Když jdeme s pejsanem na běžnou prohlídku, či injekci , tak na stole na pani doktorku výhružně vrčí i když je to jinak velký bojsa.

Když ovšem zamíříme k psímu ortopédovi, aby se podíval na nožičku, která asi do budoucna bude potřebovat nějaký zákrok, nálada se mění a oči má na mě upřené se zoufalým pohledem, vem mě prosím pryč.

Děkuji za blog z říše našich nejvěrnějších kamarádů a jejich vetů.

Díky za náhled. Možná je to u psa podobné, alespoň malé trauma, jako když jde člověk do nemocnice. Nějak ho to polidšťuje.