Mongolská zastavení-děti.

Jací jsou ? Náramní. Hoši s kulatými hlavičkami jako meloun a holčičky s černými copy, na kterých se houpají dvě různobarevné mašle, které vypadají jako dva velcí tropičtí motýli.

Kombinace žlutá a fialová, fialová a modrá, nebo krásná smaragdová zeleň.Pod černými vlasy dvě ostýchavá, ale zvědavá kukadla, která si vás, i okolní svět prohlížejí mile a s otevřenou bezelstností. Nezapomenu jak ty děti způsobně zaklepaly na dveře jurty a když jsem jim otevřel a pozval je dál, nerozhodně stály ve dveřích jako tři stupínky.
Kluk asi osmiletý s nudlí u nosu, holčička taková ta......přesně taková jako jsem napsal výš a mezi nimi malé holčičí škvrně, které ti dva drželi za ruku.
„Sam bajnu“, to je mongolsky jako „Ahoj“, nebo tak nějak, „pojďte dál“, řekl jsem, a ti tři se jenom usmívali a plaše stáli u dveří.
Už nevím , snad si mysleli, že ten bílý strejda, se kterým si před několika dny hráli na honěnou, cucali stébla trávy, udělá zase nějakou legraci. Asi jsem je zklamal, když jsem se na ně chvíli díval, oni na mně, až si ten kluk v rozpacích utřel tu nudli pod nosem, holčička s mašlemi zvědavě pokukovala po jurtě a ta nejmenší, ta vám stála a koukala trošku bojácně s baculatýma nožkama jako dva pařízky v malinkaté sukni.
Začal jsem hledat něco v baťohu co bych jim mohl dát, abych jim udělal radost. Ale znáte to. Na cestách žádné zbytečnosti. Nakonec jsem vyhrabal tři vajíčka na tvrdo, a začal je rozdávat, počínaje tím mongolským hošíkem, přes malou copatou Erdenebilek, nezapomenu na výraz jejích očí a úsměv v drobném, snědém obličeji. Přijala to jako vážený dar, ze spojených dlaní udělala mističku, tak jako my , když pijeme vodu v přírodě. Byla líbezná.
Vzali jsme se za ruce, vyšli před jurtu do podvečerní stepi provoněné silicemi stepních rostlin.