Zlatý sovereign Jindřicha VII...

Doktor otevřel dveře bytu a těžce dosedl na židli v předsíni. Z kapsy vytáhl několik drobných mincí, které získal v právě proběhlé aukci. Podíval se na ně a cítil spokojenost.

Byly to staré groše, římské follisy , francouzské florety s malými liliovými kvítky na averzu, stříbrný polský kvartnik ze 14. století a několik dalších. Jemně se jich dotýkal palcem a ukazováčkem a s uspokojením si uvědomoval jejich drsné hrany, které nebyly téměř poškozeny používáním.

„Jsou dobré“ myslel si, „mohu se dostat daleko“. Myšlenkami byl už vzdálen v cizích osudech a cizích zemích, ve starověku, evropském středověku, antice, v zemích Asie a Afriky. Mince ho zajímaly jako objekt lidských osudů, osudů, kterými procházely od počátku své ražby do okamžiku, kdy se k nim dostal on.

Na jeho stole byla obrovská blikající obrazovka, na stěnách pokoje bílá plátna, čekající až se na ně promítne mince a připomene tak existenci lidstva, v určitý okamžik historie světa, osud panovníka, či osud místa na zemi, města, krajiny, boha a lidí, kteří už dávno neexistovali, kteří byli kdysi mocní, bohatí, či chudí, lupiči, i lidé dobří, lidé pobožní i neznabozi, egoisté i altruisté s vlastnostmi lidí, které po věky oscilují mezi krajnímí hodnotami dobra a zla, s mediánem vlastností někde uprostřed těchto hodnot, které se za tisíce let jenom málo měnily.

Doktor zasedl za obrazovku. Na stěnu se dostal římský follis, malá římská mince s portrétem císaře Diocletiána. Doktor vstal a zvětšený obraz pozorně prohlížel, vpíjel se očima do drobných tvarů, dobového oblečení, výšky čela, vlasů.Několika pohyby na klávesnici si zjistil historii mince, období kdy byla vyražená, promítl si obrazy země a všechny tyto informace si zařadil do své fotograficky dokonalé vizuální paměti, do mozku, který nikdy nepustil to co do něho jednou vložil.

V jeho mozku se mu ukládaly tisíce a tisíce mincí, reliefy písma staroegyptského, čínského, japonského, staroslvanského, latinky i cyrylice, v paměti si promítll, pokud chtěl, libovolného panovníka, kterého jednou viděl, tvar mince, přes všechny ty realy, pesa, groše, dirhamy, marky, floriny, escuda, riály a další.

Na stěnách se postupně rozsvěcovaly další obrazovky, byla osvětlena a přitmavena další plátna , před očima se objevovaly pokroucené molekuly DNA, chromosomy, od prvního do posledního 23.páru, části chromosomů-alely, vše se míhalo a skládalo před očima muže, který do dychtivě pozoroval.Pozorně se díval na mužský chromosom Y a jenom šeptal...

„Už tehdy ? Už tehdy je tento Y chromosom, malý , zakroucený , nějak podivný ve srovnání s chromosomem X, které mají ženy, ale i ve srovnání s ostatními chromosomy.“ Už tehdy degenerace mužského pohlaví „?

Popošel blíže k obrazu a přimhouřil oči pozoroval malé ploché mitochondrie, opakující se kombinace adeninu, guaninu , thyminu a uracilu, plasticky vystupovaly skupiny OH, pozorně zrakem analyzoval genomy této genetické pouště.

Otevíral další obrazovky. Zvětšoval nečitelná, či zajímavá místa, otevíral soubor příčin a následků, geny mu určily barvu vlasů, očí, genetické vady, nemoci, inteligenci, vlastnosti charakterů, i to zda-li se jedná o člověka nemanželského, kde chyběl zákonitý mužský gen, který měl podle všech pravidel navazovat v tom jedinečném stromu života, zda-li ten člověk měl sklony k násilí....Měl rád malé mince malé nominály, které procházely rukama stovek lidí, než se dostaly k němu, a které mu otevíraly konkrétní obrazy života těchto lidí, tak- že se dozvěděl všechno podstatně přesněji, než mu mohla dát jakákoliv kniha o historii státu, či konkrétního člověka.Na obrazovce mu vyvstával zcela přesný okamžik, malý časový úsek života, peona, vojáka, otrokyně, zemědělce, chlapce....Drobné mince, které užívala chudina a lidé nemajetní mu k poznání jedntlivce dávaly větší možnosti.Tyto drobné mince ve všech dobách šly rychle z ruky do ruky a všichni lidé, které měli minci v rukou, tam zanechávali otisky své DNA, délku a počet svých telomerů, ze kterého určil stáří jedince, uspořádání buněk a jejich řízení.

