadá nezdravé, že jejich partner neinvestuje do vztahu tolik, co ony. Když Vás partner považuje za jistou, nemá potřebu na vztahu pracovat. Nicméně nemusí to být znakem upadajícího vztahu.

Pro muže je prostě přirozené, že když mají „něco v kapse“ přestanou se snažit. Částečně si za tuto situaci můžete sama. To vy jste mu dala svým chováním najevo (i když je těžké si to přiznat), že jakékoliv chování ze strany Vašeho partnera je prostě pro Vás OK.

Rozhodla jste se ho přece milovat takového jaký je, nebo ne?

I když milujete svého manžela/přítele bez podmínek (a ve velmi duchovních kruzích se tato forma lásky považuje za jedinou „čistou a správnou“) nemusíte mu tolerovat, že radši než s Vámi tráví víkendy se svými přáteli, že když se domluvíte, že půjdete ven, on má dvouhodinové zpoždění.….

Jemně naznačte své polovičce, že Vás pokládá za velkou jistotu, a že se Vám to chování nelíbí, tím, že mu vyšlete zprávu v pravý čas. Vyhněte se však hádce, která by nikam nevedla. Příště, až Vás nechá čekat, aniž by Vás informovat o svém zpoždění, nečekejte na něho. Nechte mu na kuchyňském stole zprávu oznamující, že jste šla sama nebo s kamarádkou.

Možná, že bude zuřit, ale také si uvědomí, že vy takové chování netolerujete. Pokud se Vám omluví a slíbí, že v budoucnosti se bude snažit více, je to krok kupředu. Vyhněte se však kritice. Ta obvykle nefunguje. Váš partner ocení, že mu necháte jeho hrdost a příště se bude snažit více.

Všem ženám, které jejich muži považují za velkou jistotu, doporučuji knížku od Sherry Argovové: Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč.

PS: Já vím, titul zní hrozně, ale je poučná. :-)