Přijede dóže z Benátek skočte pro karbanátek...

Herci a politici chtějí být viděni a slyšeni. U mnohých je to posedlost i trauma. Jsem tady a teď. Jsem nejlepší. Uznávejte mne. Pokud přijde jejich doba-stáří, nemoc, nezvolení, nesou to přetěžce.

I politik musí být hercem, byť obvykle mizerným.A herec politikem ? Jsou takové případy.Slušný herec z politiky odejde, třeba výborný herec Hrušínský, - naopak Ronald Reagan- patrně ne příliš známý herec, ale dobrý prezident.

Ti nejznámější herci chodí po rudém koberci v New Yorku, případně u nás v téže kopii v Karlových Varech, házejí svoje bundy zblázněným davům, fotoaparáty cvakají, obdiv kyne, oni jsou na vrcholu blaha. Dav se činí. Potom ti vybraní z davu sledují filmy s vyvolenými. Ti jsou vyznamenání za výslovnost, roli, hudbu, úsměv, chůzi, úšklebek v tu pravou, režisérem naaranžovanou chvíli. Dokonale zahrají dojetí před kamerami a koktají jakoby vzrušením jaká je to pro ně čest dostat cenu. Totéž politici.

S tím rozdílem, že se na místo předvádění přijedou v panéřovaných limuzínách, s nimi se vyhrnou svalnatí bodyguardové, koukající nebezpečně vlevo vpravo, jejich šéfové udělají prohlídku čestné roty, řízná hudba, slavnostní čepobití, případně úklona u hrobu jemu neznámého vojína, který chudák neví za jakého politika a proč byl zabit. V mysli si už ten muž číslo jedna ve státě, pohrává jaké knedlíčky budou na oběd.Obdiv, obdiv, já, já...

Americký prezident Trump by mohl vykládat a nejenom on.Ale, nemusíme se nutně poohlížet mimo hranice naší republiky.
Bohužel je v lidské, nejenom davové přirozenosti, mnohdy nesoudit podle charakteru osoby, ale podle jejího vnějšku, schopnosti mluvit a přesvědčovat, byť často prokazatelně nepravdivě a lživě.Lidská stupidita je věčná, ale....neznamená nutně hloupost, může to být neinformovanost, nechuť k bližší analýze, iracionalita až absurdita.

Známí herci se prezentují...Alain Delon jistě chlapík s naplněným životem, láskou žen, které mu mnoho daly a které taky často zklamal, s určitými pochybnostmi, které prosákly navenek, byť nebyly prokázané, týkající se zabití jeho bodyguarda, který byl milencem jedné z jeho manželek, mužskou krásou, dobrým herectvím, obdivem veřejnosti, především ženské pochopitelně, bohatstvím, zdravím až do stáří, dětmi , tedy vlastně vším co si může člověk od života přát . A v takové míře se to poštěstí jenom zcela výjimečně. A přes to Alain D., alespoň podle tisku, odcházel ze života zklamán lidmi a stavem světa tak jak ho prožil.

V našem rozhlasovém komentáři jsem slyšel, že miloval Pannu Marii. Proč asi. Odvrhl lidi, zamiloval si psy. Podivné ne ? Ne vděk za dlouhý život, jistě nádherně prožitý, ne smíření s nutností. Patrně -je li člověk příliš vysoko a cítí li se příliš výjimečným, může být jeho konec a očekávání smrti něčím co si nechce připustit. Zklamání a zatrpklost.

Najednou mám odejít já, jsem starý, nepřitažlivý, pro lidi už lhostejný, mám odejít z piedestalu úspěchu- Alainu D. bylo dáno v životě lidském maximum. Neuvědomoval si, či nechtěl uvědomit , že ve světě jsou statisíce nemocných a mladých, postižených a nešťastných, vyrůstajících a umírajících ve strašných životních podmínkách, ne to není důležité, jsem tady přece já....Ale ne, to není kritika jediného- Alaina D., jsme přece lidé, ne ?

Tak tedy... přišel známý herec -známý politik... skočte Ančí pro kančí....a potlesk !