Velké mince zlaté a stříbrné, byť neotřelé a dobře zachovalé kolovaly jen mezi šlechtici a lidmi bohatými, škála poznání byla omezená.

Doktor byl tak zabrán do svých pozorování, že neslyšel tiché otevření dveří. Překvapil ho až podivuhodně nepříjemně řezavý, jakoby kovový hlas, který vycházel chrčivě z hrdla vytáhlého muže, hlas jako z temna věků. Člověk, který vešel byl podivně staromodně oblečen v kabátě až na paty, s dlouhými vlasy, padajícími na ramena. Příchozí zavřel dveře a jeho:„mohu dál“? Bylo jak výstřel z pistole.

„Však jste tady“.....byla nevrlá a podrážděná doktorova odpvěď.“Co tady chcete „?

Příchozí neodpověděl.Mlčky sáhl rukou do kapsy a vytáhl balíček zmuchlaných bankovek.“To je vaše „ dodal.Doktor překvapeně povytáhl obočí.

„A za co, prosím vás“!

Příchozí se díval upřeně na obličej před sebou.Doktor neměl dobrý pocit. Oči cizince ho propalovaly, cítil, že se mu dostává myšlenkami do jeho vlastního mozku, zkoumá je, převaluje je, hraje si s nimi jak sám chce a jak sám uzná za vhodné.

„Posadím se“,řekl příchozí věcně a panovačně a aniž by byl vyzván sedl si na nejbližší židli. V místnosti se střídavě rozsvěcovaly a zhasínaly obrazovky a vrhaly podivné stíny na oba muže.

„Víte doktore, něco bych potřeboval“ , řekl tiše příchozí..“A potřebuji to hned“!

„Vypadněre“, hlesl doktor.

Cizinec zůstal zcela klidný. Dívaje se do země jenom prohodil. “ ...Dostanete ještě další balík peněz, doktore „.Podívejte“. A pomalu vytáhl další svazek bankovek, “to je víc než si vyděláte za rok ….hm..“.

Doktor váhal.Náhle se cítil jakoby by padl do sítě pavouka, ze které se nemůže dostat., bezmoc a strach ho začaly obtáčet jako lapenou mouchu v pavoučí síti.

„Tak o co vám jde „?

Cizinec přimhouřil oči.

„O něco co umíte jenom vy. O něco, čím jste se dostal o pár století dopředu. O něco co nás znepokojuje.My o vás víme vše.“

„Kdo je to my“ ?

„To je jedno“.

Cizinec sáhl nedbale do kapsy a podal doktorovi zlatou minci.

„To je zlatý sovereign doktore, ročník 1489.“Doktor vzal minci a pozorně se díval na portrét panovníka.

„Ano, je to zlatý sovreign s králem Jindřichem VII“.

„Je to tak“ řekl cizinec.“ je to úplně přesně“.

„S tou mincí uděláte to co běžně děláte s ostatními mincemi.To znamená, že chci vědět toho nebo ty, kteří ji drželi ihned po ražbě v ruce. A chci vědět naprosto vše co dokážete zjistit. Chci sondu do jejich genů a dál do jejich myšlení, jejich prohřešky, jejich genové mutace, a to až tak daleko jak to jen jde, co předávali svým dětem....nu doktore, to vás nemusím učit“.....

Hlas cizince zněl velitelsky jako od člověka, který je zvyklý příkazy dávat, ale žádné příkazy od nikoho nepřijímat..Upřeně se díval na doktora, jeho tvář byla bez úsměvu, jako kamenná sfinga.

Venku padal drobný déšt.Doktor ztrácel už tak nabourané sebevědomí. Muži se na sebe dívali mlčky.Doktor sklopil zrak. Z hluboka se nadechl a prohodil.

„Bude to trvat alespoň tři hodiny“.

„Já mám moře času doktore, moře.A pak...máte to výborně zaplaceno. Nemyslíte“?

Doktor pokrčil rameny.Vzal zlatý sovereign opatrně za okraje do ruky a vložil ho do světlé opaleskující tekutiny. Ze sovereignu se začaly odlupovat jako listy cibule drobné jiskry různých barev, doktor je okamžitě zvětšoval a promítal na plátna. Každá barevná jiskra obsahovala DNA a RNA jednotlivých lidí, kteří se dotýkali mince. Neskutečný barevný obraz divoce se proplétajících skupin ribonukleových kyselin, které jako pilní mravenci donášely, sestříhávaly a upravovaly jednotlivé aminokyseliny a vkládaly na přesná místa v DNA. Určité skupiny se od sebe v pravidelných intervalech oddělovaly odstřihnuté od sebe jakoby nůžkami.

Doktor byl zcela pohroužen do pozorování.Náhle se zarazil.Viděl jasnou chybu v posunutí několika genů...člověk žijící před několika staletími, kterému patřil tento genom měl jasnou úchylku v normálním postavení.

„No vida“ bručel si doktor, „byl to patrně několikanásobný vrah „.Překřížení chromosomů 1 a 10, to nebyl normální člověk....

Čas pomalu ubíhal.

Na plátně probíhal bleskový film, bylo vidět , kde začíná a končí gen, jeho postavení, přepsání, či umlčení.Během malé chvíle proběhla analysa postavení miliard nukleotidů ze kterých se skládá lidská DNA.Bylo tam zapsáno vše od počátku lidské existence a vše o charakteru toho člověka.

Doktor pozoroval tyto barevné obrazce a něco si zapisoval.

„To stačí“, řekl po chvíli cizinec.

„Nepotřebuji vědět kdo tu minci držel a měl v majetku až dodnes.Stačí mi.... tedy, zajímá mne ten první, nebo pravděpodobně první...Třeba to byl přímo Jindřich VII, co myslíte, doktore....“

Doktor mlčel jenom se pozorněji díval na vyražený portrét na minci.

„Je to možné“, řekl zamyšleně.“Kombinace alel mezi jednou a druhou tisícovkou genů je docela vyjímečná a unikátní.Oči vodové barvy, podlouhlý obličej...a toto vidíte“a ukázal prstem na komíhající se obraz na plátně, „ to je gen pro barvu vlasů, geny pro tělesný charakter, geny pro dědičné nemoci, a toto, „pokračoval“, to je nejzajímavější, ta poslední miliarda genů nám ukazuje funkci jeho mozku, nejtajnější schránku jeho duše, myšlenky, které skrýval.. a jak jsem řekl buď sám vraždil, nebo nechával vraždit....a pozor tady je něco o čem přemýšlel ...jakási další vražda ale ne v době jeho panování..někdy později . . Zvláštní“.

„Vy o něm něco víte „?

„Dost“ řekl cizinec.

„A ještě něco“ prohodil ledově cizinec.

Určíte také můj genom.Vše.Haploskupinu, alely, jednotlivé geny, vše co utváří moji osobnost.Od barvy očí, po můj mozek, prostě vše co dokážete zjistit.Genovou aktivitu,variabilitu a počet mutací, co která mutace způsobuje....prostě vše co umíte a co jste určil u toho zlatého sovreignu s Jindřichem VII

Doktor mlčel.Posléze z hluboka vzdychl a podíval se na cizince.Pohled mu sklouzl na jeho dlaně.Cizinec měl dlouhé, úzké prsty, jemností připomínaly člověka, který manuelně nepracuje.

„Ponořte své ruce tady do té tekutiny“, řekl doktor a ukázal muži světle růžovou tekutinu v malé kovové krabici.

Cizinec vstal a ponořil ruce do krabice jak ho doktor žádal.Tělem mu projelo náhlé teplo, které sálalo přes kůži rukou, postupovalo pomalu k srdci a cizinec cítil jeho chvění.

„Nechte ruce v té růžové tekutině, dokud vás nevyzvu, abyste je zvedl“, řekl doktor a díval se na hodinky.“.........Teď.“.

Cizinec vytáhl naráz obě své ruce a podíval se na ně.Byly skoro průsvitné,Viděl každou kapiláru, viděl pulzující krev, viděl svoje bílé i červené krvinky.

Na tváři cizince byl vidět děs. Doktor ho mlčky pozoroval.

„Je to nutné“, prohodil doktor,“ konec konců jste to chtěl.“V počátcích...zkoumání lidského genomu, v začátku 21. století“, pokračoval“, se používal stěr z bukální sliznice“, doktor si píchl ukazovákem do tváře.

.Přišel jsem na něco jiného.Vaše buňky z vašich dlaní se dostanou do tohoto činidla a já mohu rozborem určit nejen vaše DNA, ale i DNA lidí, se kterými jste si podal ruce, DNA zvířat, které ty ruce lidí hladily, komplex DNA lidí se kterými se někdy dostali tito lidé svými dlaněmi do styku. Je to stejné jako u mincí. Ale...“

„Ale“ ?

„Já se dostanu až k myšlenkám těch lidí, k jejich nevysloveným přáním, tužbám, činům, které nikdy nebyly odhaleny, zlodějině , vraždám, nepravdám které kdysi vyřkli jako pravdy, ke lžím, zakrývaným neřestem, závisti, ale...také k jejich myšlenkám dobrým a ušlechtilým.....Rozdíl mezi touto mincí a vámi je to, že vy žijete, lidé , kteří měli tento sovereign v ruce jsou dávno mrtví.To chcete“?

Cizinec okamžik váhal.Po tváři mu přelétl drobný úsměv.Spíše úsměšek.

„Ano“.ˇřekl.

Doktor pokrčil rameny.

„Ještě máte možnost, abych na to zapomněl, abych roztok s vaší zpovědí, abych tak řekl, vylil....

„Jen se dejte do toho“ řekl cizinec.

Venku se setmělo.Doktor podrobil všech 23 párů chromozomů a 20000 genů cizince podrobné prohlídce.Když skončil otočil se k cizinci.Jeho tvář byla smrtelně bledá.

„Nuže“ ? Prohodil cizinec.“tak na co jste přišel“?

Doktor jakoby nevnímal sepjal dlaně.

„Vašich 3 miliardy nukleotidů je umístěním, konfigurací a všemi znaky totožných s prvními několik set let starými nukleotidy na zlatém sovereignu Jindřicha VII. A pak, váš obličej je téměř stejný jako obličej Jindřicha VII na zlatém sovereignu. Jste jeho klon.Brzy, velmi brzy zemřete.Vaše telomery už jsou zkráceny na maximum. Nemohou se dál dělit“.

Cizinec se pousmál.

„Vy také doktore brzy zemřete „.

Doktor pokýval hlavou.

„Já vím .Poslední z myšlenek, kterou jsem přečetl ze sovereignu s Jindřichem VII byla pro mě překvapující neuskutečnělá myšlenka vraždy, která prolétla v jistý čas Jindřichovi mozkem.Vraždy koho to jsem se nedozvěděl.Vzpomínáte si na to, ano“?

Cizinec přikývl.

„Vy jste jeho klon.Provedete to, co chtěl udělat Jindřich VII.A obětí budu já. Jen mně uniká důvod“.

„Důvod doktore?Ten vám řeknu.Víte příliš, příliš mnoho.Odhalujete to co mělo být navždy skryto.Naše myšlenky. Naše já. Nic není tajemstvím. Můžete převrátit dějiny. Z významných lidí, které historie popsala jako dokonalé, nebo téměř dokonalé, uděláte jedince kteří v životě třeba mnohokrát chybovali, dopustili se špatných činů, o kterých historie nevěděla, nebo je vědomě zamlčela, jste schopen změnit historii a vzít tak mnoha lidem víru. Lid chce být klamán doktore a mít idol.Pravda je špatná věc doktore.Vy jste ty věci nenechal spát, je to vaše chyba. Čím je život jednoho člověka proti životu milionů zklamaných....“

Cizinec se odmlčel a vytáhl pistoli...