Svým přátelům, kteří zemřeli jak zákony kázaly jim..

Mělo by se vzpomenout, především v této době. Je to i kus vlastního života, který byl spojen s životy druhých.

ing. Květa P.- zásadová žena...po vstupu sovětských vojsk v srpnu 1968, pustila z rozhlasu v zaměstnání hodně hlasitě československou hymnu, bylo ji slyšet ve všech kancelářích i venku mimo budovu. Za několik měsíců byla propuštěna. Příkaz jedné baby se stranickým průkazem. Já jsem potom odejel do Německa a my dva se setkali až za rok. A zůstali jsme přáteli celý život. Manžel jí zemřel, dvě děvčata měla po čase vlastní rodiny. Čas a stáří pokračovalo. Nechtěla zůstat někomu na obtíž a požádala o umístění do domova důchodců. Tam zemřela před třemi roky ve stáří 90 let...

Prof.Vladimír Š.
Vězněn za II.svět. války v Německu. Dostal se z pekla a učil na ekonomických školách. Znalec a sběratel motýlů, milovník Jugoslávie, jezdil tam svým autem do vysokého věku. Navštívili jsme spolu Kavkaz a on běhal se síťkou za svými motýly. V pokročilém věku ovdověl a čas i jemu se nachyloval. Domov důchodců, někde na Moravě. Ale nějak se mu to zajídalo, podařilo se mi ho dostat zpět do jeho domu a byl schopen se o sebe starat sám ještě pár let, potom s pomocí. Návštěvy přátel, sklenka vína, studium jeho velké a milované sbírky motýlů a pak ...byl doma se svými obrazy, korespondencí. Dožil se 96 let...

Petr B.Urostlý blonďák se kterým jsem si ohromně rozuměl. Říkali jsme si vzájemně“ bratře“. On milovník koní, jezdili jsme spolu do lesa na odtah kmenů s párem koní a traktorem, já jsem dojížděl k němu a on, vzpomínám si, vždycky řekl „Mišel tys přišel“? A jeho jezevčík se na mne usmál půlkou huby....

Petr měl mohutný a upřímný smích, získával si sympatie jak mužů tak žen. Společně jsme vlastnili jezdeckého koně -plnokrevnou klisnu Iršavu, starou jako Metuzalém , ale nádherně přiježděnou, která se dala ovládat malíkem a uzdou jedné ruky. Bohužel skončila špatně. Další náš kolega ji při sedlání příliš utáhl podbřišník, ona sebou plácla na zem a bohužel se hlavou praštila o železná kolečka ležící na zemi. Okamžitý konec.

Potom také Hucula malého a tvrdého jako podešev, který mě jednou vláčel dolů z rozbahněného kopce dobrých osmdesát metrů, mě se komíhala jeho kopyta nad hlavou, ale pustit ho, -to ne. Divočák by vpadl na silnici plnou aut. Ale dobře to dopadlo-jenom babka dole, se pokřižovala. Potom další polokrevnou klisnu na ježdění, a valacha jménem Picaso se kterým jsme skončili u soudu. Začal kulhat sotva jsme ho přivedli do nové stáje.

Koňák a skvělý chlap Petr zemřel v nemocnici na zástavu srdce před třemi lety. Měl 73 let.