Rusové neunesli hokejovou porážku..

  Hokejové finále bylo dobré, ba výborné.Ale Kanaďané měli tentokrát ve všech směrech navrch.I ve slušnosti.        

Díky tomuto hokeji jsme si mohli všimnout, či připomenout, jak některé země přikládají sportu, který by měl být oddechovou zábavou, příliš velký význam.Není to jenom Rusko, ale u Rusů je sportovní úspěch, či neúspěch tradičně spojován s politikou.Historie se v mysli nevymaže.Je to myšlení carského samoděržaví a příliš zdůrazňovaného ruského velikášství.Sport je u Rusů prostředek jak světu ukázat a zdůraznit svoji dokonalost a schopnost co dokáže ruský člověk.Je to myšlenková křeč.

Zatím co Kanaďané se radovali se svými rodinami, bydleli dohromady s nimi a brali celé toto mistrovství světa jako výlet a dovolenou, byť byli sportovně velmi disciplinovaní, Rusové pokračovali ve svých starých intencích 70. a 80. let minulého století, ještě za vedení trenéra Tarasova.Pravda byli tehdy vynikající, ale za jakou cenu ! Pokud se něco nepovedlo, osobní sankce.A tvrdé.

Ale ani v současnosti bych nechtěl být ruským hráčem v šatně po tomto prohraném zápase.

Ústy našich komentátorů jsme se dozvěděli, že současná "sborná", měnila několikrát hotel, nelíbilo se jí to a ono, vyhradila si pro sebe neprodyšnou chodbu hotelu, kam nikdo nesměl a prý tam měla velikou sedmdesátku, patrně , aby si hoši pamatovali, že musí vyhrát , a to právě k sedmdesátému výročí konce II. světové války. Nikdo samozřejmě nezpochybňuje zásluhu Ruska, ale aby to bylo bráno jako motiv pro vítězství ve sportu, je hloupé.Křečovitá snaha Rusů získat úctu světa jenom proto , že někdo je Rus, je slabostí a vlastně nedůvěrou v sebe.Jistěže Rusové, jako jiné národy mají mnoho dobrých vlastností, ale ukazovat, že protože jsem Rus jsem něco víc, ba dokonalost sama, je hloupé až pitomé.Naopak, čím víc budou Rusové uplatňovat tento svůj myšlenkový princip, tím více budou vyvolávat pobavený úsměv ve tvářích jiných národů.Protože zásada je, chovej se normálně.

Samozřejmě, že u jiných národů může chování Rusů vyvolávat i obavy.Díky své politice, kterou v minulosti i současnosti prosazuje jejich politická garnitura se stávají nečitelní a ztrácejí důvěru světa.

To, že ruští hokejisté nevyslechli kanadskou hymnu a odešli do šaten, svědčí o mnohém.

Princip vyjimečností, kteří Rusové ctí a kterým jsou neustále masírováni, je něco co mnohým Rusům vyhovuje, ba, co potřebují jako živou vodu.Musí se utvrzovat v dokonalosti a "neprůstřelnosti" činy svých předáků. Byť je to třeba podivuhodný nález starověkých amfor v moři, zastřelení tygra, či nastřílení osmi gólů do hokejové soupeřovy branky. Jak je to liché, nezkoumají.Je to orientální myšlení, ve světě vyvolávající jenom úsměv.

V současném světě se sportu bohužel přikládá , a to všude, mnohem větší význam než si zasluhuje.Velké peníze sport a jeho zásady obracejí naruby.Lhaní a faleš slaví úspěchy. Chudák Pierre de Coubertin by se divil !