Když jsem před mnoha lety zabloudil do Rumunska....

do jedné z mála zemí kam jsme za minulého režimu mohli vycestovat, oslovil jsem staršího hubeného muže z něhož koukala chudoba, jak bylo tehdy v Rumunsku zvykem.

Otázka rusky, odpověď také rusky.Odkud a kam, proč a kdy jsem přijel. Řekl jsem Československo, pán zamrkal ...“Odkud“? „Brno“.Zvlhly mu oči. „Brno ? Byl jsem tam v pětačtyřicátém.“ Byl náhle dojatý a nejistý. Nějak jsme změkli oba.Otázky, otázky, vzpomínky...nakonec jsme se vzájemně objali a já mu řekl ...“Děkuji, děkuji za Brno“. „ S bogom“ řekli jsme vzájemně... Nebyl to jediný dobrý pocit s Rumuny tehdy i v dalších letech.
Připomněl jsem si toto setkání při našich vzpomínkách osmdesáti let skončení války. Spousta informaci v televizi, na internetu. Za Novotného a Husáka „ jedinyj mogučij Sovětský svaz“, inu pravda 140 000 mrtvých na našem území, USA jenom aby se neřeklo. Nyní je to naopak. Rusko jaksi okrajově, oslavy osvobození jižních Čech americkými vojáky. Spoustu informací. A kdepak jsou Rumuni? Nezaslouží si alespoň vzpomínku ?

Abychom se toto téma dozvěděli „správně“ a podrobně měli bychom tuto otázku položit paní profesorce Nerudové a jejím osmi jistě mizerně placeným rádcům které má v Bruselu. K čemu jsou, neví nikdo. A jak by to dopadlo ? Raději se neptat.

Rumunských vojáků na území Československa padlo asi 25 000 a raněných bylo dalších 30 000. Jejich památníky a hřbitov jsou ve Zvolenu- 10 400 vojáků, další v Banské Bystrici, Ostravě, Brně, Liptovském Mikuláši, Opavě, Uherském Hradišti, Kroměříži.
Je slušné vzpomenout.

Rumunští vojáci byli známí jako tvrdí chlapi už v I.svět. válce, cenili si jich Francouzi, stejně jako Srby. Vzpomeňme na Malou dohodu platnou od roku 1921 do roku 1938-vojenské spojenectví mezi Československem, Královstvím Srbů, Chorvatů, Slovinců, později od roku 1929 Jugoslávie, a Rumunskem. Malá dohoda vznikla jako souručenství ochrany před Maďarskem a eventuálním obnovení habsburské monarchie. Po naší druhé mobilizaci 23.září 1938 byly připraveny československé mise k jednání právě s těmito státy.
Rumunsko vytrvalo v úmluvě k ochraně československého území a potvrdilo vojenskou pomoc při možném útoku Maďarska na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Čestný postup Rumunů. Nemělo by se zapomínat. Jugoslávie taktizovala. Ale nakonec to všechno padlo 15.3.1939...
.
A jak už to v dějinách bývá-komedie omylů a zblbnuté davy jdou za svými vůdci bez rozmyslu. K moci se v Rumunsku dostal generál Antonescu a vtrhnul s Němci do SSSR. To se píše rok 1941. Zabíjí se ve velkém. Rumunsko má v SSSR přes 400 000 vojáků.
Ale jak už to v dějinách bývá také často, riskující jedinec dokáže otočit i dějiny. V tomto případě to byl mladý rumunský král Karel I, ročník 1921.Tři roky padali Rumuni pro Německo. Od roku 1944, kdy se podařilo Karlovi udělat ohromně riskantní převrat, padali Rumuni pro SSSR. A také pro nás.

Nelze také zapomenout na rok 1968.Varšavská smlouva k nám napochodovala za velení pochopitelně SSSR, ale bez Rumunska. Causescu odmítl. Stejně tak Albánie vedená Enverem Hodžou. Ta dokonce vystoupila z důvodu této invaze z Varšavské smlouvy...
Causescovi vyjádřili svoji podporu a obdiv De Gaulle a americký prezident Nixon.