Úvaha o tom, jak přijímat současnou dobu.

Jak ? Brát to lehce. „take it easy“-jak říkají Angličané. Že to nejde ? Ale sakra to já vím, mně taky ne.

Věřit tomu co slyšíme z úst politiků, novinářů, influencerů, propagátorů čehokoli v tisku a ostatních ovlivňovačů veřejného mínění, lobbistů, kteří nosí zprávy a peníze od někoho k někomu, věřit nepravdivým reklamám, které fungují na webech aniž by aktéři byli stíháni, tedy věřit pak můžeme tak od nuly do padesáti procent.Tedy z jedné poloviny maximálně.Z které poloviny ? -To záleží na inteligenci. Vaší především.

Když k tomu připočteme záměrné klamaní, tedy lživost, neznalost tématu, neinformovanost dotyčného atd, můžeme se dostat až do záporných čísel.Tedy pro nás kmány v podhradí, kteří jsme voděni za nos po věky věků a kteří prakticky nemáme žádnou možnost jak se dopátrat pravděpodobné pravdy. O zahraniční politice už vůbec nic, protože to nevědí ani politici příslušných států. Pak je patrně nejlepší si dát kopec zmrzliny a užívat světa tak jak je to pro nás příjemné.

Chceme-li se náramně pobavit, pusťme si nějaké zasedání z naší Poslanecké sněmovny. Stále stejná komedie. A stále působivá legrace. Mikrofon. A herecky rádoby odhodlaný přístup. Operetní výstup mizerných herců. Dávat publiku najevo, že jsem důležitější než ostatní. Jsme na scéně -na prknech, které znamenají svět...To si politici myslí. Mužské ego, jev v mužských genech od pravěku. A těch pár žen co jsou v parlamentu mají v tomto směru mužskou potenci.

Myslím, ze sněmovna by se mohla zredukovat na o pár jedinců, větší polovinu. Ostatní z opozice jsou zcela zbyteční. Tedy v současnosti 108 paňáců. Všichni politici podle zákona mají o čemkoli hlasovat podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. A děje se to někdy ? Jenom velmi, velmi zřídka. Tedy nemůže dojít k přehlasování nějakých závažnějších rozhodnutí, zákonů atd. Přeje si to šéf nahoře. A má snad z vládnoucí strany někdo jiný názor ?? Tak to vymaž z myšlenek ! Peníze, místo, budou v ohrožení. Tak nezlob. Tedy opozice není potřeba a ušetřily by se jejich platy. Ovšem nemožné.

A co je myslím docela typické pro naši Poslaneckou sněmovnu ? Obstrukce téměř všeho a téměř vždy, když se o čemkoli dohaduje vládní strana a opozice v Poslanecké sněmovně. Jednoduše házení klacků pod nohy na jednu nebo druhou stranu. Nejde o věc samotnou, ale o vyjádření „kdo je tady pán“ , a kdo je na druhé straně ten hlupák. To jde mnohdy až do absurdit. K tomu patří i osobní útoky, často velmi hrubé , místo věcné argumentace.

Máš li šťastný den, můžeš vidět, nebo mohl jsi vidět jak paní Schillerová a pan Havlíček balí svoje spacáky, / pan Havlíček patery ponožky a patery trenýrky, jak prohlásil/, odhodlaně uléhají na zem ve dvě v noci, aby v šest ráno čile vyskočili a obhajovali něco co se včera díky obstrukci a bohaté vzájemní češtině, nepodařilo prosadit. Bylo to myslím v roce 2023.Pan Okamura hovoří 11 hodin 40 minut v kuse jeden den, před tím 7 hod., kdy jistě ani on sám neví o čem, před tím týden nepije a má jistě vynikající festovní plínky, aby nemusel na záchod. Skvělá výdrž. Skvělá práce. Rozumíte tomu ? Já ne. V tomto případě nemám vůbec nic proti paní Schillerové ani proti panu Havlíčkovi- to dělají v parlamentu obě strany -jak opozice tak strany vládní. S čím se dále setkáváme....

Arogance a nebetyčná jistota urážlivého vyjadřování nejhrubšího zrna. Vytratila se elementární slušnost z nejvyšších míst...

„Milý pane redaktore, již 3 x jsem vám vysvětlil, že kdybyste mě bedlivě poslouchal, místo abyste se pouze šťoural v nose a kdyby vaše redakce zaměstnávala alespoň jednu osobu, která zná ty nejelementárnější pojmy ze statistiky, tak byste mi tuto pitomou otázku nemohl nikdy položit „.

Nevím co odpověděl ten novinář. Ale patřičná odpověď by byla :„Ano pane prezidente-na pitomou otázku ještě pitomější odpověď „.

Vyjádření do televize o Pussy Riot tak, že mnozí raději tu televizi zavřeli. Prezidenské směšnosti se spálením trenek z Hradu za účasti hradní stráže, šiku hasičů a hradní kamarily- „v Římě na place byla legrace“, tentokrát u nás. Velké díky, že tu srandu přenášela televize. A další případy...

Pro věřící je Bible patrně denní knihou. Pro mne je Biblí, tedy ne každodenní, kniha Milana Kubra, nyní už 95. letého pána, „Průvodce politickým divadlem“ vydanou už v roce 2006.Jsou to jeho pohledy na politiku tak jak ji tento docent ekonomie působící v několika zemích světa, viděl...Dovolím si citovat, co všechno třeba může vstřícná justice...

„Ztratit nebo nechat uležet soudní spis, nepředat obvinění, nepředvolat nežádoucí svědky, prohlásit svědky za nevěrohodné, slíbit beztrestnost při za spolupráci se soudem, odmítnout průkazní materiál, prohlásit soud za nekompetentní pro pro dotyčnou záležitost, ztratit dokumenty, upravit zápisy a protokoly, vyžádat si „kompetentnější „ znalce, upravit zápisy a protokoly, nereagovat na nedostavení se k soudu, udělat procesní chybu a z toho důvodu zastavit soudní řízení, vyměnit soudce nebo porotce z důvodů předpojatosti, přeložit vyšetřujícího soudce na jiné pracoviště, přidělit případ neschopnému, nemocnému, línějšímu, nebo „vstřícnějšímu“ soudci, vyhlásit trest na nejspodnější hranici, pokud se mu už nejde vyhnout, usnadňování rychlého zmizení obviněného za hranicemi, rušení výběrových řízení, zamítání výplat odškodného různým postiženým, propuštěným, nespravedlivě odsouzeným atd...

Jestliže je politika ve všem, nemůže nebýt v justici. Zeptal jsem se na to mé známe penzionované soudkyně Městského soudu v Brně.

„Je to pravda“ řekla.

Tedy -nic lidského i nelidského nám není a nikdy ani v historii nebylo cizí. Jsme přece lidé....A pregnantně prostá a jadrná slova nedávno zemřelého Milana Knížáka: Totalita je vláda zločinců. Demokracie je vláda volů.