K dnešnímu rozboru situace mne přiměla nedávná „sebechvála“ současné vlády a vzpomínka na slogan ze starého divadelního představení (tuším, že Semaforu). Nerad bych se mýlil, ale tato věta, která již doslova zlidověla (autorem byl pan Jiří Grossmann – když, ať mne někdo opraví) zní: „Nechci slevu zadarmo!“. A proč právě tato souvislost? Zkuste přemýšlet se mnou.
Vláda hrdě oznámila zrušení poplatků ve zdravotnictví. PUBLIKUM TLESKÁ A zdravotnictví se mezitím potácí na hranici přežití. Vláda proto rychle dotuje Všeobecnou zdravotní pojišťovnu mimořádným přídělem financí v nebývalé výši. Ze státního rozpočtu = z peněz daňových poplatníků. Tedy z peněz těch, kteří před chvílí tleskali. A PUBLIKUM TLESKÁ? Vláda již zvýšila platy ministerským úředníkům. Je jich stále proklatě málo, že? Platy lékařů, zdravotních sester a zdravotnických zaměstnanců jsou však přislíbeny „ve výhledu“. Argumentace je více než komická. A zdravotníci řeší nedostatek kapacit. Mezitím další lékaři odcházejí do zahraničí, už nyní je v některých oblastech a oborech situace kritická. Pacienti si stěžují na lhůty pro ošetření. Namísto zdravotnickému personálu jsou finanční prostředky navyšovány v sociálních dávkách nepřizpůsobivým občanům (pro děti školou povinné: jsou to občané, kteří ODMÍTAJÍ pracovat a nedodržují zákonné či ustálené normy společnosti). A ochráncům práv menšin bych si dovolil vzkázat, že za nepřizpůsobivé občany je nutno považovat rovněž občany, kteří přijdou do Národního Divadla či na oslavu Výročí vzniku republiky, což je pro většinu občanů tohoto státu výjimečně SLAVNOSTNÍ událost, ve vytahané sportovní bundě, či znečišťují veřejná prostranství. Tyto finanční dávky nepřizpůsobivým občanům jsou dotovány zase ze státního rozpočtu = z peněz daňových poplatníků. Jak jsem uvedl v úvodu. K zamyšlení mne přimělo „sebevyhodnocení činnosti vlády“ panem premiérem. A spouštěcím mechanismem se pak stal dopis, který manželka obdržela včera od charitativního sdružení pacientů (neuvádím záměrně jmenovitě – mohl by to totiž někdo špatný zneužít). Obsahem dopisu je žádost o poskytnutí finanční pomoci pacientům ve výši 350,- nebo 700,- korun. Podotýkám, že manželka i já jsme dávno v penzi, přesto na různé charitativní účely pravidelně přispíváme. Neumím se však vyrovnat se skutečnostmi, kdy vláda má uváděné potíže s prostředky na zdravotnictví a koná tak, jak koná. A nakonec perla z dnešního zpravodajství ČT – vyslechli jsme informaci o zvýšení platů politiků a soudců (včetně informace o zpoždění v řešení, které způsobila vláda svou liknavostí). Řešení nedostatku lékařských kapacit jsem ale zřejmě ve zpravodajství přehlédl... Kdy konečně si lidé (nezaměňovat prosím se zprofanovaným označováním „lid“) uvědomí, že VŠE SLIBOVANÉ v předvolebních kampaních ZAPLATÍ V DANÍCH PRÁVĚ TITO LIDÉ? J.G.
