Vor v zakone aneb vládce podsvětí-ruská mafie.

Kdo uviděl tento dokument izraelské televize 26. června na programu Čt 2, patrně měl chuť se z toho morálního hnusu alespoň osprchovat....

Tito lidé si vytvořili vlastní morálku tvrdosti a vraždění bez skrupulí, železné poslušnosti ke svým vůdcům do doby než se sami stali vůdci, mlčenlivosti o zločinech svého klanu, s absolutním pohrdáním životem druhých, s cílem být bohatý, a to velmi, být vlivný  a mocný za  jakoukoliv cenu, atd.To co tady odsuzujeme u našich zlodějů a mafiánů je skutečně, jak se zdá, jenom slabým odvarem toho, co se dělo v Rusku v devadesátých letech. V současnosti je to patrně jenom o něco málo lepší, asi také proto, že ruští zločinci devadesátych let se usadili jako spořádaní občané v různých zemích světa. Vystupují jako lidé milující Rusko, svoji rodinu, modlící se a křižující se velkým pravoslavným křížem, mnohdy jako velicí mecenáši ruské pravoslavné církve v západní Evropě, které platí svými zakrvácenými penězi a chtějí si peněz užívat a mít klid.

„Podle evangelia" říká ruský pravoslavný kněz ve francouzském městě Cannes, který je podporován ruským bosem ,a který dostal na opravu kostela v tomto městě 6OO milionů dolarů,"se nemá při daru levá ruka ptát ruky pravé odkud dar dostala"....

Docela šokujícím poznatkem, alespoň pro mne ,bylo zjištění, že se tito lidé cítí morálně zcela čistí, s úsměvem na kameru líčí svoji cestu vzhůru,  posázenou mrtvými jako padlými kuželkami. Přikláním se k názoru, že pokus o zavedení demokracie v takových zemích musí být v současnosti neúspěšný, a že tak zvaná demokracie, nebo spíše zcela nesmělé pokusy o její zavedení jsou jenom přidáním písku do soukolí toho státního neúspěšného mechanizmu. Protřelí darebáci se s úsměvem dívají na škobrtající státní snahu nesnahu o zlepšení politického systému. Naopak využívají nefungující tápavé prvky  těchto snah o demokracii k vlastní bezpečnosti a k získání  a koupení vlastní bezpečnosti.To myslím není jenom v Rusku, ale patrně i v jiných postsovětských republikách a platí to v menší míře i u nás.

Jestliže připustíme, že existuje vývoj v živočišné a rostlinné říši, měli bychom také připustit , že je nutný vývoj i v chápání a provádění politiky, tedy, že není možné skočit rovnýma nohama z diktatury do demokracie.A mám pochybnosti, zda všechny země k tomuto vývoji dospějí, jinými slovy, že pro některé země forma demokracie, tak jak je prováděna a chápána ve státech západní Evropy, není vhodná.Nelze přeskočit naráz několik stovek let, kdy například už od Magny charty v Anglii je celá anglická společnost řízena nějakými obecně platnými zákony, které přešly lidem do krve a genů a postavit to na roveň samoděržaví a carismu.

Právě příliš krátká doba tohoto vývoje, neschopnost a nechuť zákonodárných orgánů vytvořit kvalitní zákony, obtížná vymahatelnost práva a vysoká korupce, kdy slušnost je považována za slabost a primitivní vlčí pud „urvat si větší kus masa pro svou potřebu“ je považován za zcela legitimní,  to je ještě v myšlení mnohých lidí v Rusku.Proto také existuje absolutní deficit viny ruských mafiánských zbohatlíků.Znám osobně dost lidí v postsovětských republikách, kteří dřívější diktaturu považují za mnohem lepší, než je současná nemohoucí tak zvaná demokracie. Diktatura jim zaručovala větší bezpečnost a „železnou misku sice rýže“,ale vrchovatě naplněnou.Na příklad nynější důchodci v Armenii mají důchod i 4 eura měsíčně a musí je tedy živit jejich děti.Za komunizmu mohli obstojně žít.

 Západní státy se otevřením hranic směrem na východ se všemi jeho mafiánskými praktikami dostaly pod velký tlak. Pokud k tomu připočteme ještě jejich humání pomoc uprchlíkům z cizích arabských zemí, kde mnozí také nemají jenom čisté úmysly, často jsou pod vlivem náboženského fanatizmu a přirozeně, kteří také chtějí žít a také si urvat co největší sousto ze západního blahobytu, a to jakýmkoliv možným způsobem, je možné, že to západní státy neustojí.A to jak ekonomicky tak lidsky. Díky svým příliš demokratickým principům si utahují smyčku kolem vlastního krku.