Nový článek:Nemáme nového Jana Masaryka

Nejsou lidi.V politice je jich sice moc, ale jejich  kvalita  je moc často mizerná.

V naší politice ani politikové sami nevědí kdo je vlastně s kým, kdo je nepřítel, a kdo jakž takž kráčí s nimi, protože přátelé v politice nejsou.A v našem politickém guláši vztahů, úplatků,lží, polopravd a zjevných nepravd nikdo nevěří nikomu a ničemu, chybí normální člověk, postava.

V uniformní kaši hádajících se politických hokynářů se semele i těch pár,kteří jsou slušní.

Sebevětší pitomost, která je napadne, čím více nepravděpodobná tím lépe, je předkládána nám lidem v podhradí  beze studu, s úsměvem či vážnou tváří, lež stíhá lež a je vydávána za pravdu,a my v podhradí čumíme na ty kejkle našich volených představitelů se stale více a více otevřenou hubou, divíce se nepoučeni ani tou řadou kopanců, kterých jsme za těch dvacet let svědky.

Jejich lhostejnost k nám dole, jejich opojenost vlastní pseudodůležitostí, mocí a postavením, která jsou rok od roku větší, jejich podivné politické hrátky, kterým sami přestávají rozumět a vůbec jejich způsob chování a jednání k nám voličům, přechází od mnohých z nás od české lhostejnosti k nenávisti.

V naší politice chybí člověk, který by dokázal promluvit upřímně a jasně k nám,"k těm lidem v podhradí" jazykem normálního člověka s normálním myšlením, u kterého bychom "my dole" cítili, že je a hlavně zůstal náš, že se nás nesnaží opít průhlednými žvásty, nebo nesrozumitelnými vývody, cit a životní zkušenosti u většiny z nás poměrně přesně ukazují, kdo je darebák a kdo ne.

V naší politice chybí někdo, kdo jako Jan Masaryk měl lidi rád a oni měli rádi jeho.Byl to jejich Honza, kterému důvěřovali, protože je nikdy svou lidskostí a vstřícností nezklamal . A oni to cítili, Neomylně.Měl srdce, nestyděl se to přiznat a uměl to říci, nebyl velikášský a samozřejmě nehrál žádné ty pitomoučké hry, kterých je naše politika ve své nekonečné malosti plná. A nevystupoval tak,jako že sežral všecku moudrost světa.

Vzpomínám si na kdysi promítaný dobový   týdeník, když se vrátil z Anglie v roce 1945 do osvobozeného Československa.

Vystoupil z letadla, nasadil si pomačkaný klobouk a reportérům řekl:"Víte, já jsem strašně rád, že jsem doma, zase doma u maminky",/tím myslel republiku/.To bylo myslím tehdy téměř vše a bylo to dokonalé.Nechal promluvit své nitro. Mluvil tak, že mu rozuměl poslední bača na Slovensku anebo pražský Pepík od Fleků. Jeho kniha „Volá Londýn" by měla být povinnou četbou.

Jaké asi žvásty by řekla většina našich současných politiků ve své neomylné víře v sebe a svou dokonalost, v jistě více než půlhodinovém, nezáživném a prázdném projevu.Patrně by se to hemžilo slovy jako"já vnímám, že","dovedu si představit",atd.

Snad jediným současným politikem, který má schopnosti podobně hovořit„k nám dole" jako Jan Masaryk, je  Karel Schwarzenberg.

Také jeho oblíbenost v našem národě je už leta velmi vysoká. Má ovšem určitý handicap proti Janu Masarykovi. Ne úplně dobře artikuluje, a pak, pro část našich lidí není až tak samozřejmě „náš", jako byl Jan Masaryk.Jednak pro svůj šlechtický původ, na to jsou mnozí Češi dosti citliví, a proto, že žil dlouho v cizině. Ale patrně jako jediný politik dokáže rychle a jasně charakterizovat to důležité, co chce vysvětlit, nebo komentovat.A pak, jeho chování tak ostře kontrastuje s neomaleností, hrubostí až buranstvím mnohých našich politků, „napříč politickým spektrem",abych užil té hrozné a často našimi politiky užívané slovní vazby, lidé to cítí a oceňují.