Jsme opravdu národ hňupů a je se za co stydět?

Dneska jsem si v polední pauze přečetl nejen rozhovor se sestrou Mašínů, ale zejména diskuzi pod ní. Odhlédněme od faktu, že internetové diskuze jsou doménou zamindrákovaných pisálků, kteří si svojí zlost opravdu neumí vylít jinde než nad klávesnicí a podpantofláků, pro které je bušení do mezerníku nejvyšší formou agrese.

Útěk bratrů Mašínů, na rozdíl od činů jejich otce, asi bude navěky rozdělovat českou kotlinu. A i u mě dodnes nepřevládají ani souhlasné, ani odsuzující názory. Asi je oba chápu (jak tedy může člověk, který jejich peklo během okupace a následně rudé okupace nezažil), ale omlouvá to vraždu civilisty? A bylo nutné chloroformem omámeného a vyřazeného soudruha opravdu podřezat?

Čert ví.

Pravdou je, že to, co si jejich sestra v následujících letech prožila, určitě není visitka našeho státu. Tedy je, ale rozhodně ne dobrá. I kdyby jí bylo 35, přece nemůže pykat za to, že se její rodinný příslušník dopustil něčeho tak hrozného a v té době určitě nezákonného. Trochu mi to připomnělo moje zděšení, když jsem zjistil, že v Severní Koreji můžete jít do vězení za to, že váš bratranec řekl, že Strana je vůl. A s vámi tam zůstanou i vaše děti a děti jejich dětí, pokud se tam narodí.

Ale. Paní Mašínová na konci celého článku říká:

Zdena Mašínová nikdy neohnula páteř a žádného svého rozhodnutí nelituje. Je hrdá na to, že je Mašínová, ne však na to, že je Češka.

"Stydím se za to, že jsem Češka…“

Zdroj: http://ona.idnes.cz/zdena-masinova-stydim-se-za-to-ze-jsem-ceska-fe3-/spolecnost.aspx?c=A130916_122525_spolecnost_jup

No řeknu to rovnou. Ani se nedivím, když polovina následující diskuze pak hlásí „I já se stydím za to, že jsi Češka.“, „Když se ti tu tak nelíbí, proč jsi neodešla /proč neodejdeš“ a podobně. Já nechci nikomu sahat do svědomí, ale u rozhovoru s touhle paní asi nejde úplně očekávat, že bude mít objektivní pohled na svět. Ale opravdu je všechno tak černé a špatné. Opravdu je potřeba dávat a vystavovat na odiv člověka, který je ublížený a který toto svoje ublížení potřebuje vystavovat na odiv?

Nemyslím si to.

V Čechách i na Moravě a ve Slezsku je určitě spousta lidí, kterým komunistický režim hodně polámal jejich dětské sny a představy. Kolik z nich nemohlo na školy, kolik skončilo v dolech nebo v celách. A přesto se i lidé každý den budí a jsou rádi za to, že je tu nový den a že mohou udělat něco pro svoji rodinu. A jsou rádi, že mají tu rodinu, o kterou se mohou opřít a neřvou kolem sebe: Vy jste my ublížili a já se za vás stydím.

Nebylo by záhodnější psát spíš o nich? Určitě mezi nimi není ani jeden, který pomáhá dalším seniorům v komunitním centru? Nevede skautský oddíl a nesnaží se tak učit dnešní mládež příkladem a ne jedovatou slinou? Já myslím, že je, ale určitě je jednodušší (a očividně i méně pracné) vzít si text z existujících podkladů (galerie-ne.cz) a tím zaplácnout kus net prostoru. Vyvolá to diskuzi a to je přeci hlavní.

Tak do té diskuze taky něco přidám. I já se stydím.

Stydím se za každého jednoho Čecha, který je zavřený v kriminále za to, že kraje, zabíjí a podobně. Stejně se stydím za každého Vietnamce, Cikána a Ukrajince. A ještě víc se stydím za všechny ty, které se tam dostat nepovedlo. Stydím se za každého bezmozka, který na ulici vyřvává Čechy Čechům a za každého, kdo svojí pravdu jde hájit s klackem v ruce a s partou za zády. Stydím se za to, že nemám možnost pomoct všem, kterým bylo ublíženo nebo kterým je ubližováno.

Ale jsem hrdý na to, že jsem Čech.