Shocking…

Lidičkové, tuhle mne málem klepla pepka. Já vím, že vám to může být u zadele, ale ono se to může stát i vám, proto vás předem raději varuji.

To máte tak. V tom našem paneláku se, zejména v těch malých bytech, lidi hodně střídaj. No a já zase, jen to počasí dovolí, zdrhám z paneláku na zahrádku. Tam si v boudě i s čubou lebedíme.  A na trvalé bydliště se vracím jen na otočku, převážně proto, abych tu svojí bábu odvezl na víkend a v neděli zase domů. A zrovna tuhle jsem pro ní v pátek jel. Zamknul auto a šel, obtížen několika taškami domů. Předběhl mne mlaďoch, který si otevřel dveře do baráku. No to nic. Jen jsem čekal, kdy mi je s gustem zabouchne před nosem, jak už je v kraji zvykem. A teď se dostavil šok. Dotyčný nejen že dveře nezabouchl, on mi je přidržel a slušně pozdravil. I s výtahem počkal, dokud jsem nenastoupil. No co vám budu povídat, málem jsem v šoku ještě dnes.
Tak ono to přece ještě existuje! Ptáte se co? No přeci slušné vychování. Ale setkat se s ním, to je šok. Nešokuje mne vzájemné oslovování se něžných dívenek v MHD stylu: Ty vole, řidčeji Ty krávo, začasté Ty pí..o.  Na to jsem si již zvykl.
Ale tohle mne dostalo a nějak mi bylo u toho klepátka v prsou příjemně teplo. Snad to nebylo poprvé a naposled.

Nebo bylo